Výměna části vedení ČNB v příštím roce přichází v nejméně vhodný čas.
Volební vřava nám dala na pár dní zapomenout na inflaci, nicméně inflace na nás nezapomněla a nějaký čas s námi tady bude bydlet. A bude to rozhodně déle než pár měsíců, jak stále předvídají někteří nepoučení a nepoučitelní experti, včetně těch dvou z naší ČNB, kteří před pár dny stále odmítali zvednout úrokové sazby ze zjevně excesivní úrovně. A obyvatelstvo i podnikatele bude náprava bolet. A nejen v Česku.
Pro nás je podstatné, že v okamžiku, kdy střet s inflací sotva začíná, dostává se naše centrální banka pod politický tlak, a to v situaci, kdy se budou střídat tři členové bankovní rady a po vypršení druhého mandátu končí guvernér Jiří Rusnok. A tato výměna bude probíhat v době, kdy bude zjevné, zda existuje – nebo spíše že neexistuje – racionální a věrohodný program konsolidace veřejných rozpočtů, a úroky ze státních dluhopisů poletí ještě mnohem výše, než jsou současná dvě procenta, která i tak zřejmě děsí ministryni Schillerovou. Křesla členů bankovní rady se mohou, v případě pokračujícího fungování současného prezidenta, stát předmětem nějakých politických handlů a ČNB může být do značné míry v kritické době paralyzována. V minulých letech Miloš Zeman víceméně respektoval názor Jiřího Rusnoka, což už s vysokou pravděpodobností nebude platit.
Měnová autonomie funguje
Poslední rozhodování, kdy centrální banka překvapila některé analytiky, kteří předpokládali zvýšení sazeb jen o půl procentního bodu, bylo důkazem, že měnová autonomie stále funguje, a následující ostrá reakce Jiřího Rusnoka na neustávající nemístné ataky ministryně financí i premiéra to jen potvrdila. Přitom členové bankovní rady ve skutečnosti nejsou žádní ostří protiinflační jestřábi, což potvrzuje i jejich dlouhé a z dnešního pohledu chybné váhání se zahájením růstu sazeb letos na jaře.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot