Marek Marušín, Rado Pitoňák a Martin Javorka nejprve zkoušeli štěstí v různých startupech i korporátech. Milovali ale hackatony – tedy akce, při nichž se programátoři snaží vyřešit nějaký softwarový problém nebo třeba vyvinout konkrétní IT aplikaci. „Jednou jsem byl v Žilině, kde se zrovna odehrával Startup Weekend. Neměl jsem kde přespat, nicméně Rado a Martin se náhodou účastnili toho hackatonu a napsali mi, ať dorazím. Trochu si prý zaprogramujeme a pak se budu moct vyspat pod stolem,“ vzpomíná Marušín. 

Na akci skutečně dorazil – a trojice kamarádů soutěž vyhrála. „Pak za námi přišel náš první andělský investor a povídá: ‚Vy jste skvělá parta, pojďme to spolu rozběhnout'. K byznysu jsme tedy přišli jako slepí k houslím,“ doplňuje. Takto vznikl spacetech startup Zaitra, který chce vesmírná zařízení naučit fungovat autonomně a zabránit jejich poškození. Už dnes dokáže lidským operátorům družic ulehčit práci, například tím, že díky lepší algoritmické filtraci přináší z oběžné dráhy relevantnější data. 

Tento startup se sídlem v Brně, který už dnes spolupracuje například s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), teď uzavřel nejranější investiční kolo, takzvaný pre-seed. Téměř 18 milionů korun mu posílají soukromé fondy: čeští Czech Founders VC a němečtí Sunfish Partners. Jako andělský investor se k nim připojil také Jan Široký, bývalý technický ředitel českého jednorožce Mews. Zhruba 25 milionů pak startupu putuje z prostředků ESA a Technologické agentury ČR.

Celkem tak finanční injekce činí 42,5 milionu korun. Peníze chce startup využít na rozvoj technologií a expanzi do USA. Tam hodlá oslovit Boeing nebo Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). „Je jednoznačné, že lidská stopa bude v následujících desetiletích ve vesmíru stále hmatatelnější. Proto potřebujeme takové nástroje, které nás zbaví rutinní práce a umožní, abychom se soustředili na analýzu výsledných dat,“ říká k investici Marušín. 

A o jakých nových vychytávkách je řeč? Podle Marušína je drtivá většina technologií, které dnes posíláme do vesmíru, závislá na lidských operátorech. „Pro vaši představu: jeden operátor dnes musí ovládat jednotky až desítky družic. Naší ambicí je, aby na jejich fungování v budoucnu mohl v podstatě pouze dohlížet a mohl jich tak mít pod kontrolou až o řád více.“

Pomoct má tomu umělá inteligence, která umožňuje, aby se tato zařízení stala plně autonomní, dokázala sama sbírat a odesílat co možná nejrelevantnější data, pohybovala se tak, aby zamezila případným srážkám, a volila ideální trajektorii pohybu. „Takové využití ovšem nemusí platit pouze pro družice, ale třeba i pro sondy zkoumající povrch Marsu nebo i Mezinárodní vesmírnou stanici ISS,“ dodává šéf startupu Zaitra. 

Řešení českého spacetech startupu, zahrnující jak hardwarovou, tak softwarovou část, současně umožňuje operátorům, aby ovládané družice byly schopné lépe filtrovat požadovaná data. S pomocí AI totiž dovede výrazně lépe filtrovat šum způsobený mraky, kouřem a podobnými faktory nebo monitorovat stav satelitů a včas upozornit na případnou závadu. Hardwarová část potom umožňuje nasazení právě takových chytrých algoritmů jako součást palubního vybavení. Do budoucna má společnost ambice tento hardware nabízet do různých zařízení také samostatně. 

Zaitra je jednou z prvních společností, které se podařilo úspěšně nasadit umělou inteligenci do nanosatelitů operujících na oběžné dráze. Kromě ESA využívají technologie českého startupu i třeba společnosti Spacemanic nebo TRL Space. „V počátcích společnosti jsme hledali vhodný případ užití. Trvalo nám to několik let, ale dnes už jsme na jasné trajektorii. Pomohla nám k tomu také demonstrace potenciálu našich technologií přímo na oběžné dráze. Věříme, že odtud už vede cesta k realizaci naší vize – a my uvidíme svoji technologii třeba i v roveru na Marsu,“ věří Marušín.