Před rokem čínská chřipka poprvé zavřela restaurace. Tržby hospodských se propadly na polovinu, hodně jich to nezvládlo. Mnozí však i v nelehké době startují nový byznys.
V okolí prvního pražského mrakodrapu Radost, známějšího pod dřívějším názvem Dům odborových svazů, by za normálních okolností bylo hodně rušno. Hemžilo by se to zde studenty Vysoké školy ekonomické, stejně jako osazenstvem nedávno zbudovaného kancelářského komplexu Churchill, kde sídlí třeba poradenská společnost Deloitte. Vznikající podchod pod hlavním nádražím propojí brzy lokalitu s centrem, a odpadne tak nepříliš příjemná cesta kolem bezdomovců pod magistrálou a železniční tratí. Kratší a příjemnější trasa sem naláká i více turistů.
V současnosti jsou však studenti doma, ekonomičtí analytici na home officu a zahraniční turisté za hranicemi. Z velké části tak zmizeli i zákazníci restaurací v postranním traktu Radosti podél Seifertovy ulice. Vedle copyshopu a květinářství zde funguje (či fungovaly) burgerová a steaková restaurace, pizzerie, kavárna, pekárna, vinotéka i vaječný fastfood, tedy reprezentativní průřez tuzemskou gastronomií, na jehož příkladu lze dobře vidět, jak se těžce postižený obor s pandemií vypořádává. Z celkem sedmi podniků jich během roku skončilo pět. Tři noví restauratéři sem však přišli.
Nový pan kavárník
Přes výlohu bývalé vinotéky je v současnosti vidět jen prázdnou místnost. Donedávna tomu bylo stejně i u bývalé cestovatelské kavárny. Tam však už nový vývěsní štít prozrazuje, že zde brzy otevře prodejna kebabu. Název nad vchodem naopak zatím chybí u nově otevřené kavárny o pár krámků vedle. Ještě před rokem na jejím místě fungovala prodejna nymburské Pekárny Kopecký. Podle jednatele Tomáše Kopeckého její provoz do velké míry závisel na studentech ekonomky, a pekárna tak skončila už se zavřením škol během první vlny.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot