Proč Si Ťin-pching otočil a naordinoval čínské ekonomice stimulační balíček
Hospodářství říše středu roste jen pomalu. Peking se učí, že nemůže všechno vsadit na zelenou energetiku a digitální technologie.
Čínský prezident Si Ťin-pching | zdroj Morocko / Shutterstock.com
Makléři v Šanghaji strávili týden letošních podzimních svátků v práci. Prováděli zátěžový test svých obchodních systémů. Šanghajská burza by se ráda vyhnula opakování událostí z konce září, kdy náhlé oznámení Pekingu o největším měnovém stimulu od pandemie přilákalo k akciím 220 milionů drobných čínských investorů. Většina obchodních systémů na trhu pod tím náporem klekla.
„Je to poprvé za více než deset let mé kariéry, kdy vidím celosektorový test,“ řekl listu Financial Times jeden z pracovníků šanghajské makléřské společnosti. Podle něj byl systém „přetížený pokyny“, jejichž nápor připomínal útok počítačových hackerů.
Prudká změna směřování čínského akciového trhu, který v roce 2023 zaznamenal třetí rok poklesu v řadě, následuje i po nejdůležitějším obratu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga za dobu jeho vlády.
Jde o poskytování stimulačních opatření, jež mají druhou největší ekonomiku světa vrátit k růstu. Si přitom celé dlouhé roky volání po takovém fiskálním programu na podporu ekonomiky – zejména domácností a zadlužených místních samospráv – odolával.
Klíčová otázka – kolik?
Téměř třetinu čínské ekonomiky tvoří nemovitostní trh, jenž se tři roky po sobě propadal. Právě domácnosti a místní samosprávy tím trpěly nejvíce. Vzhledem k tomu hrozilo, že Peking letos nesplní svůj oficiální cíl pětiprocentního růstu HDP. Minulý pátek oznámil růst HDP za třetí čtvrtletí ve výši 4,6 procenta, což je nejnižší přibývání za posledních 18 měsíců.
Čínská centrální banka a finanční regulátoři zahájili stimulační opatření snížením úrokových sazeb, bezprecedentní podporou akciového trhu a zcela neobvyklou pomocí majitelům domů. O dva týdny později ministerstvo financí oznámilo plány na záchranu čínských místních samospráv, rekapitalizaci velkých bank a pomoc při nákupu milionů již postavených, ale neprodaných bytů.
Co Peking zatím neoznámil, je to nejdůležitější – rozsah fiskálního balíčku. Slíbil, že jeho části budou největší za „poslední roky“. Otázkou pro investory však zůstává, zda tato opatření budou dostatečně masivní.
Čínu trápí zásadní strukturální problémy: vysoký dluh veřejných financí, demografický pokles, nezaměstnanost mladých lidí a rostoucí napětí s obchodními partnery. Úspěch stimulačního balíčku je proto zcela klíčový jak pro prezidenta a jeho mocenskou garnituru, tak pro celou zemi.
Neúspěch by mohl Čínu uvrhnout do deflační spirály podobné té, kterou zažilo Japonsko po splasknutí realitní bubliny v 90. letech. Vzpamatovávalo se z toho celá desetiletí.
Takový vývoj by ohrozil nejen Siovy strategické cíle – do roku 2035 zdvojnásobit hodnotu HDP na hlavu a následně vystřídat Spojené státy v pozici největší světové ekonomiky. Mohl by také vyvolat nespokojenost mezi obyvatelstvem, které si v posledních desetiletích zvyklo na neustálé zlepšování životní úrovně, a přinejmenším zkomplikovat mocenskou pozici čínských komunistů.
Náhlý obrat
Proto jsme nyní svědky zásadních změn v Siově ekonomickém uvažování. Dosud jsme o něm věděli, že chce, aby se Čína zaměřila na oblasti, které nazývá „nové výrobní síly“ či „výroba nové kvality“, jako jsou zelená energetika a pokročilé polovodiče.
Naopak se zdráhal vrátit ke starému postupu, jenž obnášel pomoc růstu investicemi do odvětví s nízkou úrovní technologií. Z toho také plynula dosavadní prezidentova averze vůči plošným stimulační opatřením.
„Jsme svědky zásadních změn jak v pohledu Si Ťin-pchinga na stav ekonomiky, tak v jeho přístupu k řešení problémů,“ říká Andy Rothman, investiční stratég fondu Matthews Asia. „Si nyní uznává, že čínská ekonomika je na špatné cestě a že je naléhavě nutná pragmatická korekce kurzu.“ To samo o sobě je pro čínského vůdce neúspěchem – uznávání chyb nepatří k jeho silným stránkám.
Čínská suverénní jízda: BYD ví, co na nás platí, a staví fabriky v Evropě. Má se český autoland bát?
Proč však změnil názor tak náhle, zůstává pro investory záhadou. Ani v týdnech bezprostředně předcházejících ohlášení stimulačního balíčku nedával (alespoň na veřejnosti) najevo žádné vážné obavy o růst. Stav vládních cílů v oblasti růstu jej netrápil ani navzdory řadě slabých údajů ze srpna, což naznačovalo, že ani třetí kvartál nebude žádná sláva.
Na zářijovém sympoziu v provincii Kan-su prezident řekl, že kádry (v komunistické hantýrce vládní úředníci) by měly jednoduše „na konci třetího a čtvrtého čtvrtletí odvést v ekonomice dobrou práci“.
Lidé, kteří se domnívají, že Siova prohlášení dokážou dešifrovat, to podle Financial Times vnímali jako mírnější tón, než jakým prezident mluvil v dřívějších prohlášeních. „Zaměření pléna na dlouhodobé strukturální změny... bylo široce interpretováno jako signál, že Pekingu je lhostejný okamžitý hospodářský růst,“ uvádí se v dokumentu nezávislých analytiků Hutong Research.
Jak vyrážet klín klínem
Titíž analytici se však domnívají, že za zavřenými dveřmi tou dobou již obavy narůstaly. Podle nich se Si a straničtí představitelé nesplnění růstových cílů skutečně obávali. To vyvrcholilo během zmiňované zářijové prezidentovy návštěvy v Kan-su, kde byl prezident osobně svědkem vysoké nezaměstnanosti a sociálního napětí plynoucího z poklesu růstu a rostoucího zadlužení místních samospráv, říká jeden vysoce postavený zdroj FT.
„Bohužel, pokud chcete zmírnit problém s dluhem, musíte na něj vrhnout další dluh. Poučili jsme se ze dvou opačných zkušeností v USA a v Evropě,“ říká šéf čínské sekce v investiční bance UBS Tchao Wang. Odkazuje na to, jak Američané po globální finanční krizi v roce 2008 mobilizovali obrovské zdroje na řešení hypoteční krize. To jim pomohlo vyřešit dluhovou krizi rychleji, než se to podařilo v Evropě.
Druhou částí stimulačních opatření je podpora akciového trhu, kdy centrální banka poskytuje pojišťovnám, fondům a společnostem obchodujícím s cennými papíry nástroje, aby si mohly půjčit peníze na investice na trhu.
Proč to? Jde o snahu zvýšit podíl institucionálních akcionářů v čínských akciích, jejichž ceny jsou v současné době příliš nestálé. Je to záměr vytvořit z akciového trhu spolehlivou investiční alternativu pro domácnosti a tím je pobídnout k větší ochotě ke spotřebitelským výdajům.
Dosud domácnosti spoléhaly na růst ceny nemovitostí, jež vlastnily – jenže toto přesvědčení narazilo na zmiňovaný kolaps nemovitostního trhu. „V současné době málokdo očekává, že ceny nemovitostí půjdou v příštím desetiletí rychle nahoru. To tedy znamená, že Číňané potřebují sáhnout někam jinam, chtějí-li, aby majetek jejich domácností rostl,“ říká Lei Meng, čínský akciový stratég společnosti UBS Securities.
Pohrdání se nevyplácí
Mnozí se shodují na tom, že ačkoli se Siovo uvažování o stimulaci změnilo, úspěch to samo o sobě znamenat nemusí. Vláda sice prodloužila věk odchodu do důchodu a navýšila pomoc potřebným skupinám, například studentům, ale stále se soustředí hlavně na ozdravení účetnictví místních samospráv a státních bank.
Peking doufá, že právě to otevře nižším úřadům možnost více utrácet. „To se dosud nikomu nepodařilo,“ říká však Richard Yetsenga, hlavní ekonom skupiny ANZ Research, s odkazem na pokusy vyřešit dluhový propad způsobený realitní krizí čistě úpravou vládních rozvah. „Mezinárodní zkušenosti ukazují, že fiskální a strukturální politika se musí proměňovat současně, přičemž změny v obou sférách musejí být velmi výrazné.“
Většina analytiků se však shoduje, že prezidentovým cílem je spíše udržet růst na dobré cestě, než že by chtěl měnit dlouhodobou vizi ekonomiky. Yuen Yuen Ang, odborník na Čínu z Johns Hopkins University, říká, že Si sází na svůj odkaz, který nazývá „vysoce kvalitním“ rozvojem.
V podstatě to znamená posunutí čínského průmyslu na vyšší úroveň hodnotového řetězce, zejména v oblasti sofistikovaných technologií. „O starou ekonomiku se moc nezajímá, možná jí dokonce pohrdá,“ říká Ang.
Nyní však úředníci panikaří, že by mohli nesplnit oficiální růstový cíl. Přichází tak poučení, že „stará a nová ekonomika jsou vzájemně propojeny“, dodává Ang. „Čínská vláda se učí, že se nemůže pouze bez ustání honit za novou ekonomikou a přitom zanedbávat ekonomiku starou, která stále zajišťuje většinu růstu i pracovních míst.“
