Esej: Víc lží než kremelských věží

Když 1. července 1946 otevřel norimberský tribunál případ Katyň, pobavilo to i německé válečné zločince čekající na trest. Hermann Göring prohlásil, že je s podivem, „do jaké míry jsou (Rusové) neomalení“, a někdejší velitel Hitlerjugend Baldur von Schirach se dokonce nechal slyšet, že „málem umřel smíchy“. Bylo to celé absurdní. Rusové, Němci i Poláci věděli (a řada západních představitelů minimálně tušila), že katyňský masakr má na svědomí sovětská tajná policie NKVD, ovšem Stalin si hrál na hodného chlapce a chtěl své zločiny hodit na Hitlera.

Už v roce 1946 byly sovětské lži neobhajitelné a před tribunálem také – jak uvidíme – neobstály. Kreml přesto o Katyni lhal celé půlstoletí. Pravdu přiznal až Michail Gorbačov, když v dubnu 1990 předal Polákům několik beden archivních dokumentů a doprovodil to komentářem, že obsahují „zprostředkované, nicméně přesvědčivé“ důkazy o tom, že masakr byl dílem NKVD.

Buča a Katyň

Přízrak Katyně dnes vyvolávají fotografie a videa z ukrajinského města Buča, ve kterém ruští vojáci povraždili zhruba tři stovky obyvatel. Buča není Katyň (z nejvyšších míst nařízená hromadná vražda válečných zajatců) a zatím nemáme přesvědčivé důkazy ani o tom, že by šlo o Lidice (z nejvyšších míst nařízená hromadná vražda civilistů), pořád jde ale o válečný zločin a Kreml o něm lže – stejně drze, amatérsky a dětinsky – jako o katyňských vraždách před osmdesáti lety.

Ruská taktika na spáchaná zvěrstva? Zatloukat a pak obvinit druhé

Rusko reaguje na obvinění z válečných zločinů dlouhá léta stejně. V první fázi popírá, že ke zločinům vůbec došlo, pod tíhou důkazů pak hází vinu na druhé.

Rusko reaguje na obvinění z válečných zločinů dlouhá léta stejně. V první fázi popírá, že ke zločinům vůbec došlo, pod tíhou důkazů pak hází vinu na druhé.

Sotva se objevily první záběry z Buči, přispěchalo ruské ministerstvo obrany s tvrzením, že jde o „další podvrh“ a všechna videa i fotky jsou falešné, a vyzvalo Radu bezpečnosti OSN, aby se „touto provokací ukrajinských radikálů“ zabývala. Argumentovalo tím, že ruské jednotky se z Buči stáhly už 30. března a první fotky povražděných lidí se v západních médiích objevily až o čtyři dny později.