„Paragrafové znění důchodové reformy představíme nejpozději v prosinci,“ oznámila Jana Maláčová na konci listopadu. Ministryně tak už poněkolikáté změnila názor. Nejprve tvrdila, že velkou reformu penzí nepotřebujeme a vystačíme si s parametrickými změnami a napravením „nespravedlností“.

Pak přece jen se svou Komisí pro spravedlivé důchody s vlastními návrhy poměrně razantních změn přišla. Jenže to ji zase do patřičných mezí odeslala ministryně financí Alena Schillerová a se slovy „jsem k této reformě velmi skeptická“ si objednala vlastní verzi u ekonomů z OECD. 

Právě doporučeními OECD, která letos v létě dorazila do Česka, se teď Maláčová ohání. Ekonomové z nadnárodní organizace v ní totiž zmiňují některé body, které navrhovala i ona – třeba placení části penzí z daňových výnosů místo sociálního pojištění nebo zjednodušení systému.

Jako obvykle to ale má několik zádrhelů. Zaprvé si ministryně z doporučení vybrala to, co se jí hodí. A naopak odmítla zcela zásadní a nevyhnutelné změny, jako je třeba zvýšení důchodového věku. A zadruhé – OECD přichází i s kontroverzními nápady, které sice Maláčová za své ráda vezme, ale které budou v předvolebním roce příliš toxické. Typicky jde o zvýšení sociálních odvodů pro živnostníky, ke kterému se pár měsíců před volbami nikdo neodhodlá.

Výsledkem je, že vykostěná reforma OECD nejspíš nebude dávat ekonomický smysl. A především že se pro ni v příliš krátkém čase do voleb nepodaří sehnat dostatečnou podporu. Už vláda Petra Nečase přitom ukázala, co je při plánování reformy penzí nejnebezpečnější: protlačit ji silou přes odpor opozice, která ji pak při nejbližší příležitosti zruší.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.