Čína na covidu vydělala a díky ekonomickým dopadům boje s pandemií se stane největší světovou ekonomikou už v roce 2028, tedy o pět let dříve, než se dosud předpokládalo. Tvrdí to alespoň Center for Economics and Business Research. Můžeme skřípat zuby, že původce pandemie na jejím rozšíření po světě vydělal, ale měli bychom si všímat i jiných věcí.

Třeba toho, jak se budoucí globální lídr staví k našim západním mantrám klimatické změny. Čínské emise CO2 z energetiky jsou dávno nejvyšší na světě a dosahují dvojnásobku emisí Spojených států. A nejen to, neustále rostou a tento růst spíše zrychluje, než že by zpomaloval. Každý rok přidá Čína dalších čtvrt miliardy tun CO2. Není divu. Na každou uhelnou elektrárnu, kterou u nás zavřeme, jich Číňané deset spustí.

Pro srovnání – evropské emise činí ročně tři miliardy tun. Takže do roku 2055, kdy má být evropská energetika emisně zcela neutrální, vybudují na druhém konci planety trojnásobek emisních zdrojů oproti tomu, které my zde zavřeme. Je samozřejmě možné doufat, že Číňané změní svou praxi, kdy se sice slovně hlásí k Pařížské dohodě, ale v praktické politice pro ně zůstává spíše humoristickým spiskem. Naplnění tohoto snu je tak zhruba stejně pravděpodobné, jako že Greta Thunberg dopádluje do Šanghaje zvěstovat klimatickou apokalypsu na kajaku z kůže tuleně pošlého vedrem.

Zhruba stejně pravděpodobné je to, že bychom v Evropě zastavili náš pokus o ekonomickou sebevraždu. Na to je už velký byznys příliš těsně přisátý na gigantické státní penězovody.

Měli bychom si být ale vědomi, že nastávající přesuny globálního bohatství, jimž sami svými green dealy pomáháme, budou mít své geopolitické dopady, proti nimž současná pandemie bude něco jako úplavice na pionýrském táboře.