Šok! Hrůza! Děs! Řada světových médií – a některá česká k tomu – publikovala minulý týden poplašnou zprávu, že si vědci Bostonské univerzity hráli na Boha a uměle stvořili „chiméru“ mezi původním kmenem viru SARS-CoV-2 a jeho současnou (vysoce nakažlivou, ale málo smrtící) variantou omikron. Výsledkem měl být, jak napsal jeden seriózní český deník, „superzabijácký nový kmen koronaviru“, který v laboratoři zahubil osmdesát procent pokusných myší.
Pravda je to jen částečně. Čtyři z pěti myší skutečně uhynuly, ovšem z celé zprávy jaksi vypadly dvě zásadní informace: zaprvé šlo o speciální laboratorní myši geneticky zmanipulované tak, aby byly vůči covidu mimořádně vnímavé, a zadruhé původní „wuchanský“ kmen covidu, který se v roce 2020 rozšířil z Číny, je pro tyto myši ještě smrtelnější. Panika není namístě.
Přesto nejde celou věc spláchnout do kanálu s tím, že šlo jen o novinářskou kachnu. Pravda je v tomto případě mnohem barvitější, protože dámy a pánové z Bostonu – a před nimi někteří jiní – dělali ve svých laboratořích sakra nebezpečné věci.
Co se doopravdy stalo
Všechno spustila studie, která se 14. října objevila na „preprintovém“ serveru bioRxiv, jenž zveřejňuje vědecké články dosud neprošlé recenzním řízením. Její autoři z Bostonské univerzity v ní informují o tom, že z varianty viru SARS-CoV-2 omikron vyňali její „spike protein“ neboli tu část, kterou virus proniká do lidských buněk, a úspěšně jej připojili k „tělu“ původního „divokého“ wuchanského kmene viru.
Poté s těmito třemi verzemi viru – omikronem, původním wuchanským a hybridem nazývaným omikron S – prováděli různé pokusy na buněčných kulturách a zvířatech. Patří k nim již zmíněné testování na geneticky zmanipulovaných myších, které dopadlo následovně: původní wuchanský kmen covidu jich zabil sto procent, nově vyrobený hybrid osmdesát procent a po nákaze omikronem pouze onemocněly, ale žádná z nich nepošla.
Důvodem celého tohoto vědeckého snažení byla touha zmapovat, co mají jednotlivé části omikronu na svědomí, což se bostonskému týmu také víceméně povedlo. Ze závěrů studie plyne, že za schopnost omikronu vyhýbat se lidské imunitě a vakcínám – tedy za jeho vyšší nakažlivost – mohou mutace ve zmíněném „spike proteinu“, kdežto jeho nižší nebezpečnost pro lidské zdraví způsobily jiné mutace v „těle“ viru. Jde nepochybně o důležité zjištění, které se může v budoucnu hodit při diagnostice a léčbě.
Jak se líhne kachna
Vědci obvykle nebývají nejlepšími „píáristy“ a bostonští biologové jsou zřejmě těmi nejhoršími ze všech. Podobné chiméry viru SARS-CoV-2 vytvářeli už před nimi jiní – podle vědeckého časopisu Science například americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) nebo jistý soukromě financovaný tým v Texasu –, ale pozornost to nikdy nevzbudilo.
Bostonští specialisté však nechali v abstraktu článku (úvodním shrnujícím odstavci, který bývá často tím jediným, co si člověk z nějaké studie přečte) kouzelnou větu o tom, že jejich virový hybrid zahubil osmdesát procent myší. Právě toho se v pondělí 17. října chytili novináři z britského bulváru Daily Mail a sepsali článek, v němž chyběla informace o tom, že šlo o speciálně upravené myši, a naopak se z něj dalo vyvodit, že cílem byla výroba nakažlivějšího a nebezpečnějšího viru.
A informace a viry mají jedno společné – když utečou, jdou jen těžko pochytat. Zprávu ještě ten den převzala americká televize Fox News a brzy poté spousta dalších médií po celém světě, která si původní zprávu Daily Mailu často ještě vylepšila, například o náš domácí „superzabijácký nový kmen koronaviru“.
Za dveřmi laboratoří
Vraťme se však do laboratoří. Žádný superzabijácký virus sice nikdo nevyrobil, ale ukazuje se, že v laboratořích uměle vznikají hybridy viru SARS-CoV-2, které mohou být zhruba stejně nakažlivé jako omikron a zároveň pro lidské zdraví zhruba stejně nebezpečné jako původní wuchanský kmen. A to není úplně příjemné pomyšlení, i když jde o vysoce zabezpečená pracoviště s podtlakovými místnostmi a ochrannými obleky.
Web týdeníku Science kvůli tomu oslovil řadu virologů, lékařů, biologů… a zdaleka ne všichni měli pro výzkum prováděný na Bostonské univerzitě pochopení. Některým vadilo nebezpečí úniku, jiným malá přínosnost výzkumu, další volali po větší informovanosti veřejnosti a přísnější kontrole. Mimochodem, o tom posledním se kvůli „bostonským virovým chimérám“ mezi americkými vědci hodně mluví. Možná to celé bude alespoň k něčemu dobré.
