Kolik má doma v trezoru zbraní, ani nespočítá. Snad jen ty poslední, kterými si nedávno udělal radost. Lubomír Kovařík je bývalý stíhací pilot legendárních letounů L-29 Delfín a L-39 Albatros a velký nadšenec do zbraní. Ale dnes je to hlavně veleúspěšný šéf a spolumajitel rozjeté České zbrojovky. Její zbraně vozí čeští státníci na návštěvy do Bílého domu jako působivé dary. Ostatně jestli běžní Američané důvěrně znají nějaké výrobky z Čech, pak to po českém pivu jsou zejména pistole z Uherského Brodu. Česká zbrojovka ve Spojených státech prodala jen za prvních šest měsíců letošního roku arzenál za 2,3 miliardy korun, o 800 milionů více než loni. A podle jejího prezidenta Kovaříka je to jen začátek.

K rozhodnutí vstoupit na burzu jsme dospěli už před delším časem. Ostatně k technickému listingu došlo už v červnu. To, že budeme účastníky veřejné burzy cenných papírů, je z našeho pohledu jedním z hlavních aspektů, jak naplňovat naši dlouhodobou strategii. Tou je snaha stát se předním výrobcem ručních palných zbraní na světě, ideálně tím vůbec největším.

To sice mohli, ale nebyl důvod. Poté, co jsme získali čísla za první pololetí letošního roku, která jsou mimochodem výborná, jsme považovali za správné náš vstup na burzu dotáhnout podle plánu.

Jak už jsem uvedl, cílem je růst na globálním trhu. Růst v našem případě jde ruku v ruce se zvyšováním podílu dodávek pro ozbrojené složky, tedy především policejní sbory a armády. Účast na veřejném trhu je tím nejtransparentnějším způsobem, jak veřejným zadavatelům ukázat, kdo jsme. Právě burza cenných papírů by nám v tomto směru měla pomoci.

Ano, přesně tak. A cílem je v budoucnu mít většinu tržeb právě v oblasti ozbrojených složek.

To opravdu teď není namístě. Opak je pravdou, máme velké cíle a chceme přesvědčit naše investory, že vložit peníze do našeho růstu se vyplatí. Jedním z velkých cílů je vybudování továrny na naše produkty v USA a financování dalších strategických akvizic v oboru. Je zde skutečně obrovský potenciál růstu a chceme ho využít.

Vlastně moc ne. My chceme poskytovat našim zákazníkům služby a zboží na klíč. Takže se vždy díváme na oblasti, které by přirozeně doplňovaly naši nabídku. Bavíme se třeba o jiných výrobcích ručních palných zbraní, optiky, optoelektroniky nebo munice. Větší úkrok stranou není na pořadu dne.

S ostatními výrobci v obranném sektoru v České republice vycházíme velmi dobře. Pro dokreslení – jsem předsedou Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory a tato sekce sdružuje osm nejvýznamnějších výrobců na poli obrany. Naším společným cílem je vytvářet co nejvhodnější podmínky pro rozvoj obranného průmyslu a jeho podporu v Česku i v zahraničí.

Určitě je to téma. Důležitou součástí naší prezentace před potenciálními investory je kapitola zvaná ESG (Environmental, Social and Governance – pozn. red.), kde ukazujeme, jak se vypořádáme s touto oblastí, jaké nástroje máme a jak společensky odpovědná firma jsme.

Skutečně, je to pro nás důležité. My jsme samozřejmě na toto téma vedli řadu diskusí s potenciálními investory a myslím, že jsme na ni byli velmi dobře připraveni. Zástupci jednoho významného britského fondu nám u prezentace dokonce řekli, že jim to nemusíme nikterak pracně vysvětlovat. Z jiných svých investic v oboru totiž dobře znali systém licenčních řízení v EU, už to jim podle jejich slov stačilo, aby byli spokojeni.

Můj názor na to je stále stejný. Zranění nezpůsobuje zbraň, ale člověk. Ať už si vezme střelnou zbraň, automobil, letadlo, kladivo, nebo nůž. Zadruhé je prokázáno, že 99,9 procenta trestných činů se zbraněmi je způsobeno nelegálně drženými zbraněmi. Takže pokud se má EU něčím zabývat, pak tím, jak zamezit černému trhu se zbraněmi, nikoliv jak omezovat legální výrobce. A zatřetí, ano, my vyrábíme zbraně a já osobně jsem pyšný na to, že naše zbraně slouží policii, armádě i běžným lidem, kteří se díky nim mohou ubránit loupežnému a násilnému přepadení. Tento morální aspekt mám silný.

Je to kombinace více faktorů. V USA rosteme bez ohledu na to, co se v zemi děje. Zejména díky našemu širokému portfoliu produktů od pistolí a malorážek po kulovnice a brokovnice. Každý rok přicházíme s novinkami, které naše zákazníky dokážou zaujmout. Pravdou je, že svět dnes skutečně spěje k většímu vyzbrojování. Armády i policejní složky se ozbrojují, aby byly schopny čelit různým lokálním konfliktům.

