Ministerstvo zemědělství začalo spolu s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže kontrolovat marže výrobců a obchodníků s potravinami. Ministr Zdeněk Nekula se pohoršuje nad maržemi na šunce či točeném salámu kolem 250 procent, což lze pochopit. Pochopit lze i skutečnost, že vláda cítí potřebu prezentovat nějakou aktivitu, aby nevypadala, že akceleraci cen potravin jen přihlíží.

Valný efekt to však mít nebude, stejně jako snaha dalším přitvrzením zákona o tržní síle nějak spravedlivěji distribuovat zisk.

Potravinová rychlá reakce

Toto dělání ty, ty, ty drobet zabralo u pohonných hmot, kde, pokud jde o dodavatele i distributory, panuje docela silný oligopol největších firem a k zavedení nějakého věcného usměrňování cen neboli k regulaci marží by se v kritické situaci nějaký argument našel.

Je zde i ospravedlnitelný návrh snížit spotřební daň z motorových paliv o korunu padesát, protože to bude rozpočtově kompenzováno vyšším výnosem DPH, který zdražení již generuje. Jen je třeba si zase cenovými kontrolami ohlídat, že se skutečně promítne do cen a nezůstane v maržích.

U potravin je to dost jinak. I přes silné postavení obchodních řetězců v kombinaci s několika opravdu velkými potravináři je zde velmi konkurenční prostředí a reakce zákazníků na pohyb cen je velice rychlá.

Navíc na evropském trhu je potravin více než dostatek. Nákladové tlaky si však svou daň musejí vybrat, protože se projevují v celém řetězci od výroby po prodej. Drastický nárůst cen hnojiv a ochranných prostředků zemědělci ze svých marží nepokryjí ani náhodou. Podobně náklady na dopravu, zpracování i provoz obchodů objektivně zvyšují energie, ale i v poslední době silně se zvedající mzdy.

Inflační očekávání

Firmy ale do cen nepromítají jen náklady ex post, tedy to, co už platí, ale i ex ante. Tedy odhadují, o kolik více budou platit svým dodavatelům v nejbližších několika měsících, což je momentálně opravdu věštění z křišťálové koule.

Ale to je přesně to, čemu se říká inflační očekávání. Pokud pekař počítá, že nafta podraží na 55 korun za litr, tak takto navýšené náklady na rozvoz započítá do ceny rohlíků už nyní, ačkoli tankuje třeba za 42 korun. Na tom cenové kontroly nic nezmění. Změní to zákazník, který si buď místo pěti rohlíků koupí jen tři, nebo půjde jinam, protože cítí nutnost šetřit.

Proto je zásadní, aby vláda dál tlumila růst mezd ve státním sektoru a neplýtvala kurzarbeity, při veškerém respektu k dostatečné starostlivosti o ohrožené skupiny a celkově o sociální smír. To je její rolí při zastavování inflace. Zbytek si odpracuje ČNB a cenový skok se nepromění ve stále stoupající spirálu.

Nějaké administrativní cenové regulace a zásahy do trhu zákonem o tržní síle jsou kontraproduktivní, stejně jako Babišovy nápady na snižování DPH na nulu a rozdávání všeho všem. Pochopitelně na dluh.