Trubku ucpat, nebo radši protáhnout

Petr Sklenička posuzoval v osmdesátých letech v rámci diplomové práce projekt odvodnění a regulace potoka u Sušice v Pošumaví. Výsledek vlastního bádání ho mírně řečeno překvapil. „Vyšlo mi, že není jediný racionální důvod pro takovou investici,“ říká. Ještě více ho však překvapilo, když zjistil, že všichni, kdo se na projektu podílejí, o nesmyslnosti svého počínání vědí.

„Bavil jsem se s projektantem, který z toho byl sám evidentně nešťastný, a ptal jsem se ho, proč to tedy dělají? Na rovinu řekl, že je to totální nesmysl, všichni to vědí a dělají to jen proto, aby měli práci. Takových lokalit byla spousta. Meliorace byly politicky zneužity k podmanění si krajiny. Odvodňovaly se pozemky, které odvodnit nepotřebovaly, narovnávaly se řeky, které dříve krásně meandrovaly. To byly ideologicky zabarvené věci a dělalo se to třeba i proto, že za socialismu musela být nulová nezaměstnanost,“ vysvětluje Sklenička, dnes rektor České zemědělské univerzity (ČZU).

S budováním drenáží se začalo už za časů předválečného Československa, teprve za bývalého režimu však dosáhla odvodňovací mánie obřích rozměrů. Nadřazený pojem meliorace, znamenající zlepšení úrodnosti pozemků jakýmkoliv způsobem, začal být postupně chápán téměř výhradně jako jejich odvodnění. Podle dat ministerstva zemědělství bylo nakonec odvodněno 15,2 procenta území současného Česka.