Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Zejména inflační tlaky ve službách ukazují na další možný růst cen vyšší než jsou tři procenta. S příchodem nového roku a lednovým přeceněním cen soukromého sektoru by mohla inflace dále zvyšovat svoje tempo, píše v komentáři ekonom Kryštof Míšek.
Zejména inflační tlaky ve službách ukazují na další možný růst cen vyšší než jsou tři procenta. S příchodem nového roku a lednovým přeceněním cen soukromého sektoru by mohla inflace dále zvyšovat svoje tempo, píše v komentáři ekonom Kryštof Míšek.
Longevity? To zatím v Česku téma není. „Široká veřejnost podle mě dnes ještě neví, že může změnou životního stylu, zejména pohybem, o několik let prodloužit svůj život ve zdraví,“ tvrdí Vojtěch Hlavenka, spoluzakladatel startupu Elonga.
Je mu teprve 21 let, ve světě byznysu už má ale pořádně našlápnuto. Vojtěch Hlavenka rozjel ještě na střední škole několik projektů, teď šéfuje startupu mySASY i jeho úspěšnějšímu spin-offu Elonga, který spoluzaložil. Skrze druhou zmíněnou firmu by chtěl zařídit, aby se Češi ve zdraví dožívali vyššího věku, dobře spali a lépe pracovali se stresem.
Hlavenka je od mala soutěživý a rád poráží lidi nejen ve hrách nebo sportu, ale i v byznysu. „Jsem prostě workoholik a kdybych takto nepracoval, tak sefirma nedostanetam, kam jsme si vysnili,“ říká v rozhovoru pro Hrot24. Podle něj je už dnes myšlenka 10 tisíc kroků denně přežitá – lidé chtějí vědět o svém těle mnohem víc. Proč se o něj rodina občas bojí? Jaký má vztah s otcem, který je zároveň investorem v jeho startupu? A co by byl podle něj totální průlom?
Já jsem samozřejmě také hrál počítačové hry. A myslím, že mi to hodně dalo. Jsem od malička soutěživý a proto rád porážím nejen protihráče, ale teď i konkurenty v byznysu. Každopádně k podnikání jsem přišel jako slepý k houslím. V těch patnácti jsme se kamarádem přihlásili do nějakého slosování o limitované tenisky z druhé ruky. Já to slosování vyhrál, koupil ty boty za pět tisíc – a pak je prodal za 15 tisíc. To bylo fajn, vydělat si za asi hodinu práce 10 tisíc korun. Pro středoškoláka to je kapesné přibližně na půl roku.
Vidíte, pro vás by to tedy v tom věku byl opravdu velký výdělek. S kamarádem jsem si nicméně říkal, že ty peníze jsou fajn, zároveň jsme ale začali přemýšlet nad tím, jak z toho udělat nějaký udržitelný byznys. Tak vlastně vznikla moje první „firma“ SaneStore, která přeprodává oblečení už ve větším. Před dvěma lety se dostala na tržby ve výši půl milionu měsíčně, aktuálně ale už pouze doprodává a já se jí aktivně nevěnuji.
Vedle toho jsem ještě založil neziskovku Názory politiků, která má mladým lidem přiblížit politické dění u nás. A zatímco mě obchod s oblečením naučil pracovat s penězi a trochu s marketingem, tak ten politický projekt mi naopak ukázal, jak pracovat s lidmi. Možná díky těmto zkušenostem se dnes nemusím za pochodu učit, jak vlastně vést startup.
Co se týče té neziskovky, tak u ní jsme se dotazovali politiků na jejich názory, abychom je pak mohli prezentovat veřejnosti. A v těch patnácti mi volal manažer jedné nejmenované politické strany a začal mě de facto vyslýchat. Ptal se mě, co dělám, kde studuji, prostě ho zajímaly věci, které vůbec nesouvisely s jejich politickou agendou. Pamatuju si, že mě to tehdy celkem vyděsilo. Byl to pro mě první střet s realitou, ale důležitý. A neodradilo mě to – projekt funguje již pátým rokem a já se na něm pořád podílím.
My jsme vlastně skupovali tenisky i jiné značkové oblečení a následně jsme začali nakupovat také velkoobchodně. Úplně na začátku jsme třeba v e-shopech objednávali více kousků na falešná jména a náhodné adresy. U dopravců pak bylo možné přesměrovat ty zásilky, aby dorazily k nám. Jednou jsme koupili 40 párů bot za asi 150 tisíc korun, ale přesměrovat to tentokrát nešlo. Čirou náhodou jsme objevili kurýra, který tu zásilku vezl, a přesvědčili ho, že jsme opravdu „těch 40 jmen“ a že ty boty patří nám.
