Wildreservat Nummer 2 aneb Vzpomínky na Etošu

Existuje v Africe země, kterou si můžete projet sami autem z půjčovny, kde je bezpečno na silnicích i mimo ně, kde je hodně zvířat, málo lidí a pokud možno žádný plastový odpad v otevřené krajině? „Tak to sis ten seznam ale hodně zúžil,“ odpověděli na moji otázku shodně tři čeští zoologové, kteří znají Afriku jako svoje boty z desítek výprav. Moje láska k africké přírodě je sice dlouholetá, ale ryze platonická – až do tohoto léta jsem nebyl jižně od Asuánu.

„Máš na výběr vlastně jenom ze dvou zemí: Botswany a Namibie. Kolik máš peněz?“ odpověděl protiotázkou jeden z oslovených. Když se dozvěděl, že bych nerad překonával šestimístnou hranici, lehce ironicky pravil: „Tak to sis seznam zúžil na Namibii. Ale země je to krásná, za relativně rozumné peníze a Etoša tě uchvátí.“ Po návratu říkám, byla to dobrá volba.

Nosorožec ve volné přírodě

Namibie, v letech 1884 až 1915 bývalá německá kolonie Deutsch-Südwestafrika, kterou od první světové války až do získání nezávislosti roku 1990 spravovala Jihoafrická republika, je ideální zemí na safari po vlastní ose. Na ploše asi desetkrát větší než Česko žije jenom něco přes dva a půl milionu lidí a zvěře je tu skutečně požehnaně. Je to jediné místo v Africe, kde najdete nosorožce mimo oplocené rezervace, ve skutečně volné přírodě, a těch černých tu dnes žije díky přísné ochraně zdaleka nejvíc na celém kontinentu. Nádavkem tady naleznete největší slony v Africe, s trochou štěstí uvidíte i levharty a gepardy a nespočet kopytníků od žiraf přes dva druhy zeber až po maličké antilopky dikdik.