Optimisté věří, že s evropskou snahou o dosažení uhlíkové neutrality se podaří nejen zbrzdit klimatické změny, ale také omezit energetickou závislost na některých autoritativních režimech. Energetičtí stratégové od Moskvy po Rijád ovšem také nespí a překotný vývoj v Bruselu i dalších metropolích jim rozhodně neunikl. A když už ho nemohou zvrátit, chtějí se na něm alespoň podílet.
Příkladem jsou plány Saúdské Arábie, která se chce přeorientovat z ropné velmoci na velmoc vodíkovou. Saúdové se přitom nezdržují přízemními opatřeními postupného pokroku. Na břehu Rudého moře chtějí za 500 miliard dolarů rovnou vybudovat hypermoderní a samozřejmě zcela ekologickou metropoli Neom.
Úplně nové, robotizované město má pohánět především vodík. Půjde jednak o takzvaný modrý vodík ze zemního plynu, ale především o zelený vodík vyrobený elektrolýzou z elektřiny z obnovitelných zdrojů. Do konce desetiletí mají kvůli tomu v zemi vzniknout solární elektrárny o výkonu čtyřicet gigawattů a větrné parky o výkonu šestnáct gigawattů. Pro srovnání, celkový instalovaný výkon solárních elektráren v Česku aktuálně mírně přesahuje dva gigawatty. U větru je to jen 0,3 gigawattu.
Trojice firem, saúdskoarabská ACWA Power, americká Air Products a německý ThyssenKrupp, tam už také buduje největší elektrolyzér na světě. Ten má zajistit (alespoň pro začátek) až 650 tun vodíku denně. Opět pro srovnání: ministerstvo průmyslu ve své nedávno zveřejněné vodíkové strategii počítá pro rok 2030 s potřebou zhruba 260 tun nízkoemisního vodíku denně pro celé Česko.
Saúdskoarabský plyn ovšem nemá skončit jen v Neomu, země se chce stát také největším světovým vývozcem. Německý ministr hospodářství Peter Altmaier a saúdskoarabský ministr energetiky Abdulazíz bin Salmán už na jaře podepsali dohodu o vzájemné spolupráci obou zemí. Podle listu Handelsblatt je součástí i příprava projektu obřího „vodíkovodu“, který by lehký plyn vyrobený v pouštním království dopravoval až do Německa. Zajímavostí také je, že za energetiku v Neomu je zodpovědný Peter Terium, někdejší šéf německého energetického obra RWE.
O vodík se však intenzivně zajímají i na daleko chladnějších místech, než je Arabský poloostrov. Ruský státní jaderný moloch Rosatom čile experimentuje s výrobou nízkoemisního vodíku a neskrývá, že i jeho cílem je export. „Jedním z připravovaných scénářů je zavedení výroby pomocí elektrolýzy v regionu Kolské jaderné elektrárny, která se nachází v evropské části Ruska,“ uvádí Rosatom v srpnovém čísle svého zpravodaje.
Kolská elektrárna se nalézá v Murmanské oblasti zhruba v místech, kde je v plánu výstavba plynovodu majícího možná někdy v budoucnu transportovat zemní plyn ze Štokmanova pole. Problémem jednoho z největších světových ložisek zemního plynu je, že leží 600 kilometrů od břehu v ledových arktických vodách, kde je těžba nesmírně technicky i ekonomicky náročná, nehledě na dopady na životní prostředí.
Nicméně trasa plánovaného plynovodu je navržena tak, aby se dále na jih napojila na počátek již existujícího plynovodu Nord Stream, případně vznikajícího Nord Streamu II, které po dně Baltského moře propojují Rusko s Německem. A Matthias Warnig, šéf společnosti Nord Stream 2 AG, která kontroverzní plynovod buduje, nedávno prohlásil, že trubkami by mohl v budoucnu proudit i vodík.
