V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
V reakci na zpomalující poptávku po elektromobilech, nedostatek cenově dostupných modelů a obchodní napětí mezi Evropou a Čínou oznámila automobilka, že i po roce 2030 bude nadále nabízet hybridní modely.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Stále více mladých lidí považuje vlastnictví bydlení za méně důležité a preferuje jiné formy ubytování. Hypotéky a náklady spojené s vlastním bytem či domem je odrazují. „Takový závazek nám za to ani nestojí,“ uvedli v průzkumu.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Ruský soud zablokoval případný prodej Raiffeisen Bank International, ruské dceřiné firmy rakouské bankovní skupiny.
Jak přesvědčit finančák, že auto už 15 let neexistuje?
Nejvyšší správní soud se zastal muže, který v roce 2002 prodal náklaďák do šrotu, nebyl schopen stoprocentně dokázat, že auto už neexistuje, a stát po něm chtěl skoro 180 tisíc za nezaplacenou silniční daň. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba i „v daňovém řízení vycházet z určité míry pravděpodobnosti a po daňovém subjektu nelze požadovat prokázání tvrzených skutečností s absolutní jistotou“.
Jinak řečeno důkaz musí být vysoce pravděpodobný, ale nikoli zcela „betonový“, zvlášť když mezitím uplynula tak dlouhá doba a dotyčný žil v dobré víře, že nic takového prokazovat nemusí.
Autodopravce z Písku Z. H. (autor jméno dotyčného zná, ale nepodařilo se mu ho kontaktovat, proto uvádí jen iniciály) prodal v roce 2002 za 30 500 korun nákladní automobil Liaz 110 s valníkem společnosti Koch Diorit, která se specializuje na rozebírání vraků a prodej náhradních dílů. Léta žil v domnění, že je všechno v pořádku, ovšem v říjnu 2014 u něj finanční úřad provedl daňovou kontrolu, zjistil, že ona „liazka“ stále není odhlášená z registru vozidel, a doměřil mu za každý rok z posledních tří let (vše starší bylo naštěstí promlčeno) doplatek na silniční dani ve výši 24 648 korun. Odvolací finanční ředitelství bylo – jak plyne z databáze rozsudků Nejvyššího správní soudu – ještě nemilosrdnější, doplatek téměř zdvojnásobilo, takže dotyčný měl za dávno sešrotovaný vrak zaplatit přesně 177 750 korun.
Autodopravce se kvůli zdanění oněch – jak se sám vyjádřil – „dvou kup šrotu“ obrátil na Krajský soud v Českých Budějovicích, jenže ten dal v prosinci 2017 za pravdu Finanční správě. Ve svém rozhodování vyšel formalisticky z toho, že auto s valníkem bylo až do roku 2014 zapsáno v registru vozidel (a k dispozici samozřejmě po těch letech nebyly ani technické průkazy), a námitku, že v té době už dávno fyzicky neexistovalo, odmítl s tím, že pro to neexistují přesvědčivé důkazy.
Autodopravce přitom důkazy předložil a na to, že mezitím uplynulo 15 let, nebyly nijak slabé. Především kopii faktury, která dokládala, že si firma Koch Diorit za 30 500 korun auto koupila, a příjmový doklad, v němž stálo doslova „prodej LIAZ 110 valník, vůz LIAZ na ND“. Doklad o nákupu náklaďáku s vlekem se našel i v účetnictví společnosti Koch Diorit a prokázalo se, že vůz byl v roce 2002 v jejím skladu. Majitel firmy navíc krajskému soudu potvrdil, že se zabývá „nákupem vozidel na náhradní díly“. Jediné, co chybělo, byl protokol o likvidaci dotyčného náklaďáku, jenže ten se před rokem 2004 vystavovat nemusel. Nehledě na všechny tyto snesené důkazy krajský soud v neexistenci dotyčného náklaďáku neuvěřil a vyměřenou silniční daň nechal být.
Potom ovšem následovala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a ten měl o váze důkazů mnohem realističtější představu. Letos v lednu rozhodl, že inkriminovaný automobil byl „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ rozebrán a sešrotován ještě před koncem roku 2003, neexistují „žádné indicie, které by tento skutkový stav zpochybňovaly“, a pokud chtěl někdo po autodopravci důkazy ještě silnější, požadoval „po něm prokázání úplné jistoty zániku vozidel, a to v rozsahu, který byl i s ohledem na časový odstup nereálný“.
O dani za sešrotovaný náklaďák bude nyní znovu rozhodovat odvolací finanční ředitelství a bude se muset řídit nejen „notičkami“ Nejvyššího správního soudu, ale také obyčejným selským rozumem.
