Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Řada světových metropolí má problém zajistit pro své obyvatele dostatek pitné vody. Tato situace se v souvislosti se změnou klimatu stále zhoršuje. A co kdyby možným řešením byla recyklace odpadních vod?
Tuto možnost zvolil Windhoek, hlavní město Namibie, pro zajištění bezpečného a udržitelného zásobování pitnou vodou.
Namibie, jejíž území pokrývá z velké části poušť Kalahari a Namibská poušť a jejíž západní hranici omývají vody Atlantického oceánu, patří k nejsušším zemím světa s prakticky nulovými srážkami. Její hlavní město Windhoek se sice nachází v zelenější oblasti, nicméně trpí permanentním nedostatkem vody, protože průměrný roční úhrn srážek činí necelých 300 mm. Ve zvodních, jež jsou zdrojem spodní vody, se z důvodu silného odpařování nestačí doplňovat voda.
Aby se tato africká země vypořádala s touto extrémní situací, zavedla v roce 1968 bezprecedentní řešení: recyklaci komunálních odpadních vod na pitnou vodu. V současné době je toto řešení zavedeno pouze ve Windhoeku, Singapuru a okresu Orange County ve státě Kalifornia (USA).
Komunální odpadní vody jsou čištěny v ČOV Goreangab, která patří hlavnímu městu a byla uvedena do provozu v roce 1968. ČOV prošla v letech 2002–2003 modernizací a od té doby ji spravuje a provozuje sdružení Windhoek Goreangab Operating Company (WINGOC), v němž 67 procent podíl vlastní Veolia a 33 procent skupina WABAG.
V průběhu modernizace bylo zavedeno několik inovativních technologií: biologická filtrace a filtrace aktivním uhlím přes granulární filtrační materiál a rovněž vícestupňové čištění za účelem odstranění čtyř hlavních reziduí přítomných v odpadních vodách – fyzikálních a organoleptických prvků, makroprvků, vedlejších mikrobiologických produktů a vedlejších produktů dezinfekce. Kombinace technologií, chemikálií a filtrů umožňuje odstranění znečišťujících látek a tuhých částic, přičemž výsledkem je dokonale čistá pitná voda.
„Základem výroby pitné vody z odpadních vod je vícestupňová filtrace,“ vysvětluje Thomas Honer, generální ředitel sdružení WINGOC. „Odpadní vody z domácností jsou předběžně zpracovány promocí aktivovaných kalů a následně odváděny do ČOV Goreangab, kde probíhá jejich čištění a úprava na pitnou vodu.“ Takto získaná pitná voda je následně smíchána s vodou pocházející z jiných zdrojů, jako jsou vodní nádrže a zvodně.
Pitná voda vyráběná v ČOV je předmětem kontroly kvality prováděné v nepřetržitém režimu; důvodem je nejen bezpečnost zdrojů, ale i důvěra veřejnosti. Proto „vzorky procházejí každých třicet minut laboratorní analýzou,“ upřesňuje Ludwig Narib, strategický manažer pro infrastrukturu, vodohospodářství a technické služby hlavního města Windhoeku.
Toto opatření pak doplňuje program řízení zdravotních rizik spojený s výzkumnými projekty, zahrnující pokročilé testy na přítomnost virů, parazitů, toxinů, pesticidů, toxinů řas aj., které provádějí externí laboratoře.
Provoz ČOV je plně automatizovaný, a proto je „kvalita vody testována v nepřetržitém režimu, což zajišťují automatické vzorkovače odebírající vzorky vody, které následně procházejí analýzou v akreditované laboratoři. Během poslední kontroly, kterou zajišťuje město, probíhá testování konečné kvality po smíchání recyklované vody s pitnou,“ pokračuje Ludwig Narib.
Veškeré vynaložené úsilí bylo korunováno úspěchem: hlavnímu městu se tímto způsobem podařilo výrazně zvýšit své zdroje vody. „V současné době pochází 26 % pitné vody dodávané obyvatelům z recyklace odpadních vod,“ říká s oprávněnou hrdostí Ludwig Narib.
Jsou zkušenosti Windhoeku cesta, kterou by se mohly vydat i jiné metropole bojující s nedostatkem vody? Londýn a Tokio patří k osmi velkoměstům, která mají největší problémy se zajištěním dostatku vody pro své obyvatele. Stejně jako Miami, Káhira, São Paulo, Peking, Bengalúr a Mexico City čelí klimatickým a infrastrukturním výzvám a potýkají se s citelným nedostatkem vody.
Například Londýn čelí souběhu hned dvou nepříznivých faktorů: poměrně malé množství srážek s průměrným ročním srážkový úhrnem 600 mm (přičemž srážky jsou méně vydatné než v Paříži a v porovnání s New Yorkem poloviční) a snižování zásob vody v řekách, jež jde ruku v ruce s poklesem hladiny spodní vody.
Řešení, pro něž se rozhodl Windhoek, již 50 let dokazuje, že díky bezpečné a odpovědné recyklaci odpadních vod je možno zlepšit zásobování města pitnou vodou. Avšak technologie není všemocná. Windhoeku se podařilo spojit inovativní technologii s veřejnou osvětovou a výchovně vzdělávací kampaní, s kontrolním systémem využívání vody v rámci boje proti plýtvání vodou, s programem sledování úniků vody a rovněž se snížením spotřeby vody používané k zavlažování veřejných parků a zahrad.
Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno se svolením redakce.
