Když spustí, je k nezastavení. Jeho energický projev mixuje češtinu s angličtinou v překotném rytmu, občas se do něj zatoulá i slůvko ze slovenštiny. Ostatně narodil se v lázeňském městě Bojnice na středním Slovensku, avšak občanství má české. V Česku vystudoval a v Česku také začal podnikat. Už během studií psychologie na Masarykově univerzitě v Brně založil Stanislav Gálik prémiovou oděvní značku Galard. Na první pohled je vidět, že radost z módy ho neopustila ani po osmi letech, co firmu prodal investiční skupině DRFG. V kancelářích v obřím komplexu v pražských Čimicích, kde dnes úřaduje v dresu Aures Holdings -mateřské skupiny, kam patří třeba jednička s ojetými vozy v Česku AAA Auto, ho jinak než v obleku nepotkáte. A jak jinak než v obleku značky Galard.

„Jsem rád, že značka dodnes funguje, a ještě víc mě potěší, když za mnou přijdou lidé a hrdě mi ukazují svůj oblek Galard,“ prohodí na adresu svého prvního podnikání, které ho vystřelilo mezi české startupové hvězdy té doby. Když ho v roce 2015 Forbes zařadil mezi třicet největších talentů do třiceti let na českém trhu, měl už za sebou úspěšný prodej firmy za miliony korun, oceňovanou knihu Psychologie přesvědčování, pedagogické ostruhy z několika vysokých škol, projekty s Českou spořitelnou a také vedení vlastního inovačního centra Unifer.

Byl to také on, kdo přivedl Michala Mičku k Davidu Rusňákovi, šéfovi skupiny DRFG, a tím svého vrstevníka, kamaráda a taktéž milovníka módy nasměroval do světa vrcholového byznysu. O tom, jak dopadla zářivá kometa Michala Mičky, se v posledních měsících napsalo mnoho. Sám Gálik zvolil mnohem méně nápadnou, zato zřejmě bezpečnější kariérní cestu. Před třemi lety totiž spojil síly s mezinárodní skupinou Aures Holdings. Ze startupového solitéra se tak stal spíše korporátním manažerem. Ve skupině, která se zaměřuje na obchod s ojetými vozy v několika evropských zemích, má totiž na starosti inovace, digitalizaci byznysu, západní expanzi a nové obchodní modely. Je generálním ředitelem inovačního centra Aures Laboratories, jež pod jeho vedením vyvinulo aplikace na analýzu big dat, které mají firmě i zákazníkům pomáhat mapovat trh s ojetými vozy. Měl také na starosti modernizaci Mototechny, když se svým týmem vytvořil obchod s investičními vozy Mototechna Classic a půjčovnu aut Mototechna Drive.

Od letošního jara je předsedou představenstva ambiciózní společnosti Driverama Holdings. Skrze tuto skupinu plánuje Aures dobýt západní trhy s internetovým prodejem vozů. Jen během jednoho roku chce do této společnosti napumpovat miliony eur. Pokud vše půjde podle plánu, z Driveramy má brzy vyrůst jeden z největších online prodejců ojetých vozů v Evropě. Aktuálně otevírá pobočky v Německu a Gálik neskrývá nadšení.

„Je to pár týdnů, ale realita vzala naše plány útokem. Vlastně všechny ukazatele předčily naše očekávání," pochvaluje si s tím, že brzy přijdou další země. A výhledově se už pomalu dívá i mimo evropský kontinent.

Po letech vlastního podnikání jste najednou součástí velké korporátní struktury. Nebyl to pro vás trochu šok?

Musím říct, že nebyl. Je to fajn. Líbí se mi, že je to najednou týmovější sport. I když děláte startup, najímáte si lidi, ale pořád je to vaše firma, vaše peníze a vaše riziko. Tohle je úplně jiná hra. Řídím si tým, v jehož rámci se snažím obklopovat chytřejšími lidmi, než jsem já. Žene vás to dál. A taky mě baví ta mezinárodní hra. Řešit evropské země, soupeřit s globálními hráči. To mě dnes uspokojí víc než si hrát s vlastním lokálním projektem a řešit, že po pražské pobočce příští rok otevřu také v Brně. Nic proti tomu. Také jsem si to zkusil, má to svoje kouzlo, ale teď chci velkou hru.

A kdy přesně jste si řekl, že už nechcete dělat sám na sebe, ale být spíše manažerem velké korporace?

