V hovorech dnes často utíká ke klasické filozofii a společenským teoriím a pomáhá si citáty o morálce a dobru od největších světových myslitelů, ale málokdo ovládl praktickou stránku mladé porevoluční ekonomiky tak obratně jako on. Vystudovaný právník Luděk Sekyra je vlivový hráč, který od devadesátých let ze Sekyra Group systematicky buduje jednoho z největších developerů na trhu.

Někdejšího funkcionáře SSM a pedagoga z pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy po revoluci začaly z pozice právníka zajímat restituce a také zcela nová byznysová disciplína – komerční development. V tomto ohledu Sekyra patří mezi průkopníky a zároveň největší stálice českého trhu. V divoké době se dokázal rychle zorientovat, vybudoval si pružné vazby na velké banky, státní instituce i nejrůznější posunovače z byznysu i byznysového polosvěta. Dokázal si zavolat s kmotrem Františkem Mrázkem či pražskými „politickými podnikateli“ Romanem Janouškem a Tomášem Hrdličkou. Uměl dotáhnout důležité obchody se státními podniky a projekty protlačit přes úřady.

Nic z toho mu dnes nebrání operovat s odkazy na Václava Havla, podporovat jeho knihovnu a křesťanské intelektuální kruhy, jako výrazný filantrop stát ve­dle někdejších představitelů domácího disentu a také působit na nejslavnější univerzitě světa v anglickém Oxfordu.

„Ve filozofii si můžete vybírat myšlenky, které vás zaujmou. Ale v praxi si často vybírat nemůžete. Narazíte na lidi, kolikrát ani nevíte, co jsou zač, a už vůbec nevíte, co z nich jednou bude. Když chcete projekty posouvat, potkáte se s různými lidmi. To je realita,“ říká ke svému podnikatelskému pragmatismu Sekyra. „Člověk si z těchto věcí ale bere poučení a projde sebereflexí,“ dodává.

A ačkoli se k vlastnictví jeho projektů v minulosti hlásila v neformálních diskusích řada hráčů – od tajemného amerického advokáta s vazbami na investory z Blízkého východu Thomase Samiho až po pražské šíbry, je to Sekyra, kdo dnes definuje budoucí podobu největších pražských brownfieldů.

Ještě před několika lety přitom obrovské plány na Smíchově a Rohanu vypadaly jen jako jeho fantazie a mnozí o nich pochybovali. Dnes už na pozemcích kmitají aleje jeřábů a stojí první budovy, což je dobře vidět i z 16. patra věžáku na Invalidovně, kde společnost Sekyra Group a její zakladatel sídlí. Z oken své kanceláře má Sekyra Rohanský ostrov doslova jako na talíři.

Nikdy nevíte, kdy přijde vrchol. Ale beru to jako zadostiučinění, že se nám konečně daří naplňovat dlouhodobé vize. Konečně rozvíjíme tři ze čtyř klíčových projektů v širším centru Prahy. Tedy Smíchov City, Rohan City, kde se právě změnil územní plán, a předpokládáme, že příští rok se změní územní plán na žižkovském nákladovém nádraží, což umožní výstavbu Žižkov City.

Holešovice-Bubny. Nicméně naše tři projekty představují milion metrů čtverečních v širším centru Prahy a transformaci klíčových brownfieldů. Nastavujeme standardy transformace i pro další středoevropské metropole.

Když si vezmu Smíchov, který je z hlediska výstavby nejdál, to bude plně funkční městská čtvrť, na které se bude podílet více než třicet architektů z pěti zemí. Bude tam kilometrový pěší bulvár, třída Madeleine Albrightové, rezidenční část, administrativní část, jejíž důležitou součástí bude kampus České spořitelny, dva parky, komunitní centrum, významný veřejný prostor, moderní škola. Chci, aby každý z našich projektů měl nějaký přesah.

