V polovině července roku 2011 na sídlo Sazky v pražských Vysočanech pořádně pralo slunce. Hlouček splavených novinářů krátce po poledni rozehnal podsaditý prošedivělý muž v hnědém saku s překvapivým prohlášením. „Je zřejmé, že cesta k reorganizaci Sazky je definitivně uzavřena. Za současné situace je pro Sazku i její věřitele nejvhodnějším řešením neprodlužovat insolvenční řízení a zaměřit se na co nejefektivnější provoz Sazky. V nejbližší době se stanu pouze řadovým sázkařem,“ uvedl v památném vystoupení před hlavním vchodem firemního sídla Aleš Hušák krátce po valné hromadě. Tu provázela řada obstrukcí a až komických situací, když například někteří majitelé několik hodin hledali své listinné akcie. Marně. Válka o Sazku tím vlastně skončila.

Hušák tehdy v příběhu zahrál svůj poslední a velmi překvapivý part. Stáhl odvolání proti konkurzu, kam loterii hnali miliardáři Petr Kellner a Karel Komárek, otočil se zády vůči hlavnímu akcionáři ČSTV, jehož zájmy se do té doby tak hlasitě oháněl, i dosavadním spojencům Marku Dospivovi a Martinu Ulčákovi.

Ti ho krátce předtím chtěli z čela firmy odstavit. Loterijní boss jim ale překvapivým manévrem uštědřil osudový úder a firmu nachystal Kellnerovi s Komárkem. Existenci dohody, která měla Hušákovi přinést solidní „odstupné“ i beztrestnost, zúčastněné strany dodnes vehementně popírají.

Za pár měsíců firmu v aukci prodal správce Josef Cupka, který v případu od začátku prokazoval značné pochopení pro zájmy KKCG a PPF. Miliardová loterie, která se v Česku od 50. let zásadním způsobem podílela na financování sportu, zamířila dle očekávání do rukou nejbohatších Čechů za 3,81 miliardy korun. Pouhý rok a půl poté si ji Komárek ocenil v rámci cenového rozstřelu s Petrem Kellnerem na více než deset miliard korun.

Hra o daně

Proč ten historický exkurz? Po devíti letech bylo kolem Sazky zase pořádně horko.

Komárek během uplynulých 14 dnů rozjel nebývalou marketingovou kampaň „Za Sazku“, ve které vyzýval český lid (zejména pak české politiky), aby pomohli zachránit tradiční českou loterii. Důvodem byly plány části poslanců na výrazné zvýšení zdanění ze současných 35 procent z hrubých výher na 55 procent. To by podle šéfa Sazky Roberta Chvátala znamenalo konec firmy tak, jak ji známe. Za letošní rok Sazka odvede na loterijní dani kolem 2,5 miliardy, s „pětapadesátkou“ by to byly zhruba čtyři miliardy. Komárek nakonec noční poslanecké hlasování přežil. Babiš a jeho lidé dali přednost boji za zrušení superhrubé mzdy a hazardní daně zůstanou, alespoň prozatím, beze změny.

„Nemělo to racionální odůvodnění. Četl jsem v médiích, že by se Sazka měla zestátnit, že je příliš zisková, že by měla odvádět státu vše, co vydělá. Takové věty nemůže v roce 2020 nikdo myslet vážně. Ve světě je čím dál více loterií, které provozuje soukromý operátor, a jsou efektivněji a moderněji řízeny,“ říká Chvátal, který během několika dnů rozdal rozhovory snad všem českým médiím. Firma povolala do zbraně známé tváře, její plakáty a bannery pokryly celou zemi. Nevídaná mediální mobilizace Sazky a mateřské KKCG je ale naprosto pochopitelná. Hrálo se o miliardy.

Pro porozumění současnému dění je opět užitečný pohled do nedávné minulosti. V roce 2011 se totiž stát rozhodl dát od Sazky ruce pryč a vzniklo něco, co na světě není příliš běžné. Fakticky státní loterijní monopol (Sazka dodnes drží přes 90 procent trhu číselných loterií) přešel výhradně do soukromých rukou s tím, že jediným veřejným požitkem se stane odvod státu v podobě daní. Chvátal má sice pravdu, že soukromých loterií od té doby ve světě přibylo, nicméně většina evropských loterií nadále zůstává státními monopoly (Německo, Polsko, Belgie, Švédsko, Dánsko…) nebo firmami, kde stát drží dílčí podíl (Francie, Rakousko), nebo stát soukromým operátorům poskytuje časově omezené koncese (Itálie).

