Únava, zvýšená teplota, bolest v krku a pokašlávání. To jsou první příznaky běžných respiračních onemocnění. Lékaři v takovém případě doporučují klidový režim: zůstat doma a věnovat čas uzdravení. Ještě před několika lety však spousta lidí tuto radu neposlechla. Znamenalo by to totiž nejít do práce. Zaměstnanci by pak během prvních tří dnů nemoci nedostali zaplaceno, což mělo negativní vliv na rodinný rozpočet. Proto někteří do práce chodili i přes nemoc, a riskovali tak nejen její zhoršení, ale i nákazu kolegů.
Takzvanou karenční dobu vláda ANO a ČSSD podporovaná komunisty v červenci 2019 zrušila. Nyní ji do hry vracejí vládní ekonomové sdružení v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Podle nich by návrat karenční doby přinesl tolik chybějící peníze do státní pokladny.
Ekonomové tvrdí, že není třeba, aby dostávali všichni zaměstnanci náhradu mzdy i v prvních dnech nemoci. „Výpadek výdělku v délce několika dnů si většina zaměstnanců snadno vyřeší z vlastních úspor,“ mají jasno členové poradního sboru vlády. Pokud by prý byla karenční doba například v délce tří dnů opět zavedena, vedlo by to k úsporám na straně zaměstnavatelů, kteří dnes nemocenskou proplácejí svým zaměstnancům za pracovní dny v prvních dvou týdnech nemoci.
Za první tři dny nemoci podle předchozích odhadů zaměstnavatelé vyplatí asi čtyři miliardy korun. Ty by jim ale podle NERV neměly zůstat. Stát by totiž zvýšil sazbu pojistného. Stát si tak polepší, zaměstnavatelé zůstanou zhruba na svém, jediným „poškozeným“ by byl pojištěnec – tedy zaměstnanec.
Jak ale vyplývá z citace analýzy ekonomů, drtivá většina lidí by si poradila. Možností je více – buď je podrží úspory, nebo si mohou vzít placenou dovolenou. Případně čím dál více zaměstnavatelů na krátkodobé zdravotní indispozice zaměstnanců myslí a nabízí jim benefit, takzvané sick days.
Válek: Buď, anebo
Podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) je návrat karenční doby reálný. Se zaujetím si poslechl rady NERV, sám si však nad jejich rámec požádal ještě o analýzu odborníků ze státního Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). „Zatím je to padesát na padesát. Analýzu bych měl obdržet do konce dubna. Během května bych o jejích závěrech chtěl informovat členy sněmovního zdravotního výboru,“ uvedl již dříve Válek.
ÚZIS má odpovědět na otázku, zda někteří zaměstnanci nezneužívají krátkodobých zdravotních indispozic, respektive zda si je nevymýšlejí. I to byl totiž jeden z častých argumentů zastánců karenční doby – pokud totiž zaměstnavatel hradí část mzdy i během prvních tří dnů nemoci, lidé občas zůstanou doma nejen v případech, kdy je to ze zdravotních důvodů nutné, ale jednoduše proto, že se jim do práce nechce. Pak zavolají praktickému lékaři, že se „necítí“. V éře e-neschopenek a e-receptů osobní kontakt s lékařem není nezbytný, ten tedy jen po telefonu doporučí pacientovi, ať raději zůstane doma.
Karenční doba tak může sloužit jako bič na simulanty. „Na základě dat z ÚZIS se budeme moci rozhodnout, zda to, co nám tvrdí některé pojišťovny a zaměstnavatelé, tedy že dochází alespoň v určitém kruhu ke zneužívání nemocenské, je pravda, nebo není pravda,“ sdělil Vlastimil Válek a dodal, že důležitá bude domluva v rámci vládní koalice.
Zatímco pravicová vláda hledá každou miliardu, odbory a opozice sledují úvahy o obnovení karenční doby se značnou nelibostí. Ve Sněmovně aktuálně nemá zastoupení ČSSD, pro niž bylo zrušení karenční doby jednou z hlavních priorit. Tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) neplacené dny nemoci považovala za nespravedlivé. Pro socialisty šlo o natolik zásadní téma, že tehdy dominantnímu hnutí ANO dokonce vyhrožovali odchodem z koalice, pokud neprojde. „Karenční doba rovná se prakticky trestání zaměstnanců za to, že jsou nemocní. Je spousta domácností, které jen taktak vyjdou s příjmy. Když pak člověk onemocní, raději se rozhodne to přechodit, aby rodinný rozpočet neklesl ještě níž. Během covidu-19 se ukázalo, že zrušení karenční doby bylo správným krokem,“ řekla již dříve Maláčová.
