Rčení, že peníze nejsou všechno, se učíme už od školky. S věkem zjišťujeme, že je pravdivé. Ale také to, že peníze dokážou život pořádně zpříjemnit. Samy o sobě ale štěstí nepřinesou, zdůrazňují psychoterapeuti, které oslovila americká televize CNBS. Zaměřila se přitom na ty odborníky, kteří jsou v každodenním kontaktu s velice bohatými lidmi. Jejich zkušenost ukazuje, že ani miliardové jmění neznamená, že si jej dokážete užít.

Nejčastějším problémem boháčů je podle analytiků takzvaná chronická izolace.

„Bohatí lidí žijí ve vysoké vrstvě, v top jednom procentu lidí. Ve vrstvě, kde je jinak už jen velmi málo lidí, kteří sdílejí realitu jejich světa," vysvětluje Paul Hokemeyer, klinický psychoanalytik, který se ve své praxi specializuje na potíže „ultra bohatých“ klientů.

Bohatí lidí si tím pádem nejsou nikdy jisti, zda je mají ostatní lidé v této vysoké sféře rádi pro to, kým jsou. Nebo zda není rozhodující spíše to, co vlastní.

Varianta druhá je často správná, protože nebýt bohatství, mezi ostatní lidi v nejvyšší sféře by se běžný smrtelník jinak nedostal. Zkušenost navíc ukazuje, že pokud o majetek z nějakého důvodu přijdete, často na vás ostatní boháči zanevřou. „Tím pádem si takový člověk není nikdy ničím jistý,“ doplňuje Hokemeyer.

Podle Amandy Falskon, terapeutky prestižní kliniky Psychotherapy City, navíc bohatství negativně promlouvá i do toho, jak vás ostatní lidé vnímají. To je prý limitující „Lidé mají tendenci bohaté vidět jako takové, kteří mají štěstí a jsou šťastní. Přitom ani jedno z toho vůbec nemusí být pravda,“ říká odbornice. Problém je, že zatímco se štěstím a radostí se každý rád pochlubí, opačné pocity se tak často s ostatními nesdílí. Bohatí lidé pak často vyhledávají pomoc odborníka, protože mají pocit, že s nimi něco není v pořádku.

Podle Falskon je další starostí bohatých lidí zvýšená pozornost. Konkrétně to, že se u nich více sleduje, za co a jak utrácí své peníze. „To samo o sobě může být dost izolující,“ říká expertka a dodává, že řada jejích klientů také velmi řeší, jak budou v historii zapamatováni. A to opět v souvislosti s tím, jak vynakládají své peníze. Zda jde o investice, filantropii nebo budování odkazu.

S tím jde ruku v ruce zvýšená paranoia. Podle odborníků jí bohatí lidé trpí poměrně často. Tito lidé nemají jasno, komu mohou věřit. A pak už nevěří skoro nikomu. Přitom se na ně obrací obrovské množství lidí s různými žádostmi. „Vztahy bohatých lidí jsou pak častěji spíše o tom, co mohou poskytovat druhým. Více než o tom, jací jsou oni sami,“ říká Hokemeyer. Jednoduše řečeno, bohatí lidé jsou pak jen „objekty“ – případně adresátem požadavků, proseb a žádostí. Více než žijícím, dýchajícím a skutečným člověkem s vlastními emocemi a vědomím.

Řada bohatých lidí pak podle terapeutů doslova přijde o smysl života a tápou v tom, co by ještě měli a mohli dokázat. To je časté zejména pro ty, kteří zbohatnou velmi rychle a do značné míry až překvapivě. „Když už není potřeba pracovat, kde najdu svých význam a smysl? Jste už jen chodícím znaménkem dolaru? A kam se teď vlastně společensky hodím, když už nejsem součástí svého starého světa?“ ptají se prý terapeutky Falskon lidé, co rychle zbohatli.

Terapeuti se shodují, že drtivá většina lidí není ochotna přijmout, že i bohatí mohou mít problémy. „To mnoho běžných lidí vůbec nedokáže pochopit. Mentální obtíže bohatých následně odmítají s tím, že jsou nepodstatné, že mají malý význam,“ říká Paul Hokemeyer.

Terapeutka Falskon dodává, že bohatým lidem jednoduše společnost často křivdí, protože i oni mají své potřeby. Neměli bychom je tedy vnímat jen jako objekty, ale především jako lidi, kteří se mohou cítit nešťastní.