Ukazuje se právě ve veřejném prostoru, který všichni společně sdílíme, kde se setkáváme. Veřejný prostor má vliv na naši psychiku, ovlivňuje to, jak se cítíme. Důležitá je pro nás také symbolika. I proto jsme se zde rozhodli vzdát poctu významným ženám 20. století, které bojovaly proti totalitě. Máme tam ulici Růženy Vackové, Jiřiny Šiklové, Madeleine Albrightové či Hannah Arend­tové. V Praze je totiž méně než pět procent ulic pojmenováno po ženách. To je obrovská historická křivda. Má to být zároveň čtvrť, která bude symbolizovat Prahu 21. století. Je to největší urbanizace v centrální Praze od dob vzniku Vinohrad.

Navíc každý domovní blok dělal jiný architekt, každá fasáda domu ponese jiný rukopis. Je to výzva velkým monoblokům typickým pro moderní architekturu.

Samozřejmě že se nám pod rukama dramaticky zvyšují stavební náklady, a tak očekáváme, že náklady na všechny etapy Smíchov City dosáhnou jedné miliardy eur.

Bude to vyvážené. Padesát procent byty, padesát procent administrativní budovy. Cílem je vybudovat město krátkých vzdáleností, tedy aby obyvatelé mohli chodit z domova pěšky do práce, na nákupy, děti do školky či do školy. Aby tu vzniklo něco, co přinese maximální uživatelský komfort. To se po revoluci úplně nedělo. Byl tu trend suburbanizace, kdy se rozvíjely spíše okrajové části. Každý chtěl dům. Ale pro město je mnohem důležitější zastavování brownfieldů uvnitř, tedy zástavba, která navazuje na historické části města. Tuto příležitost jsme se rozhodli uchopit.

Vznikne tam infrastrukturální hub, dojde k rekonstrukci smíchovského nádraží, na které se bude podílet stát, vznikne tam „P+R“, kam se přesune zátěž z Knížecí. To bude investice města. Jen do infrastruktury přiteče dalších šest miliard korun.

Samozřejmě že může dojít k nějakým průtahům, ale v tuto chvíli to nepředpokládáme. Stále věříme, že do deseti let by mohlo všechno stát. Příští rok začneme Smíchov Jih, tedy kampus České spořitelny a související administrativní budovy. Přespříští rok by mohla začít další bytová fáze, aktuálně běží soutěž na jednotlivé domovní bloky.

Územní rozhodnutí máme, řešíme stavební povolení. Ale všechno běží. Budeme stavět paralelně dvě fáze, přičemž Smíchov Jih je největší územní rozhodnutí od revoluce, budou tu velké nároky na stavební kapacity. Už dnes spolupracujeme prakticky se všemi stavebními firmami na trhu.

Já si myslím, že utáhneme. Možná na dílčích projektech se s někým domluvíme, jako například s Českou spořitelnou v případě jejího areálu. Ale jinak věřím, že celý projekt budeme developovat až do konce sami.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Celková částka vypadá na první pohled hrozivě, ale musíme brát v potaz, že stavíme po etapách. Záleží také na struktuře jednotlivých etap. Když v některé části máte zajištěného partnera a klienta, to riziko není tak velké. Druhá věc je poptávka po bytech.

Ano. My se ale bavíme o unikátních lokalitách. Máme tu dvě stanice metra, tramvaj, autobus, vlak, tunel, dochozí vzdálenost k Pražskému hradu. Už před růstem sazeb významnou část bytů kupovali investoři. Ačkoli byty převažují, máme dnes portfolio vyvážené. V přípravě je osm kancelářských budov. Navíc část bytů bude určena pro nájemní bydlení.

Praha je z hlediska povolování obtížná. To je dané historicky. Kupříkladu německá a polská města byla zničena za války. Tamní památková ochrana je minimální, Praha je v tomto ohledu extrém. A tak musíte najít široký konsenzus, což je složité a trvá to. My jsme šli cestou participace a dialogu s občany.