Asi jsem si to řekl už v momentě, kdy jsem prodal Galard. Bylo to malé, ale vlastně velmi úspěšné. Ale pořád takový okresní přebor. I to vás baví. Ale když si pak večer v televizi pustíte Premier League, najednou to cítíte. Chcete si ji zkusit zahrát. Vlastně raději budu úplně neznámý hráč ve velké lize než hvězda v té malé. Osobně mi moc neschází ta mediální pozornost a aura jakéhosi „byznys hero“.

Nechybí vám svoboda?

Nechybí, respektive to tak nevnímám. Nepřipadám si nesvobodný. A opět, kult byznysových hrdinů a typických success story mi vážně nechybí. Podle mě se v těchto příbězích hodnota jednotlivce přeceňuje. Je to spíš o těch lídrech, kteří když umí mluvit, jsou extrovertní, tak vytvářejí kult. Ale ve skutečnosti to nevypovídá nic o úspěšnosti firem. Řada studií ukazuje, že firmy s více pokornými šéfy mají lepší výsledky než zbytek trhu. To na první pohled nedává smysl, protože my přece známe ty Jobse, Musky a další. Ale když se podíváte na reálná čísla a na velký vzorek, opravdu to tak je.

O Vy jste projekt Driveramy do Auresu přinesl, nebo jaká je přesně geneze tohoto projektu?

Jsme zase u toho. Rozhodně dnes nelze říci, že tento projekt je jen o mně. Rozhodně to byla a stále je týmová práce. Já jsem přišel s růstovou strategií expanze na západní trhy prostřednictvím sítě výkupních mikropoboček. Ale asi bych to nevymyslel, kdybych předtím nebyl na mítinku, kde se kolegové bavili o možnosti pobočky v Německu. Na jiném mítinku jsme se zase bavili o možnostech nákupu online... Chci tím říct, že koncept vznikal postupně kolektivní prací. Kredit by si zasloužilo mnoho lidí.

Jak jste se vůbec k Aures Holdings a k byznysu s ojetými vozy dostal? Od módy to nevypadá jako úplně přímočará cesta...

Po exitu z módy jsem se začal věnovat inovacím. Spoluzaložil jsem Unifer, který měl prostřednictvím univerzitní půdy pomáhat firmám. Ale brzy se to přetransformovalo do jakési reklamní agentury, protože se ukázalo, že mladým jde nejvíc kreativa. To já jsem zase tolik nechtěl, a tak jsme se dostali s hlavním akcionářem do sporu. Rozešli jsme se a já se vydal na richhike, tedy na cestu, na které jsem naslouchal úspěšným a bohatým lidem, psal knížky, učil na vysoké škole. A také pracoval na projektech pro různé firmy. Třeba pro Českou spořitelnu, ale také například právě pro Aures, kde jsem dostal na starosti Mototechnu.

A už jste v Auresu zůstal.

Vlastně ano. Byla to cesta, která mě dovedla až sem. Driverama vlastně kombinuje všechno, co jsem dělal a co jsem se naučil. Na jedné straně je to řízení startupu od nuly, které jsem se naučil na Galardu. Na druhé straně je to hodně data driven high-tech společnost, ve které běží paralelně mnoho technických a byznysově orientovaných projektů. To je něco, co jsem si zase vyzkoušel s Uniferem a na projektech jako freelancer. V rámci holdingu jsem dával dohromady Mototechnu, postavil Aures Lab, který dělá datovou analytiku. Když tohle vezmete a dáte dohromady, máte základ, na kterém stojí Driverama. Je to vlastně startup, ale finančně výrazně podpořený holdingem. Dnes se na něm podílí asi stovka lidí.

AAA Auto je tedy vlastně sestra Driveramy, je to tak?

Ano. Driverama je stoprocentní dcera Aures Holdings a stojí vedle AAA Auta. Zatímco AAA Auto zastřešuje byznys na stávajících trzích, Driverama je určena na expanzi na západní trhy. A já jsem moc rád, že jdeme na Západ právě s tímto konceptem.

Tomáš Novák týdeník HROT

V čem se tedy ten koncept liší od klasických bazarů?

Označil bych to jako data driven, fairness and transparency. Promiňte tu angličtinu. V češtině asi něco jako daty podpořená férovost a transparentnost. Pracujeme s propracovanou datovou analytikou. To není plug and play řešení, které prostě přinesete a najednou se mění celá firma. To je, jako byste chtěli z velké banky udělat internetovou. Je mnohem snazší postavit novou internetovou na zelené louce než měnit tu obrovskou korporaci s tisíci pobočkami.

