V červnu se první skupina rezervistů připojí k mnohonárodnostnímu uskupení NATO na Slovensku, jehož cílem je posílit ochranu východního křídla Aliance po útoku Ruska na Ukrajinu.
„Říkám to pořád: neděláme rozdíly. Jsme jedna republika, jedna armáda a také pevná součást NATO,“ uvedl náčelník generálního štábu Aleš Opata, podle něhož jsou záložníci plnohodnotnými partnery profesionálů – při výcviku i nasazení.
První profesionální vojáci odjeli na Slovensko už začátkem dubna. Právě Češi mnohonárodnostní bojové uskupení Severoatlantické aliance vedou. Může mít až více než dva tisíce vojáků, přičemž česká armáda do něj vyšle několik set vojáků. Prvním velitelem se stal Tomáš Unzeitig z 31. pluku biologické, radiační a chemické ochrany v Liberci.
„Naše armáda už má zkušenosti s velením zahraničním operacím. Teď je to poprvé, kdy dochází k výstavbě a přípravě operace NATO pod českým velením za účasti členských zemí NATO,“ řekl Unzeitig před odjezdem na Slovensko. Vedle České republiky vyšle do společné alianční jednotky, takzvané battlegroup, své vojáky také Slovensko, Německo, Polsko, Slovinsko, Nizozemsko a Spojené státy.
Českých rezervistů by se měly na Slovensku postupně vystřídat desítky. „V první rotaci plánujeme nasadit kolem desítky vojáků z aktivních záloh,“ sdělila mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková. Ačkoli profesionální vojáci jezdí na zahraniční mise na půl roku, v případě rezervistů se podle neoficiálních informací uvažuje o poloviční době – kvůli jejich civilním zaměstnáním.
Jinak se ale nasazení českých záložníků na Slovensku nebude od profesionálních vojáků prakticky v ničem lišit. Všichni musí počítat s intenzivním výcvikem a s minimem volného času, takže se jim budou hodit zkušenosti, které získávali v kurzu základní přípravy na Vojenské akademii ve Vyškově a při dalších cvičeních.
Jeden z rezervistů na jeden takový typický vojenský dril, jehož součástí jsou vždycky různá překvapení, vzpomínal na specializovaném portálu Armyweb: „Po namaskování jsme dostali souřadnice, kam se musíme po četách přesunout. Tam nám byla odebrána plná polní výbava a předány další souřadnice, kam se musíme dostat do šedesáti minut. Cestou jsme měli za úkol přebrodit rybníček v jeho nejhlubším bodě, ovšem zůstat u toho suší. Takže z naší čety šla půlka komplet do naha a půlka do trenek, zbytek věcí i se zbraní nad hlavou. Něco jako stud tu jde opravdu stranou. Po přebrodění náš už čekal jen kilometrový přesun do cíle. Daný úkol jsme stihli za 42 minut,“ pochválil se záložník.
Obdobnými cvičeními prošel také čtyřicátník Jan ze středních Čech. Když se dozvěděl, že se chystá první větší nasazení rezervistů v zahraničí, jen svým kolegům ve zbrani záviděl. „Hrozně bych tam taky chtěl, ale odjet na několik měsíců je pro mě vzhledem k rodině a práci nemožné,“ řekl Jan. Proč ho tak mrzí to, že nemůže na Slovensko? „To, co se roky učíš, bys mohl konečně využít. Je to prostě vrchol,“ konstatoval Jan, podle něhož to podobně cítí i další jeho kolegové z aktivních záloh, kteří se slovenské mise také nemohou zúčastnit, byť je to tam táhne.
