Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Výrazné zdražení energií zastihlo vládní politiky naprosto nepřipravené. Voliči to jistě ocení
Šéf Energetického regulačního úřadu Stanislav Trávníček byl na koberečku u ministra průmyslu Jozefa Síkely. Bylo co řešit. Navýšení regulované složky elektřiny momentálně cloumá domácí politikou. Po sérii zlevňování, kdy na burzách klesala cena silové elektřiny, ji ukončení státní dotace na obnovitelné zdroje energie, poplatky za provoz sítě a za technické ztráty v síti vrátí zase tam, kde byla, tedy k cenovým stropům. A podniky se dokonce hrozí, že zejména u přípojek velmi vysokého napětí cena prudce vzroste.
Síkela s premiérem po boku pak minulý týden na tiskovce přesvědčovali veřejnost, že se nic neděje a zdražení bude maximálně v jednotkách procent. Ministr financí Stanjura poté odvážně prohlásil, že podnikům včetně těch připojených na velmi vysoké napětí celková cena energií v příštím roce oproti letošnímu klesne.
A lidé počítají a někteří se diví, jiní si dovolí nesouhlasit. A tak Trávníček dostal úkol, aby to na tiskovce ještě jednou vysvětlil. To se dá pochopit, i když to měl udělat už Síkela, který sám říká, že informace o rozhodování ERÚ měl dlouho dopředu, a je tak otázka, proč to už dávno neudělal.
Druhou, podstatnější záležitostí je stranický úkol pro Trávníčka, aby se ještě zamyslel nad možností to navýšení zase o něco snížit. Což trochu narušuje vyznění všech prohlášení, že se nic neděje. Ono se totiž děje. A faktury po Novém roce možná opravdu někoho překvapí.
Vrácení poplatků ze státního rozpočtu na spotřebitele je přitom zcela v pořádku. Nyní cena odráží celou smutnou realitu našeho trhu se silovou elektřinou včetně nákladů dotací na soláry a na distribuci. Ale to vše je jen začátek.
Staré dotace solárním baronům sice během pěti let postupně odezní, ale protože se další fotovoltaiky a větrníky budují a budovat budou v mnohonásobném rozsahu a bez provozních dotací to nepůjde, porostou i náklady, které musí někdo zaplatit. A bude to drahé. Aktuální cena vysoutěžená v aukci pro nové větrné elektrárny v Česku, které mají být dokončeny v letech 2025 až 2027, činí zhruba 140 eur za megawatthodinu, na něž bude dorovnávána tržní výkupní cena.
A protože větrníky budou pravděpodobně velmi často vyrábět elektřinu ve stejný okamžik jako mohutné německé větrné parky na pobřeží moře, takže tržní cena bude většinou mizivá, nebo dokonce záporná, dá se čekat, že dotace budou muset být vskutku enormní.
Někdo je bude muset každopádně zaplatit. Ano, ve hře jsou výnosy z emisních povolenek, které při současné hodnotě povolenky nad osmdesáti eury tvoří cenu standardní dodávky elektřiny zhruba ze dvou třetin.
Je to sice logické, ale ani při obrovských sumách vybraných za povolenky to nestačí, protože zde stojí dlouhá fronta na dotace Zelená úsporám, Oprav dům po babičce, na investiční dotace pro bioplynky a další pokrokové, leč komerčně nefunkční zdroje energie.
Aktuální klimaticko-energetický plán, který byl nedávno zveřejněn, to do roku 2030 vyčísluje na jeden a čtvrt bilionu korun. A je otázka, zda počítá správně. Ve finále to všechno zaplatí spotřebitel a tu část financovanou dluhem zase daňový poplatník, který je se spotřebitelem identický.
A nikdo to neřeší. Měla třeba vláda a poslanci při přijímání zákona o komunitní energetice k dispozici propočty, jak to navýší náklady na distribuci a na udržování stability sítě, a jaké to tudíž bude mít dopady na výši poplatků, které budeme muset všichni uhradit?
Zapojování mikrozdrojů na střechách je pro distributory extrémně nákladné a svatý Mikuláš vážně nepřijde. Hlavně že jedeme dál po dekarbonizační cestě. Voliči to jistě ocení.