Krásná na tom byla ta dětská hravost. Pořád jsme nevěděli, co je to reálný život, neměli jsme žádné závazky, zodpovědnost vůči desítkám zaměstnanců, stále jsme bydleli u rodičů. Kdyby nám ty boty propadly a my prodělali všechny naše peníze, tak by se nám svět nezhroutil. Myslím si, že riziko je na tom podnikání krásné. A startupisti by měli zůstat hraví co nejdéle to jde. I třeba proto, že po nás chtějí investoři, celkem logicky, neustále velké zhodnocení – a když zůstaneme v bezpečné zóně, tak to prostě nedáme.
Míň. Teď už to podnikání beru vážněji, protože mám odpovědnost za tým a za naše zákazníky, kterým každé ráno ukazujeme, kudy směřovat svůj životní styl. Ale ano, pořád se tu hravost v sobě pokouším držet, snažím se brát byznys jako hru. Není dobré brát podnikání až moc osobně a příliš jej prožívat, pod stresem se navíc dělají špatná rozhodnutí. Přinejhorším ta firma prostě zkrachuje a budeme dělat něco jiného. Život tím neskončí.
Ano, chceme růst rychle a dravě, protože bojujeme se silnou světovou konkurencí. Nesmíme tak zaspat, radši budeme riskovat. Teď je nás 17, do konce roku chci, aby nás bylo 45. I proto se snad budeme brzo stěhovat do větších prostorů.A my jsme všichni velmi soutěživí a chceme tuhle hru vyhrát.
Je vlastně otázka, co je ta konkurence. Na světě jsou v podstatě tři trhy. První je ten sportovní, kterému dominuje Garmin. Jeho chytré náramky používá řekněme každý čtvrtý sportovec. Tam se úplně netlačíme, víme, že ten trh je malý a bohužel už i penetrovaný. Druhou skupinou lidí jsou technologičtí geekové, kteří zkouší různé vymoženosti jako jsou chytré prsteny a tak podobně.
Ano, a tam jsme zjistili, že to, co teď říkám, je pravda. Pro nás je v tomto segmentui těžké získat zákazníka, zároveň tam těch klientů ani moc není. Na tomto trhu prostě chybí ten jednorožčí potenciál. Pořád tam ale nějakým způsobem figurujeme a hledáme příležitosti.
Ta zůstává aktivní na sportovním trhu, kde už sedmým rokem slouží profesionálům. Pro ty funguje skvěle a tisícům z nich efektivně pomáhá vyhrávat turnaje. Do budoucna tak chceme na trhu hledat další příležitosti k jejímu rozvoji.
To je právě ten, na který se teď Elonga snaží útočit. Mluvíme tu o široké veřejnosti, která dnes nepoužívá žádný chytrý měřič, maximálně chytré hodinky, pomocí nichž si měří kroky a další fyzické aktivity. Ale některým lidem to už nestačí a třeba ve 40 letech si uvědomí, že si chtějí své tělo hlídat trochu víc. A k tomu jim může posloužit Elonga.
Je to jednoduché. Nositelný snímač Elonga měří stav vašeho organismu, čili stres, regeneraci, připravenost na den, funkční věk a podobně. Měření trvá tři minuty a probíhá v klidovém stavu. Poté si nasadíte chytré hodinky, které vás pak sledují po zbytek dne.
Ano, hodinky snímají vaše kroky a další aktivitu. Ta data poté synchronizujeme do Elongy a aplikace pak další den například doporučí, zda bude lepší aktivita, nebo odpočinek. Když chytré hodinky nemáte, tak to samozřejmě nevadí, lze zadat informace o vašem dnu manuálně, případně vůbec. Elonga totiž funguje i bez nich. Každopádně si myslím, že kombinace Elongy a hodinek dává smysl, zvlášť, když nemusíte nosit obě zařízení najednou. To by vypadalo opravdu hloupě.
Můžu nastínit, co teď chystáme, byť to není jednoduché. To, co děláme, totiž nedělá na světě nikdo jiný, takže vlastně hlavou prorážíme zeď. V zásadě stojíme na třech pilířích. Tím první je samotné měření. Tedy to, jak moc je proces uživatelsky přívětivý, jak dlouho trvá a na jaké části těla probíhá. Tam si myslím, že už jsme v tuto chvíli inovativní dostatečně, protože naše doba měření – tři minuty – je už s ohledem na to, jaké dostanete hodnoty, dobrá.