Pavel P. Novotný

„Tehdejší ministr financí Kalousek se Sazkou nechtěl nic mít. Nějaká forma znárodnění nebyla vůbec ve hře, přestože po ní část politiků volala. Aleš Hušák politikům přerůstal přes hlavu, všichni chtěli jeho pád. Jeho korupční systém byl pro ně větší strašák než ztráta loterie jako zdroje peněz pro veřejně prospěšné účely, v tomto případě pro sport. Přestože loterie od starověkého Říma plnily většinou právě tuto úlohu. Bez ohledu na to, co si myslíme o Hušákově systému, který se kolem ní vytvořil, Sazka měla svou veřejnou roli a ztratila ji. I za to mohou ale hlavně politici,“ vzpomíná nejmenovaný sportovní funkcionář, který byl tehdejšímu dění velmi blízko.

Když máme, co jsme chtěli

Podle něj bylo jen otázkou času, kdy si některý politik na Sazku opět vzpomene a povede proti ní cílený útok. Navíc i ze sportovního prostředí je cítit, že od Komárka čekali víc, a dnes mu sportovci v poslaneckém zákulisí spíše mažou schody. Paradoxní je, že mnohdy jde o stejné figury, které Komárkovi během války o Sazku pomáhaly. Zde je ale třeba připomenout, že to byl právě sport, který si nedokázal vylobbovat, aby dostával část odvodu z hazardu. Sazka by s tím problém neměla a myšlenku podporovala. Daňovou výjimku, která část odvodu přisuzovala Českému olympijskému výboru, ale Andrej Babiš po roce bez milosti zrušil.

„Napadají mě slova budovatelské písně: Teď, když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela! Říkal jsem to Karlu Komárkovi před deseti lety, že to přijde. Vůbec nepochopil postavení loterie, moc se chlubil jejími skvělými výsledky a svými plány v zahraničí. Já bych se na to díval úplně jinak. Ať si otevřou šampaňské, že se toto téma otevřelo až po deseti letech. Zatím vyvázl, ale nevsadil bych na to, že na dlouho,“ přisazuje si také Aleš Hušák, dnes podnikatel a řadový sázkař na odpočinku, který nakonec vyvázl bez úhony ze všech závažných obvinění, jež proti němu vznesly u soudu sportovní svazy.

Komárek moc dobře věděl, proč v památném rozstřelu s Petrem Kellnerem přihazoval mnohem agresivněji, a loterii nakonec získal. Právě ona totiž z někdejšího moravského naftaře s ostrými lokty a dravými právníky udělala byznysmena evropského formátu.

„Karel Komárek to chtěl emočně víc než my, to je jasné. Kdyby Štefunko měl tolik peněz, aby mohl přihodit, možná by přihodil. Ale já tam byl za PPF,“ vzpomínal o pár let později v rozhovoru pro Forbes Martin Štefunko, jeden z hlavních architektů „akce Sazka“ v Kellnerově PPF.

Od začátku roku 2013 firma patří už pouze KKCG a o tři roky později skončila ve společném loterijním holdingu KKCG a Jiřího Šmejce. Oba miliardáři se nicméně rozešli loni. Sazka si každopádně v nové éře vedla náramně. Po prvních krizových dvou letech, kdy bojovala s otřesenou důvěrou sázejících i vnitřní restrukturalizací, se loterie dostala do své někdejší formy. Hušákova Sazka ve vrcholné formě v roce 2008 utržila (přijala sázky a prodala zboží a služby) 12,4 miliardy korun. Z toho ale část tvořily tržby z jiných byznysů, které Sazka tehdy provozovala.

Připomeňme, že za jeho éry Sazka obchodovala s televizními právy a vstupenkami, patřila jí produkční společnost KPS, vinařství Kolby, zámek Rabštejn nad Střelou, několik dalších realitních firem s řadou pozemků či drobné podíly v horských areálech. Loterie z toho tvořily přes osm miliard.

Komárkova nová Sazka

Komárek s Kellnerem vedlejší byznys Sazky rychle osekali a dceřiné společnosti buď prodali, nebo zavřeli. Z tohoto pohledu Komárek překonal loterijní maximum Hušákovy Sazky po dvou letech, tedy už v roce 2014, kdy přijal sázky za devět miliard. Dnes Sazka ze všech svých her vybere na sázkách bezmála 18 miliard, což je dvakrát více než v nejlepších letech za Hušáka.

Komárek firmu zeštíhlil i personálně, z nějakých 450 lidí zbyly necelé tři stovky. A stihl ji také solidně zadlužit. Dnes firma, kterou v roce 2011 přebíral zcela očištěnou od dluhů, bankám na úvěrech dluží kolem šesti miliard korun. Při výkonnosti Sazky ale nejde o dramatické číslo.