Co si tedy pod tím máme představit?

Od samotného začátku je u nás naprosto kritická absolutní transparence. Nejen při výkupu, ale i při prodeji. Prostě když si u nás budete kupovat auto, budete o něm vědět úplně všechno. Ale opravdu úplně všechno. Ani když přijdete s automechanikem na prohlídku, nebudete o něm vědět víc, než my vám řekneme.

A co si od toho slibujete?

Je to jednoduché. Trh se rychle mění. Můj zájem není s vámi hrát nějakou habaďuru. Já chci minimalizovat vratky, nechci vám prodat nějaký šunt, který mi stejně vrátíte, což pro mě budou náklady, a ještě mi dáte jednu hvězdičku. Negativní reputace je hrozně drahá, musíte pak na její zahlazení vynaložit miliony na marketingu. To je model, který dnes už prostě nefunguje. Ale když vám doručím auto, které předčí vaše očekávání, dáte mi pět hvězd, řeknete to svým známým a já vlastně nemusím vůbec utrácet za marketing.

Začínáte s výkupem v Německu, jak to po prvních několika týdnech vypadá?

Jsme velmi spokojeni. Vykoupili jsme více aut, než jsme plánovali, máme skvělá hodnocení, jsme schopni odbavit více lidí, než jsme čekali. Ale ono to tak je. Když jste féroví, procesy se tím zrychlí. Když se se zákazníkem budeme dohadovat o cenu a potkávat se třikrát, všechno trvá déle. A ještě vás u toho naštvu. První týdny v Německu ukazují, že tohle je správný směr.

Naznačte, ojakých počtech se tu bavíme.

Zatím nemohu být příliš konkrétní. Bavíme se o nižších stovkách vykoupených aut měsíčně a rosteme. Příští rok půjde primárně o Německo a Nizozemsko, další země se budou přidávat průběžně.

Proč jste s tím nezačínali v Česku?

Těch důvodů je víc. V Česku nepotřebujeme experimentovat s něčím novým, když tu máme firmu, která skvěle funguje. AAA Auto má dobře nastavený model a daří se mu. Je pro nás lepší s tím začít někde, kde ještě nejsme.

V Německu je také asi kvalitnější výkup, že ano?

To samozřejmě také. Jsme až překvapeni kvalitou výkupu, respektive nás překvapila průměrná kvalita vozů. Mnohem lepší, než co vidíme v Česku a v Polsku. V Nizozemsku je to možná ještě výš, tam se lidé o své vozy vážně starají aservisují je.

A ta auta pak prodáváte v Česku?

Ano, všechna auta, která vykupujeme, pak prodáváme na našich stávajících trzích. Umožňuje nám to hrát si s marží a cenou na různých trzích. To je velká výhoda. I proto se dokážeme dostat na nejlepší cenu. Driverama tak dodává vozy také českým Áčkům.

S Driveramou tedy do Česka nikdy nepůjdete? Obě značky by se asi kanibalizovaly, je to tak?

Ještě nepadlo strategické rozhodnutí k jednotlivým trhům. Není to jen brandová věc. Například v onlinu bychom soutěžili proti sobě a to nedává moc smysl. V e-commerce není rozumné mít dvě firmy, které dělají to samé. Proto si trhy dělíme geograficky.

Myslíte, že Driverama bude v rámci Aures Holdings někdy větší než AAA Auto? Máte takovou ambici?

Máme. Už jen kvůli tomu, na jaké trhy vstupujeme. Obchod s ojetými vozy se celkově velmi špatně škáluje, zejména mezinárodně. Ale s Driveramou chceme být už za pár let na úrovni AAA Auta a dál růst.

Mohlo by se zdát, že je tento projekt vlastně reakcí na covid...

Mohlo, ale není to tak. Nápad vznikl ještě před ním. Covid to ale určitě urychlil. Lidi naučil nakupovat online a průzkumy hovoří jasně. Zatímco před covidem uvažovalo o nákupu ojetiny online asi procento lidí, po covidu vám každá studie v západní Evropě ukazuje kolem dvaceti procent. Když vám trh vyroste z roku na rok dvacetkrát, je to něco neuvěřitelného.