Máme platnou smlouvu, která je nastavená jasně. Cena se může samozřejmě zvýšit v souladu s nějakou inflací nemovitostí, na to ostatně pamatuje i sama smlouva.

Ano, chystá se posudek, na jehož základě dojde k nákupu dalších fází. Ale předpokládám, že to bude v souladu s platnou smlouvou. Už dříve tam byly vypracovány dva posudky. Nečekám v tomto ohledu žádné komplikace.

Jde o pozemek na hranici centra Prahy. Zde se území začalo rozvíjet po povodních 2002, kdy byl vybudován protipovodňový val. Vznikne tu pobřežní promenáda, spojená s ostrovem lávkami, a především rezidenční čtvrť. Chceme rovněž pracovat se symbolikou míru, který, jak je dnes vidět, není samozřejmý. Vybízí k tomu také nedaleká Invalidovna. Bude zde umístěn Zvon #9801, jenž symbolicky nahrazuje zvony, které nacisté nechali svézt z celého Česka a pak v Hamburku přetavili na děla. V pojmenování ulic bych chtěl prosadit protiválečnou a filozofickou tematiku.

Ano, komerční část tu bude také, ale rozhodně menší než na Smíchově. Má to být zelený doplněk centra, zatímco Smíchov bude jeho alternativa. Bude to tu mít silného genia loci, zejména díky řece a velkým parkům. Komunikace s řekou v Praze není ideální, ale podívejte se do Vídně, do Paříže, do Londýna na South Bank. Má to být místo zamyšlení a odpočinku. Velký filozof Martin Heidegger říkal, že smrtelníci se nejdříve musí naučit bydlet. My chceme, aby bydlení vytvořilo pocit domova.

První fázi již stavíme. I zde máme pevnou dohodu s městem. Čerstvá změna územního plánu dohodu jen potvrdila. Máme právo pozemky koupit v momentě, kdy dojde ke změně územního povolení. Předpokládáme, že dostavba celého projektu bude opět v horizontu jedenácti let.

Zde se bavíme o investicích ke dvaceti miliardám korun. Bude to tedy o něco menší než Smíchov. A bude to opět v etapách.

Rohanský ostrov dotáhneme určitě sami. Na sousedních pozemcích se budou na rozvoji lokality určitě podílet další. Ostatně už teď tam mnozí staví, jen se podívejte (ukazuje z okna na stavby J&T či Metrostavu směrem k Palmovce).

Je to bývalé nákladové nádraží, takže tam máme trochu podobný účel pozemku jako na Smíchově. Velký rozdíl je, že v centrální části je významná památka industriální architektury a je třeba ji zachovat. To je určitě velká výzva. Historická budova je velká téměř jako Pražský hrad a měla by mít převážně veřejnou funkci. Bavíme se s městem, ve hře je vznik společného subjektu, který by budovu naplnil životem. My pak z jižní strany postavíme přibližně tři tisíce bytů. Předpokládáme, že v příštím roce dojde ke změně územního plánu a projekt spustíme.

Asi ano, ale oni jsou v okrajové části. Například Central Group je v severní části a už staví. V dalších částech má ještě projekty Penta, Finep a Metrostav. Ale opět jde o okrajové části. Naše Žižkov City je v centrální části kolem historické budovy, kde také vznikne nejvíc bytů. Naše pozice je určitě nejtěžší, neboť vedeme celou změnu území. Ostatní vlastně čekají na nás. Neseme největší zátěž revitalizovat veřejný prostor, a to vyžaduje dlouhou veřejnou diskusi. Postavit byty je to nejmenší. Věřím ale, že přespříští rok začneme stavět.

Samozřejmě můžeme jen odhadovat, neboť stavební náklady stoupají. Ale stále hovoříme o patnácti až šestnácti miliardách korun. Bude záležet na funkcích v rámci revitalizace historické budovy nádraží. Opět pojedeme na etapy.

