Celkové zadlužení států, kde se platí eurem, se po tomto roce výrazně zvýší a bude na historickém rekordu. Evropská komise předpovídá, že dojde k nárůstu státních dluhů ze současných 86 procent na 102,7 procenta hospodářského výkonu eurozóny. Dosavadním rekordem bylo zadlužení v době dluhové krize, jež začala v roce 2010, ve výši 93 procent.
Navyšování dluhů je způsobeno doslova ohromnými záchrannými programy pro oslabenou ekonomiku kvůli šíření koronaviru. I v bohatém Německu se odhaduje, že 2,1 milionu občanů propadne sociálním sítem až na dno, protože utrpěli vysoké finanční ztráty. V průzkumu Postbank to uvedlo 2,6 procenta dotázaných. Další 4,5 procenta lidí, tedy 3,5 milionu obyvatel Německa, bude mít vážné finanční problémy.
Eurokrize 2.0
K tomu se přidávají i zmíněné fiskální problémy části eurozóny, jež ukáží její soudržnost. „Existuje riziko, že dojde k eurokrizi 2.0,“ varoval Lars Feld, ekonom z Freiburské univerzity. Vrásky německým ekonomům dělá především mizerná finanční kondice Itálie. Její zadlužení by se mělo zvýšit ze současných 135 procent HDP na 158,9 procenta.
„To může velmi snadno vyvolat stejnou krizi zadlužení států jako mezi roky 2010 až 2012,“ připustil i belgický ekonom Paul de Grauwe, jenž přednáší na London School of Economics.
Rychlé zvýšení míry zadlužení jižních států eurozóny, v tomto případě třetí nejsilnější ekonomiky po Německu a Francii, může odradit i případné investory, jež by měli italskému hospodářství pomoci. Se stejným problémem se potýkalo před několika lety Řecko. „Pokud to začnou zpochybňovat finanční trhy, v rychlém sledu se budou zvyšovat poplatky za vysoké riziko, jež může vést k finanční krizi,“ vysvětlil Feld.
Prozatím tato rizika tlumí Evropská centrální banka, jež vykupuje státní dluhopisy. Také přístup do Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), který vznikl v roce 2012, má státům platícím eurem poskytnout další ochranu.
Proti německé ústavě
To by se ale mohlo změnit také kvůli rozhodnutí německého ústavního soudu, který zpochybnil pravidla pro vykupování dluhopisů členských zemí od ECB. „ECB se stává stále více čističem fiskální politiky,“ stěžuje si hlavní ekonom Commerzbank Jörg Krämer. Varoval i před tím, že se na trhu s nemovitostmi mohou tvořit „bubliny“.
Masivními nákupy dluhopisů zemí eurozóny tak centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem oslabuje politickou vůli k reformám zejména nejvíce zadlužených zemí eurozóny. Přes magických sto procent dluhu ke svému HDP se kromě Řecka a Itálie dostalo i Portugalsko. Belgie, Francie, Španělsko a Kypr se na konci roku 2019 k této hranici rychle blížily.
Ředitel uznávaného mnichovského ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest je přesvědčen, že dříve nebo později bude nutné část dluhů zemím odpustit – zejména se to týká Itálie, protože její zadlužení rychle stoupá. Pokud se to neudělá, hrozí, že se v zemi, jež žije z velké míry z cestovního ruchu, zhroutí bankovní systém.
„Nicméně někdo bude muset nést náklady,“ připomenul. Už v případě odpouštění části dluhů Řecku po roce 2012 německá média zdůrazňovala, že to jsou právě střadatelé, kteří jsou „biti“ nízkými úrokovými sazbami v bankách.
Prominout alespoň úroky
Ekonom Daniel Stelter dokonce tvrdí, že by ECB měla zemím prominout úroky z dluhopisů, případně odpustit i část jistiny, aby překonaly současný propad ekonomiky. Podle něj k tomu stejně v následujících letech musí dojít, protože předlužené státy nebudou mít jinou volbu.
Část německých ekonomů ale před takovou praxí varuje. Povede to k tomu, že vlády budou spoléhat na možnost, že při další krizi se opět zadluží a pak se jim část dluhu odpustí. Řekl to prezident Institutu pro světovou ekonomiku v Kielu Gabriel Felbermayr. I on kritizuje příliš uvolněnou politiku ECB. S tím souhlasí i bývalý šéf institutu Ifo Hans-Werner Sinn, jenž v minulých letech napadal příliš benevolentní přístup ECB a MMF k Řecku.
Kromě toho, že hrozí v eurozóně hyperinflace, může dojít i k rozpadu euroměny, protože by německá centrální banka neměla podporovat další nákupy dluhopisů v rámci ECB, kde má jako největší ekonomika eurozóny také největší podíl, míní Sinn.