Statistický úřad přišel s čísly k hrubému domácímu produktu za první čtvrtletí, který podle něj dopadl o dvě desetinky procenta lépe než jeho předběžný odhad, když meziročně stoupl o 4,8 procenta a mezičtvrtletně o 0,9 procenta. V obou případech je to zároveň nad průměrem toho, s čím počítali analytici.
Právě teď je doba velice skoupá na pozitivní překvapení a tento dobrý výkon z kraje roku znamená, že i kdyby byl celý jeho zbytek ve znamení mezičtvrtletní stagnace, HDP za celý rok by skončil v plusu něco málo pod dvě procenta. To je sice asi polovina toho, co se čekalo ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, ale v dlouhé časové řadě je to v podstatě velmi blízko průměru, jak Česko hospodářsky rostlo v posledních třiceti letech.
Zároveň však nikdo neví, jak se bude situace dál vyvíjet, protože jestli jsou v něčem finanční trhy slabé, tak v „nacenění“ rizik vzcházejících z Putinovy hlavy. A protože nikdo neví, kdy si řekne „chvatit“ a vyhlásí úspěšné ukončení své speciální vojenské operace, nelze se divit, že třeba nové průmyslové zakázky podle posledních předstihových ukazatelů již třetí měsíc v řadě klesají.
Mzda bude klesat
Anketa Svazu průmyslu je sice z dubna (což je v dnešních časech dávno), ale už tehdy firmy na nic nečekaly, a kdo mohl, pokusil se přenést rostoucí náklady na své odběratele, což udělalo skoro sedmdesát procent dotazovaných. Šetří se na provozu, a komu to finanční situace dovoluje, investuje do úspor energií a materiálu. I tak šedesát procent firem omezuje investice, ostatně čtyřicet procent byznysů avizuje meziroční pokles zisku.
I přes nový rekord, pokud jde o podíl ekonomicky aktivních na celkové práceschopné populaci v Česku, a pokračující tlak na mzdy většina zaměstnavatelů ze soukromé sféry tvrdí, že nemohou kompenzovat inflaci v plné výši, což znamená, že reálná mzda bude klesat. A když domácnostem klesne reálný příjem a inflace užere i z úspor, nahromaděných během pandemie, není radno spoléhat ani na spotřebu, která zatím táhla ekonomický růst.
Domácnosti v obavách znovu začaly šetřit, tedy ty, které jsou toho schopny, a vklady se vracejí do bank ve velkém stylu. Sledujeme pokles spotřebitelské důvěry, která spadla na úroveň viděnou naposledy před deseti lety.
Problém s nabídkou
Chtělo by to nějakou vzpruhu, ale vláda nemůže pokračovat v rozpočtové politice své předchůdkyně, navíc my ještě pořád nemáme problém s poptávkou, ale s nabídkou.
Stokrát si můžeme opakovat, že zadluženost českého státu není vysoká, ale dluh nabíráme neudržitelným tempem, protože jsme od začátku pandemie vystříleli dobře za půl bilionu munice mimo terč. Pokladní plnění státního rozpočtu za prvních pět měsíců skončilo skoro dvousetmiliardovým schodkem a daňové výnosy jsou sice vlivem inflace vyšší, ale čeká nás doba, kdy tlaky na kompenzace všeho druhu enormně vzrostou.
I kdyby byly zacíleny jen na zranitelné skupiny, bude velký úspěch, když letošní rozpočet skončí lépe než ten první pandemický v roce 2020. Tehdy skončil zásek na minus 367 miliardách. Potřebu nezacílených plošných opatření v zájmu rychlosti zdůrazňují lidé, kteří nesou odpovědnost za to, že za celá ta léta nedokázali ten digitálně řízený laserový zaměřovač republice pořídit.
