V Česku vzniká unikátní manuál, jak připravit krajinu na změny klimatu. Dostal se i mezi patnáctku příkladů, které jako dobrou praxi doporučuje Evropská unie. Zhruba za dva a půl roku by podle něj krajina připravená na sucha, bleskové povodně a další fenomény nové doby mohla vyrůstat na prvním pilotním území – zhruba sedmikilometrové ploše ve Zdoňově na Broumovsku.

Podobné projekty v minulosti jen těžko bojovaly o místo na slunci, nyní jsou ale v centru dění. Zelenou politiku razí Evropa, chtě nechtě i komerční sektor a nově i banky. Příroda ještě nikdy neměla tak štědré zdroje.

Jak z bloku ven

Jiří Malík pracoval dvacet let v CHKO Broumovsko, dnes stojí za sdružením Živá voda. „Mám ke krajině tady citový vztah. Když jsme se sem v době mého dětství přistěhovali, sice tu už byly vybudované meliorace, ale stačilo dát přehrážku a dalo se koupat v potoce. Dneska jsou strouhy úplně suché nebo ani nedotečou do hlavního toku. Přicházíme o povrchovou vodu,“ popisuje.

Díky své práci v CHKO, na kterou teď navazuje, ví, že se v Česku dělá spousta opatření zadržujících vodu v krajině. Ale jsou to jen střípky, které nesou efekt bodově. Systémovým řešením je podle něj zaměřit se na celá povodí a jako celek je na klimatickou změnu připravit. Tak se zrodil i projekt Živá krajina. Vzniká na sedmi kilometrech, studie proveditelnosti renovace zdejší krajiny je ale připravena již na dvacet čtverečních kilometrů. „Vzali jsme naše know-how a zjistili, že stát nemá cestu, jak tak velká území řešit. Jak z toho bloku ven, je naše nejcennější zkušenost, kterou chceme předávat dál a říkáme jí replikace,“ sděluje.

První fází podle manuálu je zjistit, jak krajina vypadá, jak do ní člověk zasáhl – hledají eroze, meliorace a navrhnou, jak stav napravit. Zejména udržet vodu. Tím sníží i erozi a bleskové povodně v jednom konceptu.

K tomu sdružení školí koordinátory, kteří budou připraveni po celém Česku jeho model replikovat. Tato část je samozřejmě velmi živá a musí se přizpůsobovat lokálním podmínkám. Pak je tu složitější administrativní část a ještě o něco těžší disciplína jménem dohoda s vlastníky a pachtýři pozemků. K tomu vede zajímavá cesta. „Nemůžeme nakazovat, co mají zemědělci dělat na polích, ale pokud zmenší jejich plochu a dokážou vázat uhlík a vodu, nově navrhujeme, aby byli příjemci státních dotací odměněni za péči o ekosystémové služby půdy. Dalšími financemi pro zemědělce bude možnost kupování si takzvaných uhlíkových odpustků od firem, za které zemědělec zvýší zádrž vody a uhlíku na svých pozemcích. Pokud na vybudování a udržování těchto opatření dokážeme získat tyto zdroje, bude to pádný argument, jak je přesvědčit k souhlasu s novými opatřeními v krajině, jako jsou meze, mezní pásy, tůně, mokřady, zatravnění údolnic či větrolamy,“ říká Jiří Malík.

Že může být cesta úspěšná, dokazuje, že jeho sdružení připravuje na Broumovsku výběrové řízení na projekt, což bude investice v řádu pěti milionů. Devadesát procent z částky pokryje dotace, půl milionu musí spolek sehnat na kofinancování dotace ze Státního fondu pro životní prostředí.

Cílem managementu skupiny lidí kolem Živé krajiny je olbřímí úkol – zhotovit Krajinný plán adaptace ČR na klimatickou změnu na celém území státu, případně i v EU.

Všechno hraje do karet

Jsme tedy u peněz. Klíčové věci, která až dosud podobné snahy brzdila. Jenže právě teď se poměry mění. Evropa se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050 a Česko k tomu muselo přihlédnout ve svém plánu obnovy, který Evropě předložilo. Na podobná opatření bude mít tedy v příštích letech ministerstvo životního prostředí v porovnání s předchozími roky poměrně slušný balík.

Navíc se zelený trend stal nejen věcí evropské, ale i korporátní politiky. Včetně bank, které začaly zelenat. Chytrou krajinu podporuje Moneta. Stejná banka přispěla i na projekt České zemědělské univerzity a Centra pro vodu, půdu a krajinu s názvem Chytrá krajina 2030+, vznikající nedaleko Lán. Cíle má podobné jako projekt, za nímž stojí Malík, zaměřen je ale jen na přírodní cíle.

Dohoda s majiteli pozemků tady není potřeba, plochy lokality nazvané Amálie spadají pod správu Školního zemědělského podniku ČZU. „Z pozice historického nástupce Agrobanky je nám samozřejmě problematika půdy a péče o ni bytostně blízká. I proto jsme loni uzavřeli memorandum o spolupráci s Centrem pro vodu, půdu a krajinu při ČZU a v rámci tohoto partnerství věnujeme 2,5 milionu korun na vybudování závlahové soustavy a vodní nádrže v lokalitě Amálie,“ popisuje Zuzana Filipová, ředitelka komunikace a ESG Moneta Money Bank.