To by nás dnes ještě uživatelé sesekali, odpor vůči čipům je velký a já mu rozumím. Je to velmi invazivní. Ale jasně, do budoucna je to jistě varianta. Myslím, že za deset let bude existovat jeden čip, ve kterém budou všechny senzory, o kterých se dnes bavíme, od měření HRV až po cukr v krvi. A lidé nebudou muset používat žádné nositelné zařízení. Ovšem to je hudba budoucnosti.
Druhým z nich je interpretace naměřených výsledků, tedy způsob, jakým zjištěné hodnoty vysvětlíme a do jakého kontextu je zasadíme. Tam se inovovat dá – a už i pracujeme na tom, jak těch 60 parametrů na pozadí odprezentovat tak, aby uživatele mátly co nejméně.
Tam, kde vidím největší prostor pro inovace, je pilíř třetí. Ten my označujeme jako doporučení. Už jsme vaše data změřili a nějak je interpretovali, teď je řada na uživateli, jak s nimi naloží. Tedy co na základě těch výsledků udělá proto, aby byl zdravější, dožil se vysokého věku ve zdraví, zbavil se stresu, lépe spal.
Samozřejmě každý člověk má jiný cíl a je v jiné životní situaci. My se teď snažíme vymyslet funkcionalitu, která by uživateli byla schopná dávat do nějaké základní korelace jeho denní data s tím, co v životě dělá. Člověk by tak třeba úplně přesně věděl, kolik kafí si může za den dát, aby se pak v noci dobře vyspal. Kdybychom dokázali doporučit nejen pohyb, ale i další aspekty vašeho života, tak by to byl totální průlom.
Byli bychom schopní lidem reálně zachraňovat nebo prodlužovat životy a zbavit je problémů, se kterými se zrovna potýkají. Ten boj přitom často trvá dlouho. Pokud se chce člověk zbavit stresu, nestačí mu vzít si tři pilulky vitamínů. Chce to i klidně pět let usilovné snahy, navíc je potřeba vědět, jakým směrem se vydat a co přesně mu pomáhá.
Z měsíce na měsíc obvykle nic poznat nejde, protože se člověk často cítí stále stejně. Ale z našich dat jde reálný – a třeba pomalý – posun přesně odpozorovat. To je ten třetí pilíř, kde je velký prostor pro další inovace, i když už dnes jsou naše doporučení velmi přesná.
Určitě. U nás jde o strojové učení, kdy algoritmus nepřemýšlí sám, ale pracuje na základě získaných dat. Já vždycky říkám, že by bylo nejlepší, kdyby měl každý v kapse Radima Šlachtu (vědec a fyziolog, který v roce 2016 založil mySASY – pozn. red.). Ten by každému z našich uživatelů dokázal přesně říct, co by měl dělat, aby byl zdravý. Radim se ale rozčtvrtit nemůže, zatímco umělá inteligence ano. A ta se navíc dokáže i adaptovat na konkrétní život každého člověka. Bez ní to nejde.
Podle mě dobře. Samozřejmě někdy to může drhnout, protože jsme každý z jiné generace, ale kombinace vědce a byznysu je úplně skvělá. Doplňujeme se a pak to do sebe krásně zapadá. Ovšem je samozřejmě nutné počítat s tím, že prostě nejsme kamarádi ze střední a žijeme každý jinak. Radim má rodinu a velkou část produktivního věku už svou prací strávil, zatímco já mám ještě celý život před sebou. Ale do rizika jdeme vždy společně.
Já Radima fakticky v řízení firmy – od vedení týmu přes strategii až po marketing. Radim dokáže zaručit, že ten produkt bude kvalitní a světový, ale už nedokáže vymyslet, jak ho těm lidem komunikovat. Nemyslím tím prodej a marketing, ale spíše celkové uchopení přidané hodnoty Elongy pro uživatele. Takže on stojí za těmi věcmi, které člověk zvenčí nevidí, a já mám na starosti to, aby byl náš produkt pro lidi zajímavý.
Teď – po pěti měsících fungování – pět tisíc, což dělá asi deset milionů korun v tržbách. A v tomto roce bychom chtěli přesáhnout 50 milionů v tržbách a mít mezi 25 až 35 tisíci uživateli.
To by od nás bylo zlé, kdyby nakonec nebylo. Už ho připravujeme, měli bychom jej spouštět někdy v průběhu června. Vzhledem k tomu, že cílíme na širokou veřejnost, tak je třeba počítat s tím, že musíme být cenově dostupní, dostupnost jako taková je zároveň i v našem produktovém DNA. Prémiové předplatné bude stát asi tisícovku ročně a budou v něm odemknuté všechny funkce, které Elonga nabízí. Zároveň stále půjde si zakoupit snímač se základní verzí zdarma.
Ano, již letos v srpnu chceme vstoupit na první dva nebo tři zahraniční trhy. A to z jednoduchého důvodu – jsme globální produkt. Nefungujeme jako Rohlík, který někam přijde a musí se dlouho etablovat, než bude profitabilní, postaví vlastní infrastrukturu a dobojuje s místním konkurentem. Na jakýkoliv trh vstoupíme my, tak v 90 procentech případů tam budou ti stejní konkurenti jako jinde, zároveň poptávka tamní cílovky bude téměř totožná jako u nás. Jasně, v každé zemi se může mírně lišit přístup ke zdraví, ale víceméně je všude velmi podobný, liší se spíše v adaptaci nových technologií.
Takže my do zahraničí chceme co nejdřív, abychom se ho co nejdříve naučili a mohli ho začít škálovat. Na každém trhu musíte tamního zákazníka přesvědčovat o tom, že náš produkt funguje, nekoupí si ho jen tak, musí si k němu vybudovat silnou důvěru. Přece jen jde o to nejcennější, co má – své zdraví. Všude se navíc musíme tvářit, že je ten produkt lokální. Takže musíme využít místní influencery a mluvit do tamních médií, abychom získali důvěru lidí. A i proto bude Elonga v každé cizí zemi „umět“ ten jazyk, který se tam používá.
Budeme se tyto dva nebo tři zahraniční trhy snažit co možná nejvíce vyškálovat, ukázat, že jsme schopni získat slušnou penetraci a zaujmout širokou veřejnost. . Potom bychom si chtěli jít pro nějaké větší investiční kolo, řekněme kolem dvou až šesti milionů eur. Ale nejprve musíme investorům ukázat, že to umíme i v zahraničí.
Ano, to říkáte správně. Chceme různé regiony, abychom viděli, v jakém prostředí se nám bude více dařit. Přemýšlíme o Pobaltí a některých dalších zemích v Evropě. Na Německo nebo Polsko, které jste zmiňoval, si ale netroufáme. To jsou velké státy, kde by náš budget byl jako kapka v moři.
Tady je podstatné říci, že on do mySASY vstoupil dříve než já. Možná vás překvapím, ale ta jeho role je naprosto standardní. My oddělujeme byznys od rodiny, a když se bavíme o podnikání, tak neřešíme nějaké naše vztahy, protože by to nebylo fér vůči ostatním startupům. Já chci, abychom měli stejné podmínky jako každý jiný.
Takže když jsme na mítinku, tak řešíme byznys, a na rodinných oslavách zase rodinu. Každopádně si nechci dělat iluze – Elonze dává větší důvěru i díky tomu, že tam jsem já. Ale reálně to není o tom, že by mě podporoval za každých okolností. Sám jsem zvědavý na to, jak moc mě podrží v případě, že se nám dařit zrovna nebude. Nějaký větší pokles dřív nebo později přijde a já nechci na otce tlačit, aby mě v té chvíli podpořil jen proto, že jsem jeho syn.
Ano, slovně mě podpoří, ale co se týče financí… to už je věc jiná. Jasně, často mi radí, ale takhle spolupracuje i s dalšími startupy. Přece jen je to andělský investor, ne investor rizikového kapitálu. Obecně ke mně přistupuje jako byznysovému partnerovi, je na mě trochu tvrdší a nechválí mě.
Ona je také podnikatelka. A chápe, že teď už Elonga dělá větší tržby než její hotel, navíc reálně zlepšuje život lidí. Takže vnímá, že tento projekt dává smysl. Myslím, že mi zbytek rodiny také fandí. Akorát se o mě často bojí.
Ano, často mi volají, ať se nesedřu, aby to nakonec neschytalo moje vlastní zdraví. Já jsem vlastně workoholik, který se nespokojí s druhým místem. Udělám všechno pro to, abych uspěl a pomohl tak milionům lidí žít zdravěji. To je pro celý náš tým obrovská motivace a svým způsobem i mise. I proto pracuji 12 hodin denně, včetně víkendů.
Pravidelně osm hodin denně.
Ano, ale já jsem zároveň pragmatik. Když naspím jen šest hodin, tak jsem pak celý den rozbitý a můžu celý ten pracovní den zahodit. Ale jasně, 12 hodin práce člověka vyčerpají. Proto se o mě rodina občas bojí.
Každý má nějakou životní situaci. Já jsem prostě workoholik a kdybych takto nepracoval, tak ta firma není tam, kde ji chceme mít. Teď už nemůžu uhnout. Vím, že mému tělu prospívá dobrý spánek a sport, takže tím tu práci vlastně kompenzuju. A nechci se chlubit, ale moje tělo se zvládá regenerovat velmi dobře, což mi ukazuje i Elonga, kde mám průměrnou regeneraci 8 z 10 v porovnání s mými vrstevníky. A to i díky tomu, že jsem celý život sportoval. Takže se trochu přetěžovat můžu a kdyby se na mě přeci jen něco řítilo, Elonga mi o tom řekne.
Jsem všestranný amatér. Hrál jsem stolní tenis, fotbal na poloprofesionální úrovni, tenis a všechny raketové sporty. Chodil jsem také do posilovny. V tom je ta moje soutěživost – každý zápas jsem chtěl vyhrát. A udělám pro to všechno.
Pořád to je moje varianta číslo dvě. Ale dokud ta firma povalí, jak teď valí, tak to pro mě není vůbec téma. Já jsem rád, že naspím osm hodin denně – a ten zbylý čas můžu věnovat práci. Vůbec nevím, jak bych teď zvládal školu, to bych se asi zhroutil. Člověk by se měl pořádně věnovat jen jedné věci. Nemůžu říct kolegům a zákazníkům „Pardon, já jdu studovat“. Jsem v tom all in – a musím v tom zůstat.
Školu bych zvažoval, pokud by nedejbože firma zkrachovala nebo jestli bychom se rozhodli pro exit. Pak bych třeba šel na mezinárodní vztahy, to by mě bavilo. Někde na nějaké dobré zahraniční škole. Ovšem musím říci, že si začínám stále více vážit svého času, proto si říkám, že pokud někam půjdu studovat, tak by to měla být kvalitní západní instituce, kde bych do toho tři roky dupal a vytěžil z toho maximum. Opravdu by mi nešlo jen o titul.
Já si spíš myslím, že longevity bude téma ve chvíli, kdy široká veřejnost zjistí, že si může svůj aktivní život ve zdraví prodloužit. Pak vznikne panická poptávka po nástrojích, které jim řeknou, jak na to. Nemyslím si, že by se Češi najednou více starali o své zdraví, to se děje automaticky díky zvyšování životní úrovně.
Ale longevity je něco jiného. Široká veřejnost podle mě dnes ještě neví, že může změnou životního stylu, zejména pohybem, o několik let prodloužit svůj život ve zdraví. A to jen tím, že změní svůj životní styl. Stačí třeba přestat pít alkohol nebo kouřit a začít víc sportovat – a nemusí to být všechno najednou. Náš nástroj ukazuje, že stačí kráčet malými krůčky. Například nepít v takovém množství, které už aplikace vyhodnotí jako rizikové.
Longevity je prostě jako téma stále na začátku. Lidé si dnes nespojí, že když se chovají určitým způsobem ve 20 letech, tak v osmdesáti budou připoutáni na lůžko a nebudou si moci hrát s vnoučaty. A nejde o to, jestli se dožijete 80, 90 nebo 100 let, ale o to, co pak v tom věku ještě zvládnete dělat. Je to jako složené úročení – čím dřív začnete, tím více zdraví naspoříte.
Já spíš řeknu, čím si život prodlužují. To je prostě pravidelný pohyb, pomocí něhož si je každý člověk schopen prodloužit svůj život ve zdraví až o vyšší jednotky let. Proto my se na pohyb soustředíme. Pokud přestanete kouřit, tak je to fajn. Ale pokud se nehýbete, je to opravdu velký problém.
Je to průvodce aktivním životem. Každý den aplikace ukazuje, jak jste na tom. A na základě toho radí, jestli má dnes uživatel spíš odpočívat, jenom se lehce hýbat nebo se do toho pořádně opřít a máknout. Uživatel může zároveň sledovat, co mu prospívá a co naopak škodí. Appka také ukazuje na grafech srovnání s vašimi vrstevníky – co se týče úrovně stresu, regenerace, připravenosti a funkčního věku. Například já mám nadprůměrné hodnoty nejen regenerace, ale také bohužel stresu.
Ano, Elonga je optimalizovaná na každý den a hlavně na každého člověka. Jasně, můžete si nastavit každý den limit 10 tisíc kroků, ale zatímco to někomu bude připadat málo, jiného člověka to naprosto zničí. Je vždy dobré znát, jak na tom vlastně jste, a až v reakci na to dělat změny v životním stylu. Myslím, že už to dnes lidé chápou, a proto sahají po chytrých prstenech nebo zařízeních, jako je právě Elonga.
Vojtěch Hlavenka (21)
