Tam, kde budou jezdit elektromobily, odpadne hluk z dopravy a lidem se bude lépe dýchat. Navíc provoz nebude přispívat k uvolňování skleníkových plynů, pokud bude elektřina pocházet z obnovitelných zdrojů. To jsou hlavní plusy a argumenty pro rychlý přechod na elektrickou mobilitu.
Šéfové států EU souhlasili s cílem, že do roku 2030 sníží emise uhlíku o 55 procent oproti roku 1990. Bez výrazné elektrifikace dopravy to nepůjde. Očekává se, že by počet elektromobilů v EU měl do deseti let stoupnout ze současných dvou milionů na 40 milionů.
Těžba lithia není „eko“
Tento plán má ale háček. K masovému nahrazení spalovacích motorů je potřeba vyrábět obrovské množství akumulátorů, v současnosti se používají lithium-iontové články. Právě těžba lithia vzbuzuje tam, kde k ní dochází nebo se plánuje, protesty.
V Evropě se nejvíce lithia těží v Portugalsku, v roce 2019 to bylo 1200 tun cenného kovu. Největším producentem je v současnosti Austrálie s 42 tisíci tunami. Právě v Portugalsku se ukazuje, jak těžba tohoto lehkého kovu rozděluje společnost. V regionu Trás-os-Montes na severu země se v místních horách nacházejí velká ložiska lithia.
Těžba přinese práci
João Cassote, který se dříve živil zemědělstvím, se přeorientoval na geologický průzkum pro britskou firmu Savannah Resources. Za rok si vydělal víc než za šest let tvrdé dřiny na farmě. Těžaři zdůrazňují hlavně ekonomické benefity pro místní komunity, kde se lithium těží. Zejména pracovní příležitosti.
Část obyvatel však o nové pracovní příležitosti v dolech nebo v továrně na úpravu lithia nestojí. Místní mu sice přezdívají petroléo branco (bílá ropa), ale zároveň nechtějí, aby se jejich země stala hlavním producentem lithia v Evropě. Vláda naopak uvažuje o udělení licencí několika zahraničním firmám. Lithium vytěžené v EU by bylo levnější a dalo by Evropě jistotu dodávek, zdůrazňují zastánci těžby.
„Za tím vším je zásadní otázka ohledně modelu spotřeby a výroby, který nyní máme a který není udržitelný. Pro každého, kdo má elektromobil, to znamená obrovské množství těžby, úpravy suroviny a s tím související znečištění životního prostředí,“ varovala před celosvětovou lithiovou horečkou americká politoložka Thea Riofrancosová, jež se zaměřuje na environmentální dopady takzvaných zelených technologií.
Dopad na turismus
Cassote tvrdí, že mu otevření dolu a lomu v nedotčených horách severního Portugalska nevadí. Naopak Mario Inacio se na venkov vrátil, aby v přírodě vybudoval centrum pro jógu. Těžba lithia by jeho plány a investice zhatila. Řada místních lidí se stejně jako on snaží zjistit podrobnosti k těžbě a její dopady na životní prostředí. Lidé bombardují dotazy místní radnice.
Ale jak tvrdí Inacio, od přijetí písemných námitek k možné těžbě o úřednících už neslyšel. Řada míst vytipovaných pro těžbu je na území národních parků. Ochránci životního prostředí i místní lidé se obávají hluku, chemické kontaminace půdy, vysoké spotřeby vody, zničení přírodních stanovišť pro řadu druhů živočichů. Obyvatelé varují i před dopady na turistický ruch, který je pro mnoho z nich klíčový. Loni v Portugalsku turisté utratili přes 18 miliard eur.
Na druhou stranu se uvádí, že v této zemi, jež patří mezi nejvíce zadlužené v EU – státní dluh činí 122 procent HDP –, je slabé ekologické hnutí a protesty neziskových organizací Portugalce příliš neupoutaly. Maria Carmo z města Castelo Branco je přesvědčená, že většina obyvatelstva žijící na pobřeží nemá zájem o dění ve vnitrozemí, které se posledních 50 let vytrvale vylidňuje.
V Paříži a Berlíně se mohou cítit dobře
Navíc tvrdí, že odpor obyvatel vůči těžbě klesá a nakonec se s ním venkované smíří. Obává se, že těžba zničí okolní krajinu a znečistí místní potoky a řeky, na kterých jsou zemědělci závislí. „Ekologicky orientovaní obyvatelé Paříže a Berlína se mohou cítit dobře, když budou jezdit v autech s nulovými emisemi,“ rezignovaně dodala.
Z druhého názorového tábora ale zaznívá argument, že zničení místní přírody je jen malou cenou za řešení globální klimatické krize. Společnost Savannah zdůraznila, že v lithiovém dole, který plánuje otevřít, se vyrobí tolik baterií, které ušetří 100 milionů tun oxidu uhličitého. Šéf těžařské firmy David Archer zdůraznil, že těžba výrazně pomůže portugalské ekonomice. S tím souhlasí i portugalský ministr životního prostředí João Ataíde, který slíbil, že se země stane světovým lídrem v transformaci energetiky a v ekologických inovacích.
Protesty v Chile i Bolívii
Rovněž v Chile se vede dlouhé roky bitva o ekologičnost těžby nerostných surovin. Kromě lithia to je i těžba mědi. V zemi leží největší povrchový měděný důl na světě Chuquicamata. Je 4,5 kilometru dlouhý a kilometr hluboký. Kritika směřuje i na britsko-australského těžaře BHP, že spotřebovává více vody, než má povoleno. Podle úřadů překročil limit, který platí od roku 2005, trojnásobně. V případě těžby lithia panují stejné obavy.
Ekologické dopady produkce lithia se řeší i v Bolívii, která před rokem úplně zastavila jednání s německými investory. Čeká se na rozhodnutí nového prezidenta Luise Arceho, který chce větší záruky od těžařů pro místní obyvatelstvo.
Záruky jen na papíře
Portugalský architekt Godofredo Pereira, který se zaměřuje na udržitelné stavby, tvrdí na příkladu těžby v Chile, že většina závazků těžařských firem o tom, jak místním komunitám vynahradí dopady na životní prostředí, zůstává na papíře. Zejména pokud se z lithia učiní takzvaná strategická surovina, oslabí to pozici kritiků těžby.
Lithium se v současnosti ze 65 procent používá na výrobu akumulátorů, z 18 procent ve sklářském a keramickém průmyslu, v menší míře při výrobě mazacích tuků. Největší zásoby má Bolívie, následovaná Argentinou a Chile. Celkové zásoby lithia na světě se odhadují na 80 milionů tun.