Byznys asi hodně ovlivňuje nedostatek součástek pro nové vozy. Ale jak na něj dopadá třeba elektromobilita a fakt, že éra spalovacích motorů pomalu končí?

Covid, nedostatek čipů i elektromobilita jsou pro ojetá auta příležitost. Začnu u zmiňované elektromobility. Nám je vlastně jedno, jestli prodáváme vůz s benzinovým motorem, nebo elektromobil. My prostě budeme obchodovat s tím, co bude pro osobní dopravu klíčové. My naopak stoprocentně víme, že chceme být první volbou pro majitele elektromobilů napříč Evropou. A tušíme, že se nám to povede. Protože máme trochu jinou strategii než ostatní hráči. Velkou část našich poboček na Západě umisťujeme v těsné blízkosti velkých servisních center, se kterými máme partnerské smlouvy. To proto, abychom mohli dělat inspekci vozů hned po tom, co vůz přivezete. A to je v případě elektromobilů zásadní. Hned to umíme spočítat a udělat dobrou cenu. To jiní neumějí.

Lidé teď na nová auta čekají několik měsíců. To jsou asi body zdarma, ne?

Jistě. Když nejsou nová auta, lidé se spokojí s kvalitními ojetinami. Zákazník na nový kodiaq čeká i tři čtvrtě roku, tak si raději koupí rok starý. Podívejte se také na akciové trhy. Před deseti lety by asi nikdo neřekl, že kolem roku 2020 bude obchod s ojetinami hot byznys. On je ale velmi hot.

Taková sdílená mobilita jde ale proti vašemu byznysu.

To je ale hudba vzdálené budoucnosti. Zabýval jsem se inovacemi, takže projekty na sdílenou mobilitu jsem měl na stole každý týden. Stručně: Sdílená mobilita je atraktivní pro určitou část trhu. Například pro každého, kdo bydlí v Praze 1, nemá děti a jezdí maximálně párkrát do roka za rodiči do Ostravy. Naprosto přestává fungovat v momentě, kdy máte dítě a potřebujete pro každý přejezd do auta instalovat vlastní autosedačku. Rezignujete na ni také v momentě, kdy zjistíte, že pro auto si musíte zajít patnáct minut pěšky, abyste pak deset minut jel do práce. Opravdu je to služba pro úzkou skupinu lidí a rozhodně to není žádný dealbreaker. Nemluvě o tom, že na světě zatím neexistuje žádný byznys model, který by byl profltabilní. Dává to smysl, jedině když je to postavené synergicky s jiným byznysem. Třeba když potřebujete ojet velké množství aut. To třeba dělá firma Auto Louda, která si tím zdrojuje velké množství aut pro další byznys.

Asi by se musel změnit systém osobní dopravy celkově, nemyslíte?

Ano. Bude to o něčem úplně jiném, když tu budeme mít nějaké autonomní single person vehicles (samořiditelná auta). Už naše děti možná něco takového budou částečně používat. To je určitě budoucnost. Ale představa, že si koupím pro svou rodinu nový kodiaq a pak s ním nechám přes den někoho jezdit za 700 korun denně, mi nedává smysl. To vás přestane bavit, hned jak tam najdete první posmrkaný kapesník.

Máte ambici jít s Driveramou i mimo Evropu? Dá se to?

To je v tuto chvíli hudba budoucnosti. Je to pro nás dobrý start tady, ale když to bude fungovat v Evropě, nevylučujeme možnost to začít dělat i jinde na světě. My vždycky necháme někoho jiného, aby edukoval trh. V Německu utratila skupina Auto1 stovky milionů eur, aby naučila lidi prodávat auta firmám a kupovat si je online. Stejně tak to dělá i Aramis ve Francii a Cazoo v Británii.

Jste tam ale pak o krok později a od začátku bojujete s jedničkou na trhu. To není nevýhoda?

Ale jdete do trhu, který už existuje. A co si budeme povídat, ono být dvojka v Německu není vůbec špatné.

Ještě mi zavzpomínejte na své byznysové začátky. Jak vás vlastně napadlo založit při studiu psychologie oděvní značku?