Máme tam společnost CZ-USA, kterou vlastníme ze sta procent. Ta je zaměřená více obchodně, zároveň přes tuto firmu vlastníme tamní výrobní společnost Dan Wesson, kterou Česká zbrojovka koupila zhruba před 15 lety. Takže v USA už dnes prodáváme naše dovezené zbraně pod značkou CZ, ale také tam vyrábíme pistole a revolvery pod značkou Dan Wesson.

V loňském roce přes 50 procent tržeb tvořily Spojené státy, zhruba 23 procent Česká republika, 14 procent zbytek EU. Na ostatní světové trhy připadá zbytek. My chceme posilovat na všech našich klíčových trzích, jak už jsem říkal, velké plány máme zejména v USA. Velké trhy jako Čína jsou pro nás zapovězené. Tam dodávat kvůli licenci nemůžeme.

O tak dlouhé tradici to není. Firmu CZ-USA jsme založili před více než 20 lety, vyrostli jsme tam doslova z nuly. Myslím, že je to zejména kvůli poměru ceny a kvality. Naše zbraně tam mají skutečně skvělou pověst. Zejména v přesnosti a kvalitě zpracování, to vše ve střední cenové kategorii. Navíc jsme schopni každý rok přinášet novinky, což je něco, co americký zákazník umí ocenit. Troufám si říct, že úspěch v USA jsme si doslova odpracovali, rozhodně jsme ho nezdědili po předchůdcích.

Díky naší strategické investici do továrny splníme americký zákon, který říká, že kdo chce dodávat federálním ozbrojeným složkám, musí mít určitý podíl výroby na území USA. Od letošního roku se tento poměr zvýšil dle výnosu prezidenta Trumpa na 75 procent. Z mého naprosto pragmatického pohledu je to správně a mělo by to být inspirací i pro další země včetně Česka. Chceš dodávat místním složkám, tak zde vyráběj, plať daně a zaměstnávej lidi. To dává logiku. Navíc jste pak jako země mnohem více soběstační, pokud dojde k nějakým krizím. Což se letos ukázalo třeba ve výrobě roušek, respirátorů...

Počítáme kolem 70 milionů dolarů a až 300 pracovních míst. Závod měl stát do roka od zahájení prací. Samozřejmě současná situace nám plány trochu ztížila, zejména kvůli složitému cestování do USA, kam potřebujeme vyslat řadu odborníků.

Za dobu, co pracuji ve zbrojním průmyslu, se snažím prosazovat, aby se stát k domácímu obrannému průmyslu choval více mateřsky. Myslím, že se to v posledních letech poměrně daří. Podpora domácích výrobců se už dostává i do zadání některých veřejných soutěží, například teď při nákupu bojových vozidel pěchoty. Ale také podpora exportu se rozpohybovala. Vidím zde vážně pozitivní posun.

Máme dokončenou celou rodinu nových pistolí P-10, dokončujeme nový typ malorážky a kulovnice, které budou představeny příští rok. Také celou rodinu útočných pušek Bren 2, pracujeme na novém typu granátometu a novém typu škorpionu. Ty by měly být venku během dvou let.

Tam v poslední době vidíme nárůst poptávky po kovových i polymerových kompaktních pistolích střední velikosti, určených na osobní ochranu.

Globální listing zatím v hlavě nemáme. Chceme růst postupně, vybudovat největšího výrobce střelných zbraní na světě vlastními silami. Cestou je organický růst i růst pomocí akvizic. O vstupu nějakého velkého zahraničního investora jsme neuvažovali.

Děláme spolu od roku 2006, takže myslím dobře. V řadě případů si věci musíme vysvětlovat a zároveň si naslouchat. Někdy jsou debaty bouřlivé, není to jednolité. Ale vždy nakonec dojdeme k rozhodnutí.

Myslím, že obojí. Zbrojovku vlastní od roku 2001, takže za ty roky se z něj milovník zbraní určitě stal. To nejde nemilovat.

Jako doma? Mám jich spoustu. Ale naposledy jsem si udělal radost dvěma kousky. Jedním je Republika, kterou jsem si koupil. Druhou jsem dostal od kolegů z CZ-USA, to je Dan Wesson, ráže 45. Obě jsou krásné zbraně.

Už bohužel nelétám, není na to čas. Už mi propadla licence. Nerad bych ohrozil sebe nebo své okolí. Je to jako s řízením auta – když dlouho nejezdíte, též ztratíte některé návyky a není to všechno tak zautomatizované, jak by mělo.

Lubomír Kovařík (49)

• Vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu a absolvoval program MBA na Sheffield University. V armádě začínal jako pilot a postupně dosáhl hodnosti poručíka. Létal s letouny L-29 Delfín, L-39 Albatros, většími L-410 Turbolet a AN-24 a 26.

• Po ukončení vojenské kariéry v polovině 90. let zahájil dráhu civilního manažera. Prošel společnostmi Aulis, Škoda Praha, Eltodo EG a Mavel.

• V roce 2006 se stal generálním ředitelem České zbrojovky, od roku 2018 je prezidentem a předsedou představenstva holdingu Česká zbrojovka Partners.

• V holdingu s tržbami přes šest miliard korun a ziskem EBITDA přes 1,3 miliardy drží pětiprocentní podíl.