Tým vědců z Japonska a Brazílie objevil 800 metrů pod hladinou Tichého oceánu zcela nový druh medúzy. Obývá pacifický sopečný útvar známý jako kaldera Sumisu.

Tato horká, hydrotermálně aktivní kaldera (prohlubeň vzniklá po výbuchu sopky) má průměr necelých deset kilometrů a leží u pobřeží japonských Boninských ostrovů (přibližně 458 kilometrů jihovýchodně od Tokia). Vědci o svém objevu informovali ve studii publikované loni na podzim v časopise Zootaxa.

Nový druh medúzy pluje volně v moři a má tvar deštníku. Na šířku měří přibližně deset centimetrů a na délku sedm a půl. Medúza má zhruba 240 chapadel.

Své anglické jméno (St. George’s cross medusa) dostala díky jasně červenému žaludku, který prosvítá tělem medúzy a při pohledu shora připomíná červený kříž svatého Jiří na anglické vlajce. Oficiální české pojmenování jí zatím chybí, v latině se nazývá Santjordia pagesi.

„Druh je velmi odlišný od všech hlubokomořských medúz, které byly dosud objeveny. Je poměrně malý, zatímco ostatní organismy v tomto typu prostředí jsou mnohem větší,“ řekl webu Popular Science spoluautor zmíněné studie a biolog na univerzitě v brazilském São Paulu André Morandini.

Proč má medúza uprostřed průhledného těla jasně červený žaludek, je otázka. Vzhledem k tomu, že požírá bioluminiscenční organismy žijící v hlubokém oceánu, se autoři studie domnívají, že zbarvení žaludku umožňuje ukrýt pohlcenou světélkující kořist před jinými predátory.

Medúza svatého Jiří je zřejmě velmi vzácná, a týmu se proto podařilo odchytit jen jeden exemplář. Stalo se tak již roku 2002, kdy se do kaldery Sumisu potopila dálkově ovládaná ponorka (ROV) Hyper-Dolphin.

Od té doby se s dotyčnou medúzou nesetkali, což se změnilo až roce 2020, kdy ji natočila (ale neodchytila) jiná ponorka. Oznámit objev nového druhu se vědci odhodlali až během loňského roku.

Vzhledem k tomu, že je tato medúza od ostatních velmi odlišná, mohla by mít dle vědců celý „arzenál jedů“, které se nepodobají těm, jimiž jsou vybaveny dosud známé druhy žahavců. Jedy některých medúz – týká se to především tropických čtyřhranek – jsou přitom mimořádně prudké a nebezpečné i pro člověka.

„Kdo ví? Možná skrývá tajemství cennější než všechno nerostné bohatství, které by se dalo vytěžit z místa, v němž žije,“ říká Morandini.