Švédové milují sladkosti. Takže když letos americká odbornice na marketing na TikToku rozpoutala mánii po švédských bonbónech, cítili hrdost, že se důležitá část národní kultury dočkala světového uznání. Ano, Dánové sice dali světu lék na hubnutí Ozempic, ale Švédové mají své lördagsgodis – sobotní sladkosti, kdy rodiny spořádají za jediný večer víc než kilo lepkavých laskomin, napsal server The Observer.

Ale pak tuto hrdost vystřídalo podráždění - to když dodávky některých švédských sladkostí na podzim vyschly kvůli vysoké poptávce ve Spojených státech, Jižní Koreji a Skandinávii. Do hry totiž vstoupil další faktor v podobě jiné, neméně důležité švédské tradice: šestitýdenní letní dovolená.

„Tenhle trend začal sílit už na jaře, ale my bohužel neměli dostatek zásob, než přišlo léto,“ řekl Niclas Arnelin, řekl ředitel společnosti Orkla, která vyrábí sladkosti Bubs, jichž se nyní nedostává. „Během léta musíme ze zákona dát lidem v továrně dovolenou a taky zavíráme kvůli údržbě. V létě jsme prodali všechno, co jsme předtím vyrobili. A pak nám bonbóny došly,“ dodal.

Poté bylo nutné nastavit výrobu sladkostí Bubs v mnohem užším sortimentu a zredukovat počet druhů sladkostí, aby bylo možné zvýšit produkci. Na výrobu různých cukrovinek je pokaždé potřeba stroje přenastavit, takže zaměřit se na pouhé tři řady umožnilo uspokojit poptávku. Byť jen tak tak.

Šílenství kolem švédských sladkostí začalo, když Marygrace Gravesová, newyorská marketingová odbornice, natočila svou návštěvu ve švédském obchodě se sladkostmi v Brooklynu jménem BonBon. Namíchala si tam vlastní směsku cukrovinek, což je zábava, kterou podle Arnelina většina Američanů nezná.

O několik milionů zobrazení později stojí nyní před BonBonem fronty a Američané přijali za svůj nový termín "bonbónový salát". V Británii začala nová firma Skandy nabízet týdenní dodávky sladkostí. Ve Švédsku se dodávají výrobky Bubs jen do místních obchodů v rámci politiky „Švédové mají přednost“ a místní obyvatelé se návštěvníků ptají, jestli si doma nemohou pořídit bonbóny vlastní.

„U nás Bubs máme,“ řekl Jonas Aurell, který v centru Londýna vede obchod ScandiKitchen. „Stejně jako všichni ostatní jsme měli problém je sehnat, ale spolupracujeme s dodavatelem,“ podotkl ale.

Aurell s manželkou Bronte otevřeli ScandiKitchen před 17 lety, částečně i proto, že jim chyběly lördagsgodis. „Nedokázal jsem sehnat své kilo týdně,“ řekl. „Naším hlavním trhem jsou přistěhovalci ze Skandinávie. Když se vám stýská po domově, pak představa, že si dáte trochu sladkostí, je pro nás samozřejmě velká věc,“ upozornil.

Lördagsgodis je součástí dalšího skandinávského konceptu známého jako lagom – ani málo, ani moc, dodala Bronte Aurellová. „Vychovávali nás tak, že můžete jíst sladkosti jednou týdně,“ řekla s tím, že je v pořádku se nacpat, „ale jen jednou za týden.“

Jako Dánka to ovšem Bronte dělá trochu jinak. „U nás se cukrovinky tradičně jedí v pátek. Ale jinak je to v zásadě stejné v celé Skandinávii,“ vysvětlila.

Tradice vznikla v 50. letech 20. století, kdy se švédští lékaři snažili bojovat proti rostoucímu počtu zubních kazů a tvrdili, že cukr by se měl jíst jen jednou týdně. Z této myšlenky se postupně stala ceněná součást místní kultury.

„Lagom znamená, že dodržujete jistou rovnováhu a máte osobní odpovědnost,“ řekla. „Když si dám k obědu kynutého kardamomového šneka, možná bych si měla dát k večeři jen salát,“ dodala Bronte.

Dole ve ScandiKitchen se o regál s přihrádkami, kde jsou vystavené pestrobarevné vážené bonbóny, stará asistentka vedoucí Freja Haulriková; další Dánka, která dohlíží na to, aby byly Salta Katten (slané lékořicové kočky), Vattenmelon (melounové želé) a Amerikanska Pastiller (čokoládové dražé) správně naaranžované.

„Vypadá to docela dobře,“ řekla. „Přes léto jsme šest týdnů neměli žádnou dodávku. Zastihli jste nás v dobrý den. I když,“ zamračí se a ukáže na přihrádku s lékořicovými tyčkami, „máme tu dvakrát lékořici vedle sebe.“ Zavrtí hlavou. „Musíme je přendat jinam.“