Během studií jsem pracoval v reklamní agentuře. A můj šéf si nechával šít obleky na míru. A mně tehdy přišlo šílené, kolik to stálo. Začal jsem se o ten byznys zajímat, jak se v něm tvoří marže, zda jsou náklady opravdu tak vysoké. A přišel jsem na to, že fashion byznys je vysoce maržová a zajímavá oblast. Nehrajete si s deseti procenty marže, ale třeba se 150 procenty. Hodně jsem si o tom načetl, bavil se o tom s lidmi a začalo mi to vycházet. Navíc to je byznys, kde nepotřebujete velký vstupní kapitál, protože zákazníci vám při objednání platí zálohu. Úplně náhodou jsem přes jednu krejčovou přišel na to, že existují dodavatelé zbytkových látek z kolekcí. Z té obrovské role, ze které Armani dělá 500 obleků, jim zbude pět metrů. Pro velké hráče neprodejné, pro moje zakázky ideální. Ale bylo to i o štěstí, vybral jsem si dobrý obor v dobré době. Měl jsem dobře rozdané karty.

Jak to bylo velké, když jste to prodával?

Firma udělala pár set tisíc korun na zisku každý měsíc. To vlastně není moc, ale bylo to zdravé. To se mi také líbí na Aures Holdings. Jeho byznys je zdravý. Na světě dnes vidíte mnoho byznysů, o kterých se píše, ale zdravé rozhodně nejsou, protože neumí tvořit zisk.

Když jsme u těch nezdravých firem, je pravda, že to vy jste přivedl Michala Mičku do skupiny DRFG?

Já jsem se znal s Michalem i s Davidem Rusňákem v době, kdy se oni dva ještě neznali. Když David koupil Galard, Michal tehdy dělal ještě svou společnost FinFin. A na nějaké naší akci se vlastně díky mně potkali. Ale v době, kdy já jsem si stále dělal Galard, oni už spolu vymýšleli větší věci. Ale když to shrnu, všichni tři jsme součástí malé brněnské komunity, tam se znají všichni. Já jsem tam od osmnácti do pětadvaceti studoval, takže jsem k tomu městu měl blízko.

Jste s Michalem Mičkou v kontaktu a co říkáte na to, že jemu karta příliš nevyšla?

Nevyšla. Michal je rozhodně hodně inteligentní kluk. Už jsem říkal, že v byznysu se dost podceňuje element štěstí a smůly. Pro módu a fashion obecně byl covid opravdu to nejhorší, co se mohlo stát. S tím se opravdu nedá bojovat. Na druhé straně se teď všichni v byznysu s ojetými auty budou bít do prsou, jak jsou skvělí. Ano, všichni kupují ojetá auta, protože jiná nejsou. Tomu se říká být ve správný čas na správném místě. Netvařme se, že jsme tak geniální. Faktor úspěchu je totiž někdy o něčem úplně jiném.

O čem? Přece nejde jen o štěstí a smůlu, ne?

To určitě nejde, ale arogantních nevzdělanců, kteří to dotáhli daleko, je na trhu hodně. Nikdo z nich neřekne, že měli prostě kliku, byli jen na správném místě, znali správné lidi. Většina z nich raději odpoví frází: Byl jsem dříč, měl jsem nápad, šel jsem si za svým, odpracoval si to od píky. To jsou pak ty líbivé story. Na druhé straně je zástup šikovných a inteligentních lidí, kterým to zkrátka nevyšlo. A většinou jde o porci štěstí, kterou buď máte, nebo ne. Ale určitě je na trhu řada jmen, která zaslouží nefalšovaný obdiv.

Kdo třeba patří k vašim vzorům, ke komu chováte respekt?

Líbí se mi třeba Tomáš Raška z Natlandu. Ten je extrémně chytrý a má v byznysu opravdový hard skill. K němu si chodím i já pro rady. Baví mě samozřejmě lidé jako Tomáš Čupr. To je neuvěřitelný track record. Nemůžete trefit třikrát do černého jen díky štěstí. Tam už je skutečná kvalita.

Stanislav Gálik (35)

• Narodil se ve slovenském městě Bojnice.

• Vystudoval psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, ve své rigorózní práci se zaměřoval na teorii přesvědčování.

• V roce 2012 založil oděvní značku Galard, kterou za dva roky prodal skupině DRFG.

• Učí na několika vysokých školách, je autorem několika knih (např. Psychologie přesvědčováno.

• Inovacím se věnoval v projektu Unifer, pracoval třeba pro Českou spořitelnu.

• Třetím rokem působí ve skupině Aures Holdings (AAA Auto), řídí Aures Laboratories a skupinu Driverama Holdings.

• Je ženatý a má dvouletého syna.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.