Donald Trump se ještě nevzdává a boj o Bílý dům je připravený hnát až k nejvyššímu soudu. Všechno však nasvědčuje tomu, že jen oddaluje nevyhnutelné. Tuhle bitvu zkrátka prohrál, byť velmi těsně.

Republikáni přicházejí o nejvyšší politickou funkci v zemi, kterou tak po osmi letech Baracka Obamy drželi jen jedno funkční období. Na druhou stranu se před nimi otevírá šance vymanit se z Trumpova vlivu a veškerého chaosu, který s sebou do Bílého domu přinesl. Napětí mezi prezidentem a „jeho“ stranou dokládají i tvrdá vyjádření Trumpových synů, podle nichž republikáni v podpoře svého kandidáta selhali.

Byť je Trumpův mediální obraz možná lehce zkreslený a ve skutečnosti není naprostý blázen, stále jde o narcistního solitéra, jehož jednání je jednoduše nevypočitatelné a příslušnost a loajalita ke straně mu jsou vcelku jedno. Není divu, že se od něj odvraceli bývalí vlivní republikáni, včetně exprezidenta George W. Bushe a již zesnulého bývalého prezidentského kandidáta a dlouholetého senátora Johna McCaina (mimochodem, Trump ztrácí právě v McCainově Arizoně, která je přitom tradiční republikánskou baštou).

Republikáni teď budou mít možnost vrátit se k dřívější praxi, kdy byl jejich kandidát na prezidenta čitelný, měl jasnou vizi, a hlavně politické zkušenosti, nabrané například v Senátu, v pozici guvernéra či v jiné vysoké funkci doma i v zahraničí.

Spekulovat o volbách v roce 2024 se zdá být předčasné, už teď se však profiluje několik solidních kandidátů. Asi nejvíce se mluví o Nikki Haleyové, která si udělala jméno jako velvyslankyně Spojených států při OSN. V letošní kampani pečlivě objížděla státy a na mítincích podporovala republikánské kandidáty do Kongresu, což jí mezi stranickými kolegy určitě přinese plusové body. Pak je tu senátor z Floridy Marco Rubio, který se účastnil primárek už v roce 2016, kdy mírně řečeno nezazářil v debatách, při nichž dokola opakoval nabiflované fráze. Poučený a zkušenější ale už vyhlíží volby za čtyři roky. Vyloučit se nedá ani kandidatura současného viceprezidenta Mikea Pence, který několikrát prokázal svou loajalitu a vedle Trumpa působil jako mírnící element. Spojení s ním mu ale může uškodit.

Do karet může republikánům hrát i potenciální neklid a bojůvky v Demokratické straně. Biden sice vyhrál volby, v zámoří už se však mluví o tom, jak na něj budou tlačit často až radikální zástupci progresivního křídla strany. Pokud by se země během příštích čtyř let i pod jejich vlivem posunula doleva, budou mít republikáni v předvolební kampani dostatek munice, aby se do Bílého domu rychle vrátili.