Podle zpráv, jež ve středu ráno zveřejnil korespondent americké televize CBNC přes byznys David Faber, bývalý šéf Alibaby a Ant Group Jack Ma není již dva přes měsíce k vidění nikoli proto, že by jej zadržovaly úřady, nebo že by byl dokonce mrtev. Prý se pouze drží stranou, protože je to to nejlepší, co může udělat. Podobně psal již o den dříve britský deník The Guardian. Může to být pravda, nebo také ne; když jde o první ligu na křižovatce čínského vrcholového byznysu a politiky, jsou ověřitelná fakta vzácným zbožím.
Když na sklonku léta roku 2018 oznámil Jack Ma s ročním předstihem svůj odchod z pozice předsedy představenstva Alibaby do důchodu, nikdo se nad tím zvlášť nepozastavoval. Ma již tři roky předtím předal funkci generálního ředitele Danielu Čangovi (je jím dodnes) a o svém úmyslu věnovat se filantropii s důrazem na rozvoj čínského školství mluvil často. Vypadalo to prostě jako bezproblémové, pokojné a relativně čitelné předání moci v jedné z největších čínských firem; známka jisté solidnosti, kterou do říše středu vnáší velký byznys i přes mocenské manýry vládnoucích komunistů.
Mrtvý muž
Naopak bezproblémovost, klid a čitelnost jsou věci, které nijak nejdou pod nos jinému ultrabohatému hongkongskému podnikateli Milesi Kwokovi. Jeho příběh nedává spát novinářům na Západě (a podle všeho i politikům v Pekingu) již od roku 2014, kdy z Číny uprchl. Prý právě včas, aby předešel zatčení, zmizení a buď převýchově na galejích, nebo rychlejšímu konci z rukou vládnoucí komunistické kliky okolo prezidenta Si Ťin-pchinga.
Kwok se tehdy – již na podzim 2018 – nechal slyšet, že Jack Ma je mrtvý muž. Že už ho „odchod do důchodu nezachrání“ a že „mu zbývají jediné dvě možnosti: buď útěk za hranice, nebo uvěznění“. Čeká ho prý zatčení pro podezření z korupce, nebo za neuspokojivě vysvětlených okolností zemře. Jeho výroky tehdy přinesl jako první obskurní server Mingjing News, sídlící na newyorském Long Islandu, ale psaný čínsky. Poté je převzaly respektované žurnalistické organizace (například Taiwannews.com).
Jack Ma poté učinil, jak řekl: V roce 2019 z představenstva Alibaby s velkou slávou odešel a věnoval se – kromě vymýšlení projektů na rozvoj školství, samozřejmě – rozvoji finanční skupiny Ant Group. Připravil pro ni velkolepý vstup na burzu, největší v dějinách – než mu regulátoři v listopadu zatnuli tipec.
Co je po jméně?
Rychle pak začalo být jasné, že problém není v Ant Group (ačkoli by čistě z pohledu odpovědného regulátora čínského finančnického trhu klidně být mohl), nýbrž v osobě jejího šéfa. Alibabu začaly úřady vyšetřovat pro podezření z korupce. Abychom tomu rozuměli správně: Kdo se v Číně dostane do „podezření z korupce“, je na tