Itálie zavedla nejpřísnější pravidla ohledně očkování proti covidu-19 v Evropě. Od pátku je povinné pro všechny zaměstnance jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Lidé budou moci pracovat pouze s takzvaným zeleným pasem. Bez něj nemohou do práce a nebudou dostávat ani plat.

Od zavedení striktních pravidel si vláda Maria Draghiho slibovala větší poptávku po očkování, toto očekávání se však zatím nenaplňuje. V prvních dvou týdnech od oznámení tohoto nařízení v polovině září se zájem o vakcinaci zvedl o jedenáct a patnáct procent, než znovu začal klesat.

Kromě nenaplnění očekávání řeší italská vláda rostoucí nespokojenost občanů a s tím spojené stále častější protesty. Navíc pořád agresivnější. Ty z minulé soboty v Římě se dokonce zvrhly ve vlnu násilností. Demonstranti napadli budovu odborů a pohotovost. Míru agresivity protestujících dokládá i bilance 38 zraněných policistů. Tamní média začala římské protesty přirovnávat k lednovému útoku příznivců Donalda Trumpa na americký Kapitol.

Policie zadržela dvanáct lidí, včetně lídrů neofašistické skupiny Nová síla (Forza Nuova). Právě jim je dáváno za vinu, že sobotní protesty vyhrotili. Nárůst fašistických tendencí ve společnosti děsí italské politiky, kteří po víkendových demonstracích volají po rázném řešení. Představitelé Demokratické strany už v pondělí podali návrh na rozpuštění neofašistických skupin s tím, že „je načase skoncovat s nejednoznačností ohledně fašismu“ v Itálii. Násilné demonstrace považují za útok na demokracii. V jejich snaze je podpořilo i Hnutí pěti hvězd, nejsilněji zastoupená strana v parlamentu.

Pravicové strany jsou ale k návrhu zdrženlivější a tvrdí, že by v tomto ohledu mělo být postupováno jak proti krajně pravicovým, tak i levicovým uskupením. „Víkendové události by neměly být zneužívány pro získání politických bodů. Neexistuje dobrý totalitarismus a špatný totalitarismus,“ uvedla Anna Maria Berniniová z Berlusconiho strany Forza Italia.

Od roku 1952 platí v Itálii zákaz fašistických politických stran, krajní pravice je ale v zemi v posledních letech na vzestupu. Podle ústavních právníků by soud mohl nařídit rozpuštění Nové síly a podobných skupin, pokud by rozhodl, že se dají považovat za fašistické strany. Extremisté se ale naučili působit „na hraně“ a podobným snahám se úspěšně bránit.

Krajní pravici se daří hlavně na regionální úrovni. Například minulý týden dostala vnučka Benita Mussoliniho Rachele ve volbách do městského zastupitelstva v Římě nejvyšší počet preferenčních hlasů, když kandidovala za hnutí Bratři Itálie (Fratelli d’Italia). Podle jejího názoru za to ale vděčí svým politickým výsledkům, ne příjmení, které jí bylo – zejména v dětství – podle ní spíše na obtíž. Sama se na téma fašismu vyjadřuje opatrně. Sice odmítá jeho glorifikaci, hlouběji se jej však komentovat zdráhá s tím, že podrobnější rozbor by byl na dlouhou debatu.

Samotná šéfka Bratrů Itálie Giorgia Meloniová byla nedávno nucena se od fašismu distancovat, když se objevila podezření, že stranu pomáhají financovat právě neofašistické skupiny. V souvislosti s tím uvedla, že ve straně není žádný prostor pro „nostalgii po fašismu, rasismu nebo antisemitismu“. Zároveň obvinila levicové strany, že se pokoušejí Bratry Itálie zničit.