Česko „přepálilo“ zvýšení spotřební daně z tabáku, která se od roku 2018 postupně zvedla o 32 procent. V důsledku toho loni vybral stát na tabákové dani o deset miliard korun méně, než očekával. Výpadek však není způsoben úbytkem kuřáků. Dospěla k tomu studie hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka, která se dopady zvýšení tabákové daně zabývala.
Pokles inkasa tak souvisí s úbytkem německých a rakouských kuřáků nakupujících cigarety v Česku, kterým se už přeshraniční nákupy nevyplatí. Zároveň je pro tuzemské konzumenty výhodnější nakupovat kuřivo ve výrazně levnějším Polsku. A pak také nemalá část kuřáků přešla od cigaret k jiným, méně zdaněným alternativám.
Mezi takové patří balené cigarety, doutníky a modní zahřívaný tabák. Zatímco však odběry tabákových nálepek (kolků) u tabáku, doutníků a cigarillos rostly jen mírně, u zahřívaného tabáku je patrný prudký nárůst popularity. V předchozích letech byl růst ještě pozvolný a nevyrovnal pokles prodeje klasických cigaret. Loni už byla situace jiná. V roce 2020 bylo odebráno 1,64 miliardy nálepek, v loňském roce to bylo už 2,3 miliardy kusů. Křeček vyčíslil dopad efektu na státní kasu na minus šest miliard korun.
Upozorňuje zároveň, že úplný dopad na rozpočet lze jen těžko odhadnout. Zahřívaný tabák produkuje méně škodlivin, jeho užívání je tak méně rizikové a může mít pozitivní vliv ve výdajích na léčbu.
Studie zároveň navrhuje, jak výpadky příjmu státního rozpočtu omezit, a přesto zachovat určité zvýhodnění alternativ s nižším rizikem. Podle Křečka by cílem Česka mělo být především vyrovnání poměru výše spotřební daně k okolním státům. Navrhuje také zvýšit daň na zahřívaný tabák na padesát procent daně cigaret. V současnosti je to dvacet až pětadvacet procent. Tím by bylo zachováno zvýhodnění vyplývající z nižšího zdravotního rizika, ale výpadek na příjmech rozpočtu by nebyl tak razantní.
Výrazně komplikovanější je situace v sektoru e-cigaret. Na rozdíl od celkem přehledné nabídky zahřívaného tabáku existuje na trhu množství nejrůznějších přístrojů pro elektronické kouření. Náplně mohou obsahovat nikotin, ale také nemusí. Podobně je tomu u nikotinových sáčků, které zase neobsahují tabák. Jak z e-cigaret, tak sáčků se v současnosti spotřební daň neodvádí.
Podle studie by bylo vhodné zatížit kapaliny 75 eury na litr, což by zhruba odpovídalo i navrhované dani u zahřívaného tabáku. Podobně by tomu mělo být u nikotinových sáčků. Nebude-li však vůle alternativy kouření zdanit, navrhuje Křeček alespoň nulovou sazbu, aby se zajistila evidence a přehled o tom, kolik těchto produktů se vůbec spotřebovává.
Diskusi je třeba vést i o dalších, ryze technických parametrech, které na koncového spotřebitele nebudou mít dopad, výrazně však mohou ovlivnit práci celníků i tabákových firem. Jde třeba o otázku, zda zahřívaný tabák danit dle váhy, jako je tomu nyní, nebo počítat odvody z každého kusu. Tak je tomu u klasických cigaret.
Zásadní změnou by byl odchod od výběru pomocí nálepek. Tento systém v Evropě uplatňuje vedle Česka už jen Německo. Nevýhodou je, že v případě zvýšení daně se označené cigarety, které se nestihnou prodat v termínu, ve velkém likvidují. Náklady na přelepení každého balení by byly pro výrobce tak vysoké, že se jim to nevyplatí.
Česká republika může v tomto směru sehrát klíčovou roli i z celoevropského hlediska. Na dobu předsednictví Radě Evropské unie v druhé polovině roku připadá projednávání změn směrnice o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků. Ta by měla přinést právě celoevropskou definici nových produktů a řešit bude nejspíš i minimální zatížení klasických cigaret. Očekává se, že zatímco západní státy budou chtít zvýšení a omezení přeshraničních nákupů, východnější země, ale také třeba Lucembursko budou tlačit daně nižší.
