Už od konce roku 2017 Rusko prostřednictvím společnosti Rosněfť kontroluje zásoby ropy na severu Iráku na území, které ovládají Kurdové a mají zaručenu autonomii na Bagdádu. Nyní se Rusko bez velkého zájmu světových médií snaží zvýšit vliv i na dalším území Iráku. Moskva chce získat souhlas Bagdádu s průzkumem nových ropných polí na východě a jihu země a také s investicemi do iráckého sektoru s ropou a zemním plynem. Irák přitom patří mezi pět zemí, které mají největší zásoby ropy na světě.

„Ruské společnosti jsou připraveny mobilizovat značné finanční prostředky a předložily investiční nabídku pro ropné pole al-Mansuríja v provincii Dijála,“ oznámil moskevský velvyslanec v Bagdádu Maxim Maksimov. Již nyní ruské firmy v neklidné zemi těží denně 600 tisíc barelů ropy.

František Novák

Rusko hodlá působit v Iráku rovněž jako zprostředkovatel rozhovorů právě mezi severní oblastí iráckého Kurdistánu a centrální vládou o rozpočtových výdajích na těžbu ropy. Ruské firmy – Zarubežněfť, Tatněfť a dceřiné firmy Rosněfti- už oznámily, že by chtěly v Iráku investovat přes 20 miliard dolarů, připomenul web oilprice.com. 

Investice ale zpomalila roztržka mezi Teheránem a Washingtonem po zabití Kásima Sulejmáního letos v lednu. Atentát provedly americké jednotky v Bagdádu. Přitom na jihu už operují další ruské firmy – Lukoil a Gazprom Něfť.

Jak obejít sankce

Rusko plánuje posílit svůj vliv i v oblasti provincie Anbár, která sousedí se Sýrii. Společnost Strojtransgaz už loni podepsala předběžnou smlouvu s iráckým ministerstvem pro těžbu ropy. Tato oblast, jež byla dříve hospodářsky klíčová pro Islámský stát, má přitom dobré spojení do syrských přístavů.

Podle zdrojů oilprice.com z iráckých vládních kruhů se začíná v celé oblasti budovat systém ropovodů a plynovodů, jež mají propojit fosilní zdroje z Íránu, Iráku a Sýrie a tím umožnit obejít americké protiíránské sankce. Teherán by mohl lépe prodávat svou ropu jak na trhy v Asii, tak přes Sýrii i do Středomoří. 

Tím, že jsou v oblasti aktivní ruské firmy, může Kreml fakticky kontrolovat pohyb íránské ropy a také posilovat svou vojenskou přítomnost v Sýrii, zejména v přístavu Tartús. 

Vliv na jihu Iráku chce posilovat také Čína, jež má ambice stát se světovou supervelmocí. Loni v září podepsal irácký premiér v Pekingu připojení k iniciativě Nové Hedvábné stezky, jež je považována za ekonomický nástroj posilování role Pekingu ve světě. I proto někteří američtí odborníci na mezinárodní vztahy upozorňují, že by Američané měli v regionu spíše sledovat kroky Číny než Íránu, proti kterému se často vymezuje prezident Donald Trump a jeho administrativa. 

Rusko a ropa od Madura

Rusko se přes společnost Rosněfť, ve které vláda drží poloviční podíl, snažila udržovat vliv i ve Venezuele a v místním ropném sektoru. Na konci března ale Moskva své podíly ve venezuelských aktivech firmy Rosněfti prodala, protože se obávala dalších amerických sankcí na největší ruský ropný koncern, jenž denně produkuje téměř pět milionů barelů ropy.

Dceřiná firma Rosněfť Trading měla řídit více než polovinu exportu venezuelské ropy, proto na ni letos v únoru Washington uvalil sankce. Ruský prezident Vladimir Putin se ale vlivu na režim Nicoláse Madura nemíní vzdát. „Američtí úředníci si chtěli po stažení Rosněfti z Venezuely nárokovat výhru díky sankcím. Jejich oslavný tanec byl ale předčasný,“ napsal americký deník The Hill.

Připomenul, že Putinovou silnou stránkou je ukazovat domácímu publiku dominantní Rusko na mezinárodní scéně, aby odvrátil pozornost od ekonomických problémů země. Proto i nadále bude šéf Kremlu pokračovat v roli ochránce Madura před americkým kapitalismem. To se například projevuje větší vojenskou angažovaností v zemi, jež je zmítána politickým i ekonomickým chaosem. A své ropné aktivity ve Venezuele Moskva pravděpodobně pouze převede na jinou firmu – Zarubežněfť.