Vodík se má stát energetickým zdrojem budoucnosti. S výrazným posílením jeho role počítá v klimatických plánech Evropská unie. Ideálně se má jednat o zelený vodík, který se bude vyrábět elektrolýzou vody z obnovitelných zdrojů. Než se ale vybudují potřebné kapacity, Brusel počítá také s tím, že bude navyšovat produkci modrého vodíku, který se vyrábí ze zemního plynu.
I když by se měl během výroby zachycovat a ukládat oxid uhličitý, nejedná se o variantu, která by měla klimatu pomáhat, právě naopak. Tvrdí to studie Roberta Horwatha a Marka Jacobsona z Cornellovy a Stanfordovy univerzity. Výroba modrého vodíku je totiž značně energeticky náročná, takže by vyšlo klimaticky lépe, pokud by se spaloval přímo zemní plyn. V případě započítání rizika úniku metanu během celého cyklu výroby vychází zdroj podle amerických vědců ještě hůře než spalování uhlí.
„Používání modrého vodíku se z klimatických důvodů zdá být obtížně ospravedlnitelné,“ varují autoři studie. Emise skleníkových plynů jsou u modrého vodíku o dvacet procent vyšší než při spalování plynu nebo uhlí pro výrobu tepla, a dokonce o šedesát procent vyšší než při spalování nafty pro výrobu tepla, vypočítali Horwath a Jacobson.
Horwath zdůraznil, že ve svých kalkulacích vycházeli z ověřitelných dat pouhých dvou komerčně fungujících závodů na výrobu modrého vodíku, továrny firmy Shell v kanadské Albertě a závodu Air Products v Texasu. Kritici totiž namítají, že v budoucnu bude technologie mnohem čistší. Oba vědci ale vycházejí ze situace, jež je měřitelná nyní.
Vodíková strategie EU počítá s tím, že se v následující dekádě zvýší produkce modrého vodíku, aby se omezilo používání zemního plynu. Vodík má pomoci „zezelenat“ sektorům, jako je nákladní doprava a výroba oceli a cementu.
Výroba je energeticky náročná
Profesor ekologie a biologie Horwath namítl, že se pro ukládání oxidu uhličitého při výrobě modrého vodíku musí používat další elektřina, ta ale pochází ze spalování plynu bez zachycování emisí. Dalším zásadním problémem během produkce je také únik metanu. Klimatický panel OSN přitom nejnověji apeloval na světové společenství, že je nezbytné okamžitě snížit emise metanu v současném průmyslu. Výroba modrého vodíku ale povede k opaku, varoval Horwath.
Potenciální úniky metanu při výrobě modrého plynu znamenají výrobu paliva, které je z hlediska klimatického dopadu „stále o něco horší než uhlí“, zdůraznil biolog. Ani zachycení oxidu uhlíku až do výše devadesáti procent a použití obnovitelné energie z něj neudělá podstatně čistší zdroj, než je původní zemní plyn, vyplývá ze studie.
Zástupci průmyslu nesouhlasí
Závěry zpochybňují zástupci průmyslu, kteří sázejí právě na jeho výrobu. Odhady úniků metanu považují za příliš vysoké a předpokládané míry zachycování oxidu uhličitého by měly dosáhnout 95 až 97 procent.
Mike Fowler z americké organizace Clean Air Task Force (CATF) zdůraznil, že aktuální návrhy projektů výroby modrého vodíku v USA, Británii, Kanadě a Nizozemsku budou mít mnohem lepší parametry, než z jakých vycházejí Horwath a Jacobson. CATF kromě technologie zachycování a ukládání uhlíku podporuje i využívání jaderných technologií při snaze snižovat emise v průmyslu.
Autoři studie oponují tím, že vycházejí z reálných podmínek výroby modrého vodíku, nikoli z „optimistických firemních slibů“. Každopádně závěry studie zdůrazňují nutnost vést další debatu o tom, jak prospěšná může být produkce vodíku ze zemního plynu v rámci strategie snižování emisí skleníkových plynů. Zejména ekologické organizace odmítají možnost, že by se i nadále mělo „palivo budoucnosti“ vyrábět z fosilního zdroje.
Evropská komise plánuje investovat do výroby obnovitelného vodíku mezi 180 a 470 miliardami eur (4,6 až 12 bilionů korun) do roku 2050. Na modrý vodík má připadnout tři až osmnáct miliard eur (77 až 459 miliard korun). Bude považován za udržitelný jen v případě, že za celý jeho životní cyklus vznikne výrazně méně emisí než při stávající výrobě vodíku parním reformingem, zdůraznila Evropská komise.
