Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Linda Piknerová a Tomáš Vaňourek v rámci Expedice Z101 putují Afrikou a Amerikou po stopách legendárních cestovatelů Hanzelky a Zikmunda
„Zrovna jsme s Tomášem na Seychelách,“ začíná telefonát s politoložkou Lindou Piknerovou. „Asi to zní dovolenkově, ale dovolená to moc není,“ dodává. Řeší papíry a povolení pro přesun George, speciálně upraveného auta, kterým po stopách Hanzelky a Zikmunda aktuálně putují Afrikou.
Cílem Expedice Z101 není samotné cestování a hezké fotky na Instagram. „Navazujeme na cestu legendárních cestovatelů, kteří budovali síť kontaktů a propagovali dobré jméno Československa. Chceme zmapovat, jak se za více než sedmdesát let změnil svět a my s ním,“ říká Piknerová.
Podle Piknerové s Vaňourkem je Česko, respektive Československo, v Africe dobře známé. „Znají český fotbal, pivo, Prahu, ale i Baťu nebo Tatrovku. V západní Africe i dnes na ulici potkáte lidi, kteří na hlavě mají českou zmijovku,“ vyjmenovává Piknerová. Často se jim také stává, že místní rozpoznají češtinu – mnoho z nich v Československu studovalo.
Podle Piknerové mají Češi na Afriku dva úhly pohledu. Na jednu stranu si ji idealizují jako kontinent s krásnou přírodou, exotickými zvířaty a romantickými plážemi. Druhý pohled je naopak velmi negativní s tím, že se jedná o chudou a nebezpečnou lokalitu, kde smrt číhá na každém kroku. „Afrika je kontinent. Podobně jako jsou rozdílné státy Evropy, je rozmanitá i Afrika. Nelze ji generalizovat podle dvou týdnů v dovolenkovém resortu nebo jednoho dokumentu v televizi,“ zdůrazňuje.
Přinést informace a zprostředkovat poznání je i jedním z cílů expedice. „Zatím jsme v každé zemi z nejrůznějších důvodů museli zůstat déle, tím se z turisty stáváte člověkem, který zde reálně žije, musí řešit každodenní starosti a vyžít s tím, co je k dispozici,“ říká Vaňourek.
Výstupem cesty je kromě popularizačních dokumentů a knih i vzdělávání – spolupracují se Západočeskou univerzitou v Plzni, Českou zemědělskou univerzitou nebo třeba s Českou geografickou společností. „Již během cesty pro studenty připravujeme webináře na aktuální témata – jak se Afrika digitalizuje a přeskočila éru pevného internetového připojení, jak se místní společnosti mění a vzniká střední třída, o politickém vývoji, mezinárodních vztazích, ale třeba i o tom, jak probíhaly přípravy na cestu od načítání odborných znalostí přes fyzickou zdatnost až po očkování,“ popisuje Linda Piknerová, která dodává, že ačkoli přípravy byly intenzivní a kvůli covidu delší, než původně předpokládali, stejně je realita překvapila.
„Čekali jsme, že Afrika bude drsná, ale je to ještě intenzivnější. Jsme permanentní krizoví manažeři a potýkáme se s problémy, které musíme vyřešit v daném místě s tím, co je zde k dispozici. Třeba včera se nám rozbil počítač. V Česku jednoduše zajdete do servisu, ale tady je nejbližší v Dubaji.“
„Pořád řešíme nějaké papíry, potvrzení, vyplňujeme nejrůznější formuláře – Hanzelka se Zikmundem to měli paradoxně jednodušší, v té době byla Afrika ještě koloniální, tak měli jistotu, že na úřadech narazí na britského úředníka, se kterým se domluví. Dnes ani samotné země často nevědí, co vše chtějí, nebo nám nerozumí, ovšem úředník se vždy tváří, že přesně ví, co dělá. Výsledkem je štos papírů, jejich kopie, kopie kopií a úplatky,“ líčí Piknerová.
Při všech jednáních se musí obrnit trpělivostí, nechat si dostatek času a respektovat místní zvyky. „Perfektně to vystihuje přirovnání, že Evropané mají hodinky a Afričané čas,“ říká politoložka.
Pro Evropana může být překvapením třeba i nedostatek fyzických peněz. „Z Evropy spoléháme na kreditní karty a online účty. Třeba v Súdánu, pokud nemáte místní účet nebo hotovost, nefungujete a k penězům se téměř nedostanete, protože Súdán nemá – dnes tak aktuální – SWIFT kód a nemůžete ze země jen tak odjet třeba do Egypta vybrat si peníze v bankomatu, na oba směry potřebujete vízum,“ popisuje Piknerová.
V mnoha ohledech ale Afrika zůstala stejná. „Během cesty si čteme původní cestovní deníky a je až neuvěřitelné, že často prožíváme velmi podobné příběhy. Třeba když byl Hanzelka se Zikmundem v egyptské Káhiře, řádila tam cholera. My jsme v Káhiře byli v době covidu a ta opatření byla velmi podobná,“ vzpomíná cestovatelka. Během cesty pořizují srovnávací fotografie míst, která navštívili i cestovatelé před více než sedmdesáti lety. „Máme s sebou dobové fotografie a snažíme se je zachytit stejně. Některá místa se nezměnila vůbec, jiná se třeba z centra města přesunula na okraj nebo naopak,“ říká Vaňousek.
„Pokud vás téma Hanzelky a Zikmunda zajímá, jděte k primárním zdrojům, jejich autentickým zápiskům. Nečtěte jen knížky, ty jsou dobově cenzurované – mají nejrůznější předmluvy, některé věci jsou vynechané,“ radí politoložka, která se cestou sama učí mnoho nového. „Tomáš by vám řekl, že doktorka politologie v Africe zjistila, že o tom nic neví,“ směje se. „Akademické prostředí mi dalo schopnost pracovat s informacemi, vyhledávat je, třídit a zvažovat jejich relevanci. To, že jsem akademii nyní po deseti letech opustila, mi umožňuje vnímat informace v mnohem pestřejším a barevnějším kontextu reality, verifikovat je.“
Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově
