Dějiny parlamentní demokracie jsou historií střetu pravice a levice. Když se politické kyvadlo příliš vychýlí tím či oním směrem, zákonitě posléze následuje jeho cesta na druhou stranu. Z tohoto pohledu je volební neúspěch tradiční levicové strany ČSSD do značné míry ochuzením – byť s jejím působením nemusíme souhlasit a můžeme k němu mít miliony výhrad. Nabízí se, že levicovou politiku teď bude zastupovat ANO, ale hnutí Andreje Babiše je v první řadě populistickým sdružením bez jednoznačných zásad. Ostatně nesmělé předvolební námluvy s pravicovou ODS a výzvy některých členů k návratu ke kořenům ANO jsou toho důkazem.

Že si sociální demokraté zaslouží zůstat na politické mapě, mohou začít dokazovat už příští rok, kdy se konají obecní volby. Aktuální otázkou je, kdo stranu v té době povede, tedy kdo nahradí Jana Hamáčka, který po prohraných volbách neměl jinou možnost než rezignovat.

Momentálně se zdá, že nejsilnějším kandidátem je šestačtyřicetiletý starosta Nového Města na Moravě a bývalý místopředseda sociální demokracie Michal Šmarda. Muž s tváří vysmátého venkovana je oblíbeným komunálním politikem a oproti své konkurentce Janě Maláčové se „nenamočil“ ve vládní koalici s Babišem. Rozhodně má také větší potenciál spojovat uvnitř strany různé názorové proudy a přitáhnout více levicových voličů. Navíc vliv vážně nemocného prezidenta Miloše Zemana, který Šmardu odmítl jmenovat ministrem kultury, se zdá být hodně otřesený.

Uvidíme, koho si 10. prosince na svém sjezdu vyberou sociální demokraté do svého čela. Do té doby se může objevit ještě nějaký silnější kandidát. V současné chvíli to ale vypadá na Šmardu.