„Nemyslím, že výkonnost Sazky je výrazně lepší nebo horší, než jsme počítali. Nedá se s ní udělat nějak zásadní zlepšení ani ji nějak zásadně zkazit. Sazka je ideální případ firmy, o které hovoří Warren Buffett: nemusíte se bát momentu, kdy ji bude řídit idiot,“ glosoval ve zmiňovaném rozhovoru kondici Sazky investor Štefunko.

S tím Robert Chvátal pochopitelně nesouhlasí a hovoří o zcela nové Sazce, které se podařilo vstát z popela. „Troufám si říct, že jsme vybudovali zcela novou Sazku. Z loterní firmy, která sotva stála na nohou a byla spojována se skandály, se nám podařilo vybudovat zábavní firmu, která více než ztrojnásobila finanční výsledky a stala se nejúspěšnější a nejrychleji rostoucí evropskou loterní firmou,“ říká někdejší šéf rakouského T-Mobilu, který Sazku vede od února 2013.

Podle něj bylo nejtěžší vrátit důvěru zákazníků v tradiční českou značku a oslovit zcela novou, mladou cílovou skupinu s tradičními produkty, jako je Sportka nebo stírací losy.

„Povedlo se to. Díky tomu, že jsme se nesoustředili pouze na komunikaci výše jackpotu, ale na probouzení snů a zábavnost jednotlivých produktů. Složité bylo prosadit regulační změnu v otevření online prostředí,“ vyjmenovává Chvátal a za hlavní úspěch považuje celkovou digitalizaci byznysu Sazky v posledních letech.

Digitál i dražší Sportka

Z pohledu tržeb se za klíčové události dají označit tři věci; některé Chvátal zmiňuje, jinými se firma příliš nechlubí. V říjnu 2014 Sazka spustila českou verzi mezinárodní loterie Eurojackpot, kde hráči z celé Evropy hrají mnohdy o několikamiliardové výhry. Produkt se setkal s velkým úspěchem. Jen za jedno losování minulý týden v něm Češi vsadili tikety za 60 milionů korun.

Firma sice neuvádí celkové tržby jednotlivých her, ale dá se odvodit, že celoroční náběr Eurojackpotu může atakovat dvě miliardy korun. Po Sportce jde zřejmě o nejúspěšnější produkt Komárkovy Sazky. Náběry legendární Sportky se pohybují kolem šesti miliard korun, představují tedy třetinu všech vkladů firmy.

Důležitým momentem byl ale také méně populární krok - v květnu 2014 se Sazka rozhodla po deseti letech zdražit Sportku, celý tiket s Šancí ze 170 korun na 220. I díky tomu tržby Sazky v letech 2014 a 2015 rostly rychleji.

A zcela zásadním driverem tržeb -a platí to pro celý hazardní trh - jsou online technické hry, někdy označované jako online kasino, které začaly tuzemské společnosti ve velkém nabízet v roce 2018. Sazka nabízí v této oblasti asi 150 her. A také online loterie, zejména pak stírací losy. Opět nelze zjistit, kolik z tržeb Sazky tvoří. Firma to nechce komentovat. I proto, že se historicky nerada spojuje s tvrdým hazardem, který představují právě hrací automaty. Jejich přechodu na internet ale žádný z domácích hráčů neodolal, Sazka není výjimkou.

To, že online kasino a losy představují většinu růstu v náběrech firmy, potvrzuje i pohled na celkovou herní ziskovost firmy. Zatímco v letech 2010, kdy drtivou většinu byznysu tvořily číselné loterie, byla výherka Sazky i přes 50 procent, dnes je to někde kolem 35 procent. Firma se tedy posouvá k méně maržovým hrám.

Sazka už dnes není jen loterijní společností, tedy jakýmsi Mirkem Dušínem mezi špinavým hazardem. Odhadem až třetinu náběrů firmy dnes tvoří jiné než loterijní produkty, zejména online hrací automaty.

Nicméně jsou to číselné loterie, které generují firmě většinu z působivého zisku. Ten se Komárkovi pod rukama od roku 2012 zvýšil dvaapůlkrát. Za loňský rok měla Sazka zisk EBITDA 2,4 miliardy a bude zajímavé sledovat, jak se tento klíčový parametr výkonnosti firmy popasuje s novou, pětatřicetiprocentní daní, kterou bude firma odvádět za letošní rok.

V online kasinu se sice protočí obrovské sumy, zisk firmy je ale v řádu procent. Podobně u kurzových sázek. V případě loterie ale firmě zůstává až polovina všech přijatých sázek. To žádná jiná hra nemá. Z toho vyplývá, že Pavel Bělobrádek a jeho věrní mířili Komárkovi přímo na srdce jeho byznysové říše, a jeho emotivní reakci se tedy nelze divit. Teď si může zhluboka oddechnout. Otázkou je, na jak dlouho.