Odcházející ministryně práce Jana Maláčová chce být příští předsedkyní ČSSD. O post ve straně, která po volbách vypadla ze Sněmovny, si řekla na Twitteru. A hned přidala recept na úspěch: chce stranu sjednotit. Už jen z tohoto hesla je jasné, že socialisté se pustili do hledání nějakého dalšího dna, kde budou chtít najít šanci na návrat.

ČSSD nepotřebuje ani tak nový program nebo hledání nového směru. Potřebuje úplně nové členy. Maláčová – stejně jako další případní adepti na předsedu – se totiž bude ucházet o přízeň těch, kdo opakovaně podporovali účast v Babišově vládě. Odmítli zvolit do čela kritiky, jakým byl například Milan Chovanec, osm let úpěnlivě trvali na omylu, který je přivedl na kraj politického spektra a k hranici ekonomického krachu. Hledat chyby v předsedech strany je nesmysl. Předsedové vždycky dělali jen to, co se líbilo členům partaje.

A bohužel pro tradiční stranu to tak bude i dál. Když chce Jana Maláčová ČSSD sjednotit, člověk se neubrání dojmu, že tohle už někde slyšel. Za sjednocení orodoval po lánském puči předseda Bohuslav Sobotka už v listopadu před osmi lety. O rok později se dokonce zpětně pochválil, že se mu to povedlo.

Ale byl daleko od pravdy. V roce 2018, kdy se stal předsedou stále se potápějící ČSSD Jan Hamáček, přišel opět s neotřelým receptem na úspěch. O nutném sjednocení mluvil ve svém nominačním projevu a sjednocoval tak dlouho, až ČSSD vypadla ze Sněmovny.

Takže pokud chce příští předsedkyně pokračovat v trendu započatém Bohuslavem Sobotkou, nabízí se otázka, do jak velkého sjednocovacího minusu je ještě možné ČSSD dostat.

Je jasné, že ve sjednocování chyba nebude. I kdyby se zbývající členové partaje přišili jeden k druhému dvojitým stehem, ČSSD to zpátky nahoru nedostane. Chce to absolutní změnu myšlení, která členy strany přiměje hledat někoho jiného než sjednotitele. Mohli by se třeba začít dívat na své regionální politiky, starosty, lidi s praxí a selským rozumem, a odmítnout salonní marxisty opakující staré chyby typu Maláčové. Času na hledání bude zjevně dost.