Komunikaci se správcem daně lze v zásadě rozdělit na formální a neformální. Zatímco prvně jmenovaná forma je do značné míry normována daňovým řádem, neformální komunikace zákonné limity nemá. Správce daně proto s oblibou místo zákonem vymezených komunikačních prostředků (datové schránky či poštovní zásilky) využívá e-maily nebo telefonuje, přičemž požaduje např. doplňující informace k podanému daňovému přiznání.
Telefon či e-mailová korespondence reprezentují rychlý a operativní způsob komunikace, nicméně je nutné posoudit, co to pro zúčastněné strany znamená. Zatímco správce daně do takového dialogu vstupuje s jasným požadavkem a utříděnými fakty, daňový subjekt je zpravidla zaskočen, a to zejména v případě telefonického kontaktu.
Přijetí takového hovoru totiž vyžaduje okamžitou orientaci v problému, porozumění požadavku správce daně a následně též precizní formulaci odpovědi. A to už je výzva! Tady si proto troufám tvrdit, že daňový subjekt je na tomto kolbišti ve zjevně horším postavení než správce daně, a to zcela odhlížím od faktu, že takový telefonát může přijít ve zcela nevhodnou chvíli.
Výsledné skóre je tedy jasné, a generuje také jediné správné řešení. Na požadavky správce daně sdělené telefonicky reagujte velmi zdrženlivě, a v případě jakýchkoliv pochybností o výchozí situaci či správnosti odpovědi si vyžádejte čas na podání příslušné reakce.
Trochu jiná situace je v případě požadavků správce daně zasílaných e-mailem. Tady jsou nároky na okamžitou reakci podstatně nižší, na druhou stranu však můžete narazit na nesrozumitelnost požadavku správce daně. Jednoduché řešení této situace se sice nabízí, ale z dále uvedeného je zřejmé, že je to řešení jen zdánlivé.
Úřední osoba do e-mailu uvádí svůj telefonický kontakt, což je jedinečná příležitost, jak získat informace, které nám k řádnému vyřešení požadavku správce daně chybí. Kdo však této šance využil, zřejmě nepochodil. Úřední osoby správce daně jsou totiž vázány povinností mlčenlivosti, takže vám do telefonu nejspíš sdělí, že žádné konkrétní informace telefonicky neposkytnou.
Jakkoliv se nám to může nelíbit, jedná se o praktickou aplikaci zásady neveřejnosti správy daní, která je zejména ochranou práv daňového subjektu.
Jaká je tedy dobrá rada na závěr? S odpovědí na požadavky správce daně sdělené telefonicky či e-mailem nespěchejte, abyste tak ve snaze vyhovět nesdělili správci daně nesprávné či důvěrné informace. Požadované podklady či vysvětlení pak zasílejte některým z formálních způsobů, ideálně prostřednictvím datové schránky. Tím si do budoucna usnadníte prokazování toho, co jste fakticky správci daně poskytli či sdělili.
Autorka je tax managerem ve společnosti PKF Apogeo Tax