Levicovou rétoriku za – ve Sněmovně chybějící – ČSSD (a KSČM) v aktuálním volebním období převzalo hnutí ANO. Podle šéfky poslanců hnutí Aleny Schillerové lidi drtí vysoká inflace, zavedení karenční doby by větší množství rodin ohrozilo chudobou. Proti jsou i odbory. „Jestli tímto způsobem uvažují vládní ekonomové a potažmo i vláda, je to nehoráznost,“ rozčílil se Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Podle něj ve společnosti už nyní rezonuje obrovská naštvanost. Zavedení karenční doby by ji ještě posílilo. „Proti takovým asociálním krokům bychom museli rázně protestovat,“ řekl odborový předák. Vláda by prý měla dělat vše pro to, aby do zaměstnání docházeli jen zdraví lidé. „Toto opatření směřuje k opaku. Je nepřijatelné, abychom lidi hnali do práce nemocné,“ odmítá návrh ekonomů.
Karenční doba by se musela přijmout zákonem. Nápady vládních ekonomů ale nemají jasnou politickou podporu ani v rámci vládní koalice. Zatímco oslovení zástupci ODS jsou pro, neurčitě se k neplaceným prvním dnům nemoci vyjádřil současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), jeho stranický kolega, poslanec Vít Kaňkovský, je jednoznačně proti. „Jako lékař se velmi obávám potenciálního přecházení nemocí. Toto by byl krok zpátky, opět by docházelo k ohrožení zdraví řady spoluobčanů,“ řekl Kaňkovský. Výhrady má i pirátská expertka na sociální oblast Olga Richterová. „Rozhodně nepodpoříme kroky, které by nejvíce dopadly na rodiče s malými dětmi či lidi v tíživé situaci,“ řekla Richterová Lidovým novinám. Ve vládním prohlášení znovuzavedení karenční doby obsaženo není.
Experti: Je to politikum
Institutu karenční doby se dříve věnovali analytici z Akademie věd ČR. Zjistili, že často užívaný argument o přecházení nemocí nemá opodstatnění. Vyplynulo to alespoň z analýzy dat čerpání nemocenské od roku 2008, kdy karenční dobu prosadila tehdejší pravicová vláda Mirka Topolánka (ODS). „Čeští zaměstnanci v reakci na zavedení třídenní karenční doby nemocenského pojištění v roce 2008 snížili počet hodin čerpání nemocenské.
Toto snížení výrazněji nezvýšilo výskyt přecházení nemocí ani šíření chřipkové nákazy na pracovišti. Zaměstnanci totiž pokles čerpaných dnů nemocenské téměř plně nahradili využíváním jiných forem absence, placenou dovolenou a neplaceným volnem. Celkový rozsah pracovní absence v reakci na výskyt chřipkových epidemií se tedy zavedením karenční doby zásadně nezměnil,“ uvedla Lucie Zapletalová, výzkumnice z Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.
Kolektiv odborníků na sociální oblast pod vedením Jana Mertla, docenta z Vysoké školy finanční a správní v Praze, v publikaci Sociální politika (2023) konstatuje, že „zavedení karenční doby je do značné míry otázkou politickou. Zatímco levicové strany karenční dobu spíše odmítají, pravicové naopak spíše podporují.“ Jde však podle nich o „standardní řešení odpovídající logice sociálního pojištění“. Tomu odpovídá i mezinárodní srovnání. Autoři uvádějí, že karenční dobu v různé délce má zavedenu zhruba polovina států Evropy, polovina nikoli.
Řešením mohou být sick days
Kromě dovolené mohou v případě krátkodobé nemoci někteří zaměstnanci čerpat ještě takzvané sick days. Ty však zaměstnavatelé nemusejí nabízet povinně ze zákona, ale jde o benefit. „Kromě image atraktivního zaměstnavatele nemá tento benefit pro firmu žádnou jinou výhodu. Pro zaměstnance to ale znamená větší pohodlí, když nemusejí s jednodenní horečkou kontaktovat lékaře pro neschopenku,“ sdělil Hrotu Jiří Halbrštát, manažer z personální agentury ManpowerGroup.
Existují však i společnosti, které krátkodobé nemoci takřka neřeší. „Sick days nemáme. Zkrátka když někdo potřebuje, odejde nebo zůstane doma. V krátkodobém horizontu si pak vše dodělá, případně mu kolegové pomohou,“ sdělila Hrotu Jitka Kalenská, HR manažerka z IT společnosti Algotech. To však samozřejmě není možné ve všech segmentech trhu.