Také Dejvice Center budou významným multifunkčním projektem, který se stane novou dominantou Dejvic a završí Engelovu architektonickou koncepci Dejvic. Kromě toho zahájíme zhruba 300 bytů na Opatově, kde je stavební povolení. Stavbu 550 bytů příští rok spustíme v Čakovicích. Ale jdeme i mimo Prahu, chystáme větší projekt na severní Moravě. Obecně nás zajímá rozvoj městských čtvrtí, takže v Česku máme omezené možnosti. I proto koukáme na Bratislavu, Varšavu a Berlín. Ale zatím nemohu být konkrétní.

No, to ještě nemám, ale pokud se naplní další velké projekty, o kterých jsem mluvil, budeme se tomu blížit.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Tehdy byla situace trochu odlišná. Nikdo nečekal, že se takový kolaps může stát. Struktury financování developerů bankami byly jiné než dnes. Zejména u pozemků. Ostatně dva naši tehdejší největší konkurenti, Orco a ECM, už neexistují. My jsme to nakonec ustáli, poučili jsme se a dnes jsme mnohem konzervativnější z hlediska dluhového financování. Až na výjimky nemáme pozemky externě financované. Takže mám pocit, že na krizi jsme dobře připraveni, a naopak vidím příležitosti k akvizicím.

Určitě je to k diskusi. Ale u těchto dlouhodobých projektů nejsou dva roky žádná doba. A my počítáme s tím, že za dva roky se situace stabilizuje. Není to černobílé. U bytů čekáme ochlazení poptávky, ale jak jsem řekl, jsme diverzifikovaní. Z hlediska velikosti můžeme i jednotlivé fáze časovat. Část našeho portfolia budou tvořit nájemní byty. A tuto poptávku dnes ženou i institucionální investoři. Protože ceny nájmů dnes rostou rychleji než ceny bytů.

Poptávka po kancelářích se oživuje, neboť homeoffice se ve firmách neosvědčil. Také Praha bude muset zásadním způsobem začít řešit otázku dostupného bydlení.

Třeba. Ale těch modelů je víc. Praha se zbavila většiny bytů; měla jich téměř 200 tisíc, dnes jich má asi třicet tisíc. Mladí oprávněně berou jako nespravedlnost, že lidé, kteří tu budovali minulý režim, kupovali byty v privatizaci za osm tisíc na metr a oni mají dnes platit 130 tisíc. Vídeň, Berlín, tam všude budují obrovský bytový fond, kterým ovlivňují sociální politiku. Také Praha bude muset přijít s nějakou dlouhodobou koncepcí.

Bylo to takové období hledání modelů. Vznikla Pražská developerská, která získala některé pozemky, jež připravuje. Ale bude se diskutovat o tom, jak má vypadat finální model. Jde také o to, být efektivní. Velké objemy, efektivní a standardizované byty. Asi tu bude více modelů. Ale první kroky se udělaly a teď je třeba pokračovat. Soukromý sektor se musí zapojit a urychlení výstavby bude jedním z klíčových úkolů pro město v příštích letech. Jinak hrozí třeba odchod talentovaných mladých lidí do zahraničních metropolí.

To je věčné téma, asi jako filozofie. To bychom tu byli dlouho. A souvisí to s celkovým pohledem na výstavbu. Česká města jsou krásná, historická, a proto to tady prostě nikdy nebude tak snadné jako ve Varšavě nebo v Berlíně. Ale je třeba tomu dát nějakou jasnou formu. Kdo se může odvolávat, jak, kdo je účastník řízení. Určitě je nutné procesy zrychlit a dát účastníkům jistotu. Návrh je určitě posunem dopředu. Věřím, že se v tomto volebním období dočkáme.

Neřekl bych zákulisní hráč. Podporuji KDU-ČSL veřejně, hlásím se k tomu a i letos ji významně podpořím. Myslím si, že v poválečné Evropě je spojení sociální tržní ekonomiky s křesťanskými hodnotami nejperspektivnější směr. Chci přispět k modernizaci strany po vzoru německé CDU. Dělám to dlouhodobě a transparentně.

