Drahé půjčky a klesající poptávka po kancelářských budovách mohou za rostoucí počet nesplácených úvěrů. Rozsáhlé zadlužení může tvrdě zasáhnout i finanční sektor.
Drahé půjčky a klesající poptávka po kancelářských budovách mohou za rostoucí počet nesplácených úvěrů. Rozsáhlé zadlužení může tvrdě zasáhnout i finanční sektor.
Plynovod Nordstream měl být ruským „parádním číslem“. Grifem, jak zabít tři mouchy jednou ranou.
Plynovod Nordstream měl být ruským „parádním číslem“. Grifem, jak zabít tři mouchy jednou ranou.
Úspěšná podnikatelka a zakladatelka Zásilkovny, Simona Kijonková, spouští novou dobročinnou iniciativu. Její nově založená Nadace Simony Kijonkové plánuje v roce 2024 rozdělit 40 milionů korun na podporu sociálně znevýhodněných dětí a samoživitelů.
Úspěšná podnikatelka a zakladatelka Zásilkovny, Simona Kijonková, spouští novou dobročinnou iniciativu. Její nově založená Nadace Simony Kijonkové plánuje v roce 2024 rozdělit 40 milionů korun na podporu sociálně znevýhodněných dětí a samoživitelů.
Řada světových metropolí má problém zajistit pro své obyvatele dostatek pitné vody. Tato situace se v souvislosti se změnou klimatu stále zhoršuje. A co kdyby možným řešením byla recyklace odpadních vod?
Tuto možnost zvolil Windhoek, hlavní město Namibie, pro zajištění bezpečného a udržitelného zásobování pitnou vodou.
Namibie, jejíž území pokrývá z velké části poušť Kalahari a Namibská poušť a jejíž západní hranici omývají vody Atlantického oceánu, patří k nejsušším zemím světa s prakticky nulovými srážkami. Její hlavní město Windhoek se sice nachází v zelenější oblasti, nicméně trpí permanentním nedostatkem vody, protože průměrný roční úhrn srážek činí necelých 300 mm. Ve zvodních, jež jsou zdrojem spodní vody, se z důvodu silného odpařování nestačí doplňovat voda.
Aby se tato africká země vypořádala s touto extrémní situací, zavedla v roce 1968 bezprecedentní řešení: recyklaci komunálních odpadních vod na pitnou vodu. V současné době je toto řešení zavedeno pouze ve Windhoeku, Singapuru a okresu Orange County ve státě Kalifornia (USA).
Komunální odpadní vody jsou čištěny v ČOV Goreangab, která patří hlavnímu městu a byla uvedena do provozu v roce 1968. ČOV prošla v letech 2002–2003 modernizací a od té doby ji spravuje a provozuje sdružení Windhoek Goreangab Operating Company (WINGOC), v němž 67 procent podíl vlastní Veolia a 33 procent skupina WABAG.
V průběhu modernizace bylo zavedeno několik inovativních technologií: biologická filtrace a filtrace aktivním uhlím přes granulární filtrační materiál a rovněž vícestupňové čištění za účelem odstranění čtyř hlavních reziduí přítomných v odpadních vodách – fyzikálních a organoleptických prvků, makroprvků, vedlejších mikrobiologických produktů a vedlejších produktů dezinfekce. Kombinace technologií, chemikálií a filtrů umožňuje odstranění znečišťujících látek a tuhých částic, přičemž výsledkem je dokonale čistá pitná voda.
„Základem výroby pitné vody z odpadních vod je vícestupňová filtrace,“ vysvětluje Thomas Honer, generální ředitel sdružení WINGOC. „Odpadní vody z domácností jsou předběžně zpracovány promocí aktivovaných kalů a následně odváděny do ČOV Goreangab, kde probíhá jejich čištění a úprava na pitnou vodu.“ Takto získaná pitná voda je následně smíchána s vodou pocházející z jiných zdrojů, jako jsou vodní nádrže a zvodně.
Pitná voda vyráběná v ČOV je předmětem kontroly kvality prováděné v nepřetržitém režimu; důvodem je nejen bezpečnost zdrojů, ale i důvěra veřejnosti. Proto „vzorky procházejí každých třicet minut laboratorní analýzou,“ upřesňuje Ludwig Narib, strategický manažer pro infrastrukturu, vodohospodářství a technické služby hlavního města Windhoeku.
Toto opatření pak doplňuje program řízení zdravotních rizik spojený s výzkumnými projekty, zahrnující pokročilé testy na přítomnost virů, parazitů, toxinů, pesticidů, toxinů řas aj., které provádějí externí laboratoře.
Provoz ČOV je plně automatizovaný, a proto je „kvalita vody testována v nepřetržitém režimu, což zajišťují automatické vzorkovače odebírající vzorky vody, které následně procházejí analýzou v akreditované laboratoři. Během poslední kontroly, kterou zajišťuje město, probíhá testování konečné kvality po smíchání recyklované vody s pitnou,“ pokračuje Ludwig Narib.
Veškeré vynaložené úsilí bylo korunováno úspěchem: hlavnímu městu se tímto způsobem podařilo výrazně zvýšit své zdroje vody. „V současné době pochází 26 % pitné vody dodávané obyvatelům z recyklace odpadních vod,“ říká s oprávněnou hrdostí Ludwig Narib.
Jsou zkušenosti Windhoeku cesta, kterou by se mohly vydat i jiné metropole bojující s nedostatkem vody? Londýn a Tokio patří k osmi velkoměstům, která mají největší problémy se zajištěním dostatku vody pro své obyvatele. Stejně jako Miami, Káhira, São Paulo, Peking, Bengalúr a Mexico City čelí klimatickým a infrastrukturním výzvám a potýkají se s citelným nedostatkem vody.
Například Londýn čelí souběhu hned dvou nepříznivých faktorů: poměrně malé množství srážek s průměrným ročním srážkový úhrnem 600 mm (přičemž srážky jsou méně vydatné než v Paříži a v porovnání s New Yorkem poloviční) a snižování zásob vody v řekách, jež jde ruku v ruce s poklesem hladiny spodní vody.
Řešení, pro něž se rozhodl Windhoek, již 50 let dokazuje, že díky bezpečné a odpovědné recyklaci odpadních vod je možno zlepšit zásobování města pitnou vodou. Avšak technologie není všemocná. Windhoeku se podařilo spojit inovativní technologii s veřejnou osvětovou a výchovně vzdělávací kampaní, s kontrolním systémem využívání vody v rámci boje proti plýtvání vodou, s programem sledování úniků vody a rovněž se snížením spotřeby vody používané k zavlažování veřejných parků a zahrad.
Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno se svolením redakce.
