Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Stále více sportů využívá modely umělé inteligence k optimalizaci tréninku, zlepšení závodních výsledků i pro prevenci zranění. Hloubkové analýzy velkých objemů dat, vedoucí ke zvýšení lidského výkonu, však vyvolávají i etické otázky. Například ohledně toho, kdo a za jakým účelem má vlastně na sportovcova (citlivá) data nárok.
V současném sportu platí, že i pouhý půlcentimetr nebo pouhá jedna setina vteřiny může znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Mezi radostí a smutkem. I proto sportovci stále hledají způsoby, jak získat náskok před svými soupeři. A jednou z těchto „konkurenčních výhod“ může být podle švédského vědeckého magazínu Forskning&Framsteg hloubková znalost vlastního těla, která s pomocí senzorů a umělé inteligence dosahuje už skutečně nevídaných rozměrů.
Typickými zástupci sportů, v nichž se nyní sběr a analýza dat ze zápasů i tréninků provádějí, jsou například fotbal, lední hokej, basketbal, americký fotbal i baseball. Jsou to sporty, v nichž se točí nemalé peníze, a tlak na výkon je proto až extrémní. Technologie ale nyní pokročily natolik, že lze hloubkové analýzy výkonů provádět i v méně sponzorsky atraktivních odvětvích.
„Zájem o takové vymoženosti je obrovský a mnoho sportovních organizací je zkoumá a testuje,“ říká Anton Kalén, výzkumný pracovník v oblasti informačních technologií na Technické univerzitě v Luleå, který zároveň spolupracuje se Švédským olympijským výborem.
Za překotným vývojem podle něj stojí dostupnost jednoduchých a levných senzorů pro sběr dat. V současné době existuje nepřeberné množství hodinek, náramků a prstenů, které měří nejen polohu, ale také parametry, jako je srdeční tepová frekvence, frekvence dýchání a nasycení krve kyslíkem.
Elitní fotbalisté nosí pod dresem vesty s GPS a senzory, které zaznamenávají sebemenší pohyb na hřišti. Sportovce často snímají i kamery, díky nimž lze sledovat a analyzovat pohyby těla s vysokou přesností ve třech rozměrech. To otevírá cestu k lepším a realističtějším testům například v oblasti sprintu.
„Dříve jste mohli měřit čas na 30 metrech. Nyní získáte graf s rozdělením času každých 10 centimetrů a přesně uvidíte, v jakých okamžicích sportovec dosahuje maximální rychlosti. Testovat však lze i zpomalení a běh do strany,“ doplňuje Anders Tånger, generální ředitel společnosti, která vyvíjí a prodává 3D kamerový systém pro sledování hráčů, především ve fotbale. Systém se používá například v projektu na univerzitě v Göteborgu, kde se vyvíjejí nové testy a tréninkové metody pro ženský fotbal.
Tuto techniku lze také použít k odhalení slabých míst sportovce a k prevenci zranění. Testy totiž mohou ukázat, že jedna strana těla potřebuje posílit, nebo se zjistí, že hráč, který se v tréninku snaží dosáhnout své obvyklé maximální rychlosti, může potřebovat odpočinek. Nebo trochu ubrat ze zátěže.
A další časté využití umělé inteligence se týká oblasti, v níž by ji jen málokdo nečekal – ve skautingu, tedy při hledání nových talentovaných hráčů. Pomocí analýzy dat jsou do nejmenších detailů zmapovány silné a slabé stránky kandidátů, s nimiž by kluby rády uzavřely smlouvy.
Včasná identifikace talentů je jednou z příležitostí umělé inteligence, na kterou dokonce upozornil Mezinárodní olympijský výbor (MOV) ve svém nedávno zveřejněném Programu umělé inteligence. A podle dokumentu MOV rovněž vidí velký potenciál právě v oblasti personalizovaného tréninku a rehabilitace.
Otázkou je, zda může umělá inteligence také pomoci týmům vyhrávat zápasy. Anton Kalén se domnívá, že v některých oblastech existuje až nerealistická představa o tom, k čemu všemu lze tuto technologii skutečně využít.
„Právě teď je AI na vrcholu a vzniká obrovské množství dat. Ale důležité je také to, aby je trenér dokázal využít ve svém rozhodovacím procesu.“ Umělá inteligence tedy může sloužit jako pomoc a podpora, ale ne jako náhrada zkušeného trenéra. „Ať se snažíte automatizovat sebevíc, sport nakonec vždycky dělají lidé.“
Hans-Christer Holmberg, asistent fyzioterapie na Technické univerzitě v Luleå, souhlasí s tím, že umělá inteligence má potenciál pro podporu rozhodování, ale zároveň s sebou přináší několik výzev. „Mnoho různých senzorů a měřicích zařízení, která jsou dostupná na trhu, například neprošlo žádným oficiálním testem spolehlivosti, přitom přesnost údajů je pro analýzy výkonu naprosto klíčová.“
Umělou inteligenci lze tedy použít spíše jako první bránu k třídění a filtrování dat a k výběru nejzajímavějších parametrů v komplexním souboru sesbíraných informací. „Do procesu je však třeba zapojit člověka, aby mohl klást protiotázky, například pokud umělá inteligence halucinuje a vymýšlí si,“ říká.
Další důležitá otázka se týká důvěrnosti a práv na data, která jsou ze své podstaty velmi citlivá. Základní premisou ve vědě je, že vědci musejí mít ke své práci vždy souhlas pokusných osob a získaná data zároveň musejí být anonymizovaná.
To se zatím ve sportu neděje a otázkou je, zda samotní sportovci s tak mohutným sběrem souhlasí. Jednou věcí je totiž vlastní analýza, která vede k lepším výkonům a druhou to, komu všemu budou takový data přístupná.
Diskuse o problematice práv se před nedávnem rozhořela například ve fotbale. Loni na podzim proto vydala Mezinárodní hráčská unie FIFPRO prohlášení o právech, která by hráči měli mít na svá vlastní data. V chartě, na níž v posledních dvou letech spolupracovala i FIFA, se mimo jiné definuje, že sportovci mají právo na informace a přístup k údajům, právo na omezené zpracování či právo na jejich opravu a vymazání.
„Vzhledem k tomu, že data jsou stále cennější nejen pro hráče a kluby, ale také pro organizátory soutěží, poskytovatele herních technologií, média a zábavní průmysl, je potřeba jasných a vymahatelných pravidel stále naléhavější. Charta práv hráčů na ochranu osobních údajů se opírá o platné právní předpisy, včetně obecného nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů, které je jedním z celosvětových měřítek ochrany práv jednotlivců na ochranu osobních údajů," píše se v dokumentu.
A MOV ve svém Programu umělé inteligence rovněž uvádí, že sportovci musejí být informováni o tom, jak jsou jejich údaje shromažďovány a používány. Budou však takové úpravy stačit k tomu, aby se z technologie, která má sportovcům pomáhat, nestal jen tvrdý byznys?
Navíc takový, v němž budou cilivá data hokejistů, atletů, fotbalistů či plavců jen veřejně těženými digitálními zlatými žílami? Kam se bude vývoj v oblasti práv na data sportovců ubírat, nám možná napoví už Letní olympijské hry v Paříži, které se o tomto víkendu právě naplno rozběhly.
