Ekonomické dopady války na Ukrajině v Česku vnímáme zatím stále jen přes totemy čerpacích stanic, na nichž i po zklidnění situace svítí čísla, na která nejsme rozhodně zvyklí a zvykat si ani nechceme. Ale budeme muset, stejně jako na spoustu dalších nepříjemných zážitků spojených s náhlým zchudnutím.
Dopady stažení železné opony kolem Ruska budou v Evropě vážné a Česko bude patřit k nejvíce postiženým. I proto, že do válečné krize už vstupovalo s oslabenou ekonomikou.
Všechno je jinak
Nejde zdaleka jen o ceny energií, byť ty jsou pro nás jako pro nejprůmyslovější zemi v Evropě zásadní. Ale třeba náš autoland dostal zásah pod čarou ponoru už loni, a když Volkswagen nedokázal ani za rok vyřešit dodávky čipů do škodovek, nelze se divit, že výroba aut v Česku v únoru vykázala meziroční pokles o 24 procent.
A teď? Mladoboleslavská automobilka je pochopitelně také zasažena uzavřením své ruské fabriky, do níž pochopitelně dodávala většinu komponent z tam smontovávaných automobilů. A bude hůř. S výpadkem ukrajinských kabelových svazků, ale i řady materiálů a dílů dovážených z obou východních zemí. Jestli jsme čekali, že tento motor české ekonomiky naskočí nejpozději na jaře, tak jsme se pořádně spletli. V kombinaci s obřími náklady na přechod k elektromobilitě a systémem penalizací za emise je to hodně hustý koktejl na polknutí.
Jarní probuzení čeká na stavebnictví, kde už na podzim prudce naskočily ceny stavebních materiálů, a pokud někdo předpokládal, že se přes zimu uklidní situace a klesnou ceny plynu, které zásadně ovlivňují výrobu prakticky všech stavebních hmot, tak se spletl. Je hůře a stavět bude obtížné.
Podobný zážitek čeká zemědělce, kterým také vzrostly ceny agrochemikálií o stovky procent už před Vánoci a teď přichází okamžik, kdy zjišťují, že lépe už bylo a na těch dvaceti procentech se růst cen zemědělských producentů zastavit nemůže.
Při současných tempech inflace je obnovení měnového stimulování ekonomiky nemožné, nehledě na to, že tlačit poptávku po zboží, na jehož výrobu není materiál, je dost kontraproduktivní. Možnosti rozpočtové stimulace jsme si sami omezili v minulých letech utrácením při vysokém tempu hospodářského růstu. Navíc inflace zdraží sociální politiku, a to ještě neřešíme ukrajinské uprchlíky. Prostě není z čeho brát.
Propadneme se do recese?
Hrozba stagflace, která se ještě před pár týdny zdála jako jen málo reálná možnost dalšího vývoje, se tak v Česku rýsuje jako dost pravděpodobná blízká budoucnost.
Ještě před pár dny předpokládaný růst české ekonomiky o tři procenta se letos bezpochyby konat nebude a to, zda se nepropadneme do vleklé recese, bude záležet na délce ukrajinské války a na tom, jak budou, nebo nebudou pokračovat dodávky ruského plynu a ropy do Evropy. A také na tom, jak se sami v propojené Evropě vyrovnáme s poznanou nutností výrazně diverzifikovat zdroje energie a revidovat neudržitelnou evropskou emisní politiku.
