Berberský labyrint

Na poušti jde o prachy. Většině lidí, kteří bojují na jedné či druhé straně války v Libyi, je docela jedno, kdo vyhraje. V jejich zájmu je zůstat naživu, vydělat si nějaké peníze a pokud možno rychle vypadnout. Domácí obyvatelstvo, soustředěné do několika měst při pobřeží Středozemního moře, je na tom stejně. „Jak stoupá účast cizích mocností, sami Libyjci se přestávají vyznat v tom, kdo je kdo,“ řekla na jednání Rady bezpečnosti OSN Stephanie Williamsová, vyslankyně OSN v Libyi.

Podle toho to vypadá. Noviny na přelomu května a června psaly, že libyjská vláda vytlačila povstalce vedené generálem Chalífou Haftarem z blízkosti hlavního města Tripolisu a donutila jeho jednotky k ústupu. Čtenář z toho obvykle není moc moudrý. Dočte se, že libyjskou vládu podporují Turci, kdežto za Haftarem stojí Rusové. Ale podobně jako Libyjci samotní již dávno ztratil přehled o tom, kdo v Libyi bojuje o co a proč. A už vůbec mu není zjevné, proč by ho to mělo zajímat.

Není divu. V konfliktu, jenž se v Libyi táhne se zhruba roční přestávkou od roku 2011, dlouho nebyly zřejmé výrazné posuny, jež by oko nezaujatého pozorovatele přitáhly. Ve chvíli, kdy se na protivných stranách sporu začali otevřeně angažovat Turci a Rusové, to však přestává platit. A z toho také – bohužel – plyne, proč by nás osud Libye zajímat mohl a měl.