Ve filozofii si můžete vybírat myšlenky, které vás zaujmou. Myšlenky, o kterých si čtete nebo o kterých píšete. Ale v praxi si často vybírat nemůžete. Narazíte na lidi, kolikrát ani nevíte, co jsou zač, a už vůbec nevíte, co z nich jednou bude. Jiný problém spočívá v tom, že když chcete projekty posouvat, přijdete do styku s lidmi, se kterými byste se třeba potkat ani nechtěl. Ale to je ta realita. Nežijeme ve světě idejí, jak říkal Platon. Člověk si z těchto věcí ale bere poučení a projde sebereflexí.

Myslím, že ano. Hrozně si vybírám, s kým chci vést dialog a s kým ne. A věcem kolem charity a občanské společnosti věnuji mnohem více času. Mám nadaci, která má dva základní směry. Jedním z nich je podpora akademické filozofie, zejména té morální a politické. To děláme v globálním měřítku, jsme aktivní na Oxfordské univerzitě, kde jsme podpořili nejstarší profesuru filozofie. Podporujeme mezinárodní konference, nedávno například jednu věnovanou Ludwigu Wittgensteinovi, patrně nejvýznamnějšímu filozofovi 20. století.

Tím je občanská společnost. Podporujeme PEN Klub, Knihovnu Václava Havla, věnujeme se lidským právům. Dáváme stipendia studentům na Oxfordu, podpořili jsme zejména studentky oboru lidských práv. Opět jsme u těch žen. Nedávno bylo sté výročí přijetí první ženy na Oxford, dnes jich je tam většina. V této souvislosti jsem si uvědomil, že největší revolucí 20. století nebyl komunismus ani fašismus, ale v pozitivním slova smyslu feminismus.

Do politiky ne. Znáte Masarykovu památnou větu, že politika je jenom skromnější částí života duchovního? Takže mě spíše zajímá akademické prostředí. Cítím, že ke změně společnosti je třeba její hodnotová a občanská kultivace. Politika je až sekundární vrstva. Srovnejte si třeba veřejnou debatu u nás, v Německu, v Polsku či v Maďarsku. Je fajn stavět, ale musí to mít nějaký přesah, nějakou hlubší náplň. Základní otázka, kterou si kladl Platon, je, jak prožít dobrý život. Odpověď není jednoduchá. Cílem je být na konci lepším člověkem. A k tomu je třeba reflektovat zájmy druhých, nejen svoje.

Určitě jsem udělal posun. Problém u byznysmenů je, že mají instrumentální myšlení nastavené na dosahování cílů. Mají transakční mentalitu. Nedokážou se na svět podívat očima toho druhého. Levinas říká, že máme absolutní odpovědnost za druhého. Zejména vůči lidem, kteří nemohou oplácet. Děti, handicapovaní, senioři. Těm musíte nabídnout něco, aniž byste čekali, že vám to nějak vrátí. Já dnes cítím, že je to důležitější než vlastní zájem. 

Luděk Sekyra (58)

• Rodák z Českého Krumlova vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

• Po revoluci začínal v advokátní kanceláři Milana Bakeše, v roce 1995 položil základy Sekyra Group.

• Má za sebou velké bytové i kancelářské projekty v Praze, ve Špindlerově Mlýně vybudoval apartmánový a hotelový komplex Savoy.

• Aktuálně chystá nové pražské čtvrti Smíchov City, Rohan City a Žižkov City.

• Profiluje se jako filantrop, pedagog a společenský teoretik, píše filozofické eseje.

• Podílel se na vzniku Centra pro filozofii, etiku a náboženství na Univerzitě Karlově, založil Sekyra Foundation, podporuje Knihovnu Václava Havla, PEN klub, KDU-ČSL a angažuje se na Oxfordské univerzitě.

• Je ženatý a má dvě děti.