Švédsko se mělo stát laboratoří „nové industrializace“ v duchu uhlíkové neutrality a zelených technologií a ukázat zbytku Evropské unie, že dekarbonizace průmyslu i celé společnosti je proveditelná a udržitelná nejen ekologicky, ale i finančně. Praxe ale ukazuje, že cesta k uhlíkové neutralitě rozhodně nebude tak snadná a rychlá, jak si plánovači v Bruselu, případně ve Stockholmu, vysnili.

Na severu skandinávské země sice vznikla řada projektů, které mají proměnit evropskou ekonomiku, ukazuje se ale, že na oslavy je příliš brzy. Lokalita za severním polárním kruhem, město Skellefteå, kde žije 77 tisíc lidí, měla být ukázkovým projektem, jak se zbavit fosilních zdrojů.

Nadbytek produkce elektřiny z hydroelektráren přilákal na daleký sever výrobce baterií Northvolt nebo producenta zelené oceli H2 Green Steel do města Boden, které je od Skellefteå vzdáleno 150 kilometrů.

„Jediný způsob, jak zachránit planetu, je dokázat, že se jedná o největší investiční příležitost století. Jde o investice v řádu stovek miliard až bilionů eur, o kapitál, který je třeba mobilizovat,“ tvrdí šéf investiční společnosti Vargas Holding AB Carl-Erik Lagercrantz.

Švédský Northvolt už od investorů získal 15 miliard eur (378 miliard korun), H2GS 6,5 miliardy eur (164 miliard korun). Na financování se podílejí koncerny Volkswagen, Siemens, banky a fondy Goldman Sachs, Temasek, BlackRock nebo nadace Ikea. Obě firmy, i přes obrovské finanční sumy, které získaly, ale čelí problémům ohledně svých výrobních plánů a masové udržitelné produkce akumulátorů nebo oceli, připomenul list Financial Times.

Northvolt má potíže s navýšením výroby ve své gigafactory v severním Švédsku, protože kvůli nedostatečné kvalitě produkce přišel o zakázku za dvě miliardy eur od automobilky BMW. Firma tak musí přehodnotit svou celkovou růstovou politiku a další financování.

Ocelárna H2GS, jež měla využívat zelený vodík místo koksovatelného uhlí k výrobě oceli, zase nedokázala navýšit výrobu, protože zelené energetické zdroje nestačí pokrýt její spotřebu. Do projektu je zapojena řada státních i soukromých subjektů, které se nedokážou shodnout na společné koncepci.

„Samotná velikost těchto projektů ve srovnání se švédskou ekonomikou znamená, že ohrozíte národní ekonomický systém,“ varuje před megalomanskými plány profesor ekonomie Magnus Henrekson z ústavu průmyslové ekonomiky ve Stockholmu.

Zatímco průmyslově silné Spojené státy nebo Čína mohou podobné projekty zvládnout, pro desetimilionové Švédsko to znamená v případě neúspěchu poškození ekonomiky na desítky let, dodal.