Podobných příkladů je ovšem daleko více. Třeba spolek Mokřady má ve své gesci více než padesát lokalit v různých regionech. „Přibývá zájem z řad soukromých vlastníků půdy, hodně také spolupracujeme s malými obcemi, obtížnější to je s většími městy,“ říká Jaromír Maštera, který je předsedou organizace. Ta se po dohodě s majiteli pozemků snaží realizovat opatření, jež zachovají nebo zvýší přírodovědnou hodnotu lokality a zachovají či zlepší vodní režim.

Tři písmenka ESG (Environmental, Social a Governance) jsou další věcí, která nově znamená příliv peněz do krajiny (i když zdaleka nejen sem). Jde o takzvaný zelený rating, podle něhož se nově firmy posuzují třeba i při žádostech o úvěr. Jakkoli může stát stanovování ratingu na vratkých nohou, pro komerční sektor začala být společenská a environmentální odpovědnost důležitá.

Zelené banky

Česká spořitelna tak zelené a udržitelné projekty podporuje v rámci programu Dokážeme víc, v němž neziskové organizace či neformální uskupení občanů přihlašují projekty, které se zaměřují na výsadbu zeleně, obnovu úvozových cest, revitalizaci studánek, ba i tvorbu tůněk. „Ročně podpoříme cca padesát projektů, z toho zhruba třetinu můžeme řadit mezi právě,krajinářské‘ projekty, nemalou další část tvoří komunitní zahrady. Ročně rozdělíme přibližně čtyři miliony korun,“ říká mluvčí banky Filip Hrubý. Spořitelna podle něj v současné době přemýšlí, jak krajinářské projekty ještě více podpořit. Prozatím chystá publikaci, která by mohla zájemcům dát návody, jak na to. Vyjít má ještě v letošním roce.

Komerční banka se zase třeba stala hlavním partnerem akce Ukliďme Česko. „Nadace Jistota napomáhá předcházet vytváření zbytečného odpadu, a proto se zaměřuje na problematiku textilního průmyslu, snižování odpadů a recyklace a rozvoje vzdělávání v této oblasti,“ vyjmenovává některé z aktivit Hana Kovářová, výkonná ředitelka pro brand strategii a komunikaci Komerční banky.

Po letošním deštivém jaru se může zdát, že to se suchem v Česku nebude tak horké. Odborníci se však shodují, že problém sucha v krajině tu s námi bude nadále. „Podle klimatických modelů je nutno do budoucna počítat s růstem teplot, což při předpokládaném zachování celkové sumy srážek dlouhodobé zlepšení situace se suchem nepřinese,“ říká Petr Štěpánek z oddělení klimatického modelování Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Podle Vladimíra Zdražila z Centra pro vodu, půdu a krajinu při ČZU všechny modely říkají, že pršet bude zhruba stejně jako v minulosti, jde však o to, že srážky budou méně časté, ale intenzivnější. „Najednou spadne více vody, která se nestačí vsáknout a rychle odteče. Problémem Česka je také to, že jsme střechou Evropy a nepřitéká k nám žádný velký vodní tok. Velmi tak záleží na tom, co zadržíme v půdě. Aktuálně nám schází více než 3,4 miliardy kubických metrů zásobního prostoru v půdě, což je způsobeno intenzivním zemědělstvím i lesnictvím a tím, že jsme velkou část půdy zastavěli. Podotýkám, že celkový objem všech 165 přehradních nádrží v Česku je 3,36 miliardy krychlových metrů,“ vysvětluje Zdražil.

Už si toho všimli

Jak silná podpora je, ukazují i předvolební programy stran. Současný ministr životního prostředí Richard Brabec před časem řekl, že klíčovými pro hnutí ANO budou opatření pro adaptaci na klimatickou změnu. Ministr uvedl, že volební program bude zaměřen na projekty pro boj se suchem a zadržení vody v krajině.

Koalice Spolu slibuje další změny v protierozní legislativě, motivaci zemědělců ke zmenšení půdních bloků, posílení zodpovědnosti za stav půdy těch, kdo na ní hospodaří, či omezení pesticidů. Na pozemkové úpravy ke zpomalení eroze, zadržení vody v krajině a budování cest k pozemkům chce koalice vyčlenit ročně nejméně tři miliardy korun. Chtěla by také revizi zákona o ekologické újmě a zpřísnění postihu viníků ekologických havárií a podmínek pro nakládání s nebezpečnými látkami. Dále zmiňuje nutnost obnovy mokřadů a tůní v krajině, digitálního monitoringu vod v rizikových oblastech či další rozvoj vodohospodářské infrastruktury, podporu elektromobility a recyklace.

Největším znamením změny je ovšem postoj KSČM, jejíž předchůdkyně stojí za škodami, které v krajině vznikly. Podle svých programových tezí chce KSČM prosazovat investice na rozčlenění lánů polí lesními pásy, obnovu lesů, revitalizaci vodních toků a zvýšení schopnosti půd zadržovat vodu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.