Hrot24.cz
Válka budoucnosti. Vysušený sever Mexika dluží USA vodu

Profimedia.cz

Válka budoucnosti. Vysušený sever Mexika dluží USA vodu

Obě strany mají dobrou vůli, ale spor žádné dobré řešení nemá

Daniel Deyl

Daniel Deyl

redaktor

Ten den zažili pohádku ze starých časů. „Nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé ponořil ruku do řeky: bylo to studené, ale protože byl tak horký den, bylo to strašně příjemné,“ cituje britský Guardian školáka ze severomexické Sonory. „Když jsem vyrůstal, maminka mi vyprávěla o řece, ale nevěřil jsem, dokud jsem ji sám neviděl,“ říkal jiný. Nadšení tamních dětí bylo takové, že skákaly do vody celý den z mostu až do tmy, až je policisté museli odvést. Řeku viděly ten den poprvé v životě.

To bylo v roce 2014. Na pár týdnů tehdy voda zaplavila kus pouště známý až do 90. let jako koryto řeky Colorado. Stalo se tak proto, že se na řece těsně za nedalekou americko-mexickou hranicí naplno otevřela přehrada Morelos. 

Proč? Neziskovky z obou stran hranice vybraly asi 16 milionů dolarů, aby přesvědčily úřady k ojedinělému pokusu obnovit bohatý ekosystém, jenž v oblasti od hranice až po záliv Tichého oceánu zvaný Cortézovo moře existoval ještě před několika desítkami let. Mocná řeka Colorado, jež na cestě z Wyomingu na severu USA (až tam sahá její povodí) napájí 40 milionů lidí, naposledy do moře dotekla v roce 1998. Od té doby končí za přehradní zdí mizerným potůčkem, jenž během pár kilometrů docela zmizí. 

Pohádka vydržela celkem osm týdnů, během nichž se krajina zotavila natolik, že tamní flory přibylo 16 procent a fauny 43 procent. Od té doby uplynulo šest a půl roku, během nichž se takřka vše vrátilo do starých suchých kolejí. Pro ty, kteří hledají světlo i na konci sebedelšího tunelu, další nárazové obnovení závěrečné části dolního toku Colorada plánuje americko-mexický vodohospodářský úřad, International Boundary and Water Commission, na příští rok.

Odbojní farmáři

Mezitím má na starost jiné věci. Jednou z nich je hašení sporu na podobné téma, ale úplně jinde – tisíc kilometrů jihovýchodně od Morelos, ve vnitrozemí mexického státu Chihuahua (vše viz mapa). Proud tamní řeky Conchos v téměř tisícimetrové výšce reguluje přehrada zvaná La Boquilla (čili Ústí). Zadržuje miliony hektolitrů vody, které by jinak tekly do 250 kilometrů vzdáleného Rio Grande. Posledně jmenovaná řeka – snad aby se to nepletlo – také přitéká do Mexika z amerického státu Colorado, ale na rozdíl od stejnojmenné řeky dál teče na východní atlantické pobřeží Mexika.

Letos na přelomu září a října se u přehrady La Boquilla seběhla neobvyklá věc. Když přehradní personál chtěl vodu vypustit, narazil na partu domobrany složenou z místních zemědělců. „Voda se neprodává, voda se ochraňuje,“ říkal jejich transparent. 

Vzápětí – v mexických podmínkách je toto slovo ekvivalentem několika dnů – se na scéně objevili vojáci z Národní gardy, kam je poslalo vedení státu Chihuahua. Měli za úkol na řádné vypuštění vody dohlédnout. Jenže farmáři se nedali a obsazenou přehradu odmítli vydat. Na pomoc domácím přišli demonstranti; podle různých zdrojů jich bylo několik set až několik tisíc. 

Do Mexika proudí ročně 1,85 miliardy krychlových metrů vody z Colorado River – ale Mexičané s ní nakládají neefektivně.

Daniel Deyl

Padlo několik výstřelů. Jeden obzvlášť vyhrocený moment přinesl výjev, v němž gardisté vystříleli své zásobníky do dodávky, v níž se pokoušel z místa odjet mladý pár. Muž se zraněními přežil, jeho šestadvacetiletá partnerka Jéssica Silva byla na místě mrtvá.

V tomto bodu se lidská tragédie a emoce z ní plynoucí stávají logickým vyústěním shody nešťastných okolností. Zeměpisný vrtoch si podal ruku s nepřízní počasí, mezinárodní diplomatický tlak s domácím politikařením, korupcí a neschopností.

Politika vyhrává

Vzácnou radost z koupání v řece Colorado a konflikt na přehradě La Boquilla spojuje veledůležitá věc. Je jí americko-mexická smlouva, podle níž funguje hospodaření se stále skromnějšími zásobami vody. První taková dohoda vznikla už v roce 1869; jejím posledním nástupcem je smlouva z roku 1944, která mimo jiné dala vzniknout přehradě Morelos a desítkám podobných projektů (celkem v té oblasti existuje 267 nádrží, přehrad, kanálů a dalších staveb, které využívání vody oběma zeměmi zajišťují).

Mexičané tahají za kratší konec této dohody. Nemá to na svědomí pouze rozdíl v ekonomické a politické síle obou zemí, nýbrž především geografická skutečnost, že obě řeky přitékají do Mexika ze Spojených států, což asymetrii vztahů ještě zdůrazňuje.

Podle nejdůležitějšího ustanovení smlouvy dodávají Spojené státy Mexiku ročně 1,85 miliardy krychlových metrů vody z řeky Colorado a Mexičané naopak Američanům ponechávají 432 milionů krychlových metrů vody z Rio Grande. Tato čísla přestavují pětiletý průměr, aby slabší dodávku za špatný rok mohla vynahradit léta mokřejší.

To samo o sobě více otázek klade, než zodpovídá. Proč je koryto řeky Colorado tak suché, že děti v jeho sousedství nikdy neviděly řeku, když jím podle smlouvy má téci (průměrně) téměř šedesát krychlových metrů za sekundu? Proč hluboko ve vnitrozemí jinak pokojní zemědělci obsazují přehrady a proč se do nich hned obouvá Národní garda?

Obě odpovědi lze najít v mexické vnitřní politice. Voda, kterou Mexičané dostávají z Colorada River (v těch místech už z Rio Colorada), míří rovnou z přehrady Morelos do spletence kanálů, které dávají vodu městu Mexicali, tamnímu průmyslu a obyvatelům poloostrova Baja California – jen na deltu Colorada se nedostává. A podle místních zdrojů, jež citují média od New York Times po Brookings Institution, v přidělování vody hraje korupce měrou i na mexické poměry nadstandardně vysoká.

„Kdyby zemědělci byli nuceni hospodařit s vodou efektivněji, bylo by dost vody pro všechny,“ říká to kulantně Jorge Ramírez, expert přes vodní záležitosti na Autonomní univerzitě v Baja California. „Vody je dost, co nám schází, je plánování. Politika vždycky vyhrává,“ dodává.

Vodní soudný den

Mexická domácí politika má prsty i v druhém ohnisku současných problémů u přehrady La Boquilla. Státu Chihuahua vládne konzervativní Partido Acción Nacional, Strana národní akce, jež je v celomexickém kontextu v opozici vůči administrativě prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora, levicového populisty. A tamní zemědělci, kteří si tak ostře chrání svoji vodu, patří spíš ke střední vrstvě než k chudině, mezi níž je Obradorova popularita největší.

Za normálních okolností to nemusí nutně mnoho znamenat, ale letos došlo na „vodní zúčtování“ – 24. října měli Mexičané Spojeným státům vyrovnat dluh, tedy pustit do Rio Grande více vody než obvykle. V podobných situacích existuje na přítocích řečené řeky několik nádrží, které mohou takovou roli splnit. Obrador letos nařídil otevřít stavidla na La Boquille, aby chybějící vodu do Rio Grande doplnila právě řeka Conchos. Tamní obyvatelé od farmářů po politiky jsou přesvědčeni, že jde o politický naschvál. 

Nakonec v posledním říjnovém týdnu odbojní farmáři povolili za příslib zvýšených federálních dotací v případě, že se letošní sucho protáhne. Potenciálně krvavý konflikt války budoucnosti se tak podařilo zažehnat. Ale všichni aktéři vědí, že pokud suchý trend bude pokračovat, zemědělství na této části severu Mexika dlouho nevydrží.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.