Radka Šťastná prochází polem s mladými saláty, bylinkami a další zeleninou, rostoucí pod vedením vysokého napětí. „Tady máme pak choi, to je taková novinka mezi čínským zelím a salátem. Tady máme kedlubny, tady je petrželka, támhle je mangold. Zaměřili jsme se na petrželovou nať a kudrnku a děláme také špenát,“ ukazuje na rašící výpěstky. Spolu s rodinou je v zelinářské oblasti v Tišicích na Mělnicku pěstuje už od 90. let, širší veřejnosti vešly do povědomí po názvem Šťastné saláty.
Loni zde zažili poměrně dramatické okamžiky, když silný vítr odnesl do elektrických drátů plachty přikrývají zeleninu. Letos mají kvůli epidemii koronaviru úplně jiné starosti. Nejde ani tak o uskladněnou úrodu z loňska, která měla touto dobou být už u zákazníků a místo toho pomalu uhnívá. Se ztrátou za minulou sezonu se Šťastní už v podstatě smířili. „Na jaro jsme měli připraveno sto beden brambor, ze kterých zůstane asi jen třicet. U cibule to bude podobné. Nejvíce mě ale trápí nová zelenina, to je naše živobytí. Pokud to neprodáme, budeme se rychle blížit k existenčním problémům. Uvidíme, zatím není možné všechny škody s konečnou platností vyčíslit,“ posteskne si Radka Šťastná.
Trhy v nouzovém režimu
Právě na malé zemědělce dopadají omezení spojená s koronavirem nejcitelněji. Mnoho z nich dodávalo svou produkci na populární farmářská tržiště, další do zavřených restaurací. V médiích se proto objevily odhady, že opatření spojená s nákazou existenčně ohrožují až 40 procent rodinných farem. Podle šéfa Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebka je to složitější a žádné konkrétní číslo říct nelze.
„Na někoho to dopadne zásadně, na někoho vůbec. Ale ten, kdo prodává na farmářských trzích nebo dodává do penzionů, má problém. Hotely a restaurace neberou. Kdo má na tom byznys postavený, pro toho to může být smrtelné,“ míní Šebek.
Na rodinu Šťastných sedí obojí. Část produkce vozí na trhy do Prahy. Ty obvykle po zimě startují v březnu, letos však jejich konání úplně zarazila vládní omezení. Teprve o Bílé sobotě se rozjelo několik z nich v improvizovaném režimu tak, aby splňovaly platná nařízení.
„Lidé si objednali telefonicky, zemědělci to přivezli na místo a tady jen vydali. Snažíme se organizovat odbyt z vozů, aby vůbec nějaký byl,“ vysvětluje systém organizátor trhů a předseda Asociace farmářských tržišť Jiří Sedláček.
Fronty lemující o víkendu Řezáčovo náměstí na Praze 7 neboli „Heřmaňák“, kam se svou dodávkou přijela i Radka Šťastná s dcerou a zetěm, prokázaly, že o zboží z trhu je i v čase karantény zájem. U stánků se zeleninou, pečivem či vejci postávali způsobně s rouškami a v dvoumetrových rozestupech maminky s dětmi v nosítkách, mladé páry či dámy s ruským přízvukem.
„Musel jsem si znovu zvykat na zeleninu z řetězce, ta se kvalitou s tou z trhu vůbec nemůže srovnávat,“ radoval se jeden ze zákazníků, že se mu po týdnech konečně podařilo sehnat tašku plnou zeleniny tuzemské produkce přímo od farmáře.
Klíčové jsou restaurace
Do tradičního hemžení, korzování a debatování při popíjení kávy či vína měla velikonoční osekaná verze trhů daleko. Pro milovníky nakupování na čerstvém vzduchu se nicméně objevila šance na brzký návrat normálních časů. Vláda schválila, že se od pondělka budou moci první trhy rozjet naplno. Podmínkou je zajištění dvoumetrových rozestupů ve frontách. Že to není velký problém, si už pořadatelé vyzkoušeli o minulém víkendu.
Otevřené trhy uleví aspoň části pěstitelů. Platí to i pro rodinu Šťastných, farmářské trhy jsou pro ně nepostradatelné kvůli kontaktu se zákazníky, sbírání zpětné vazby a prezentaci zeleniny.
Většina produkce z Tišic ovšem směřuje do velkoskladu v pražských Lipencích. Velkotržnice patří mezi největší svého druhu v Česku, každoročně tudy „proteče“ 120 tisíc tun zboží v hodnotě téměř pěti miliard korun. Odtud putuje zboží dál na stoly tuzemských restaurací, hospod, školních jídelen a podobných zařízení. Ty však zůstanou zavřené nejméně do 8. června.
Je otázka, zda to není pro květnovou úrodu salátů už pozdě. Šťastní už museli zaplatit za sadbu objednanou v prosinci, stejně jako sezonním pracovníkům za její vysazení. Jedná se o náklady v řádu stovek tisíc korun. „Zatím na tom nejsme nejhůř, nejhůř na tom budeme v květnu, až začneme sklízet. Nesmíme ale házet flintu do žita, naděje umírá jako poslední,“ říká Radka Šťastná.
Ministerstvo zemědělství sice pohotově na pomoc zemědělcům sehnalo 4,3 miliardy korun, jako v případě dalších podobných „pomocí“ je však otázka, zda se nemine účinkem. Většina peněz je určena na investiční dotace, zemědělci by však potřebovali pomoc spíš s aktuálním cash flow. Podle Šebka bude o dotace možné žádat až na podzim s tím, že peníze budou vyplaceny až po dvou letech. „Navíc je dotace 40procentní, 60 procent musíte dát ze svého, takže vám to jen vytáhne další peníze z kapsy,“ vysvětluje Šebek.
Proto rodina Šťastných při otázce na pomoc státu spíše krčí rameny. Podobně jako řada živnostníků a malých podnikatelů, jejichž živobytí vládní opatření proti pandemii existenciálně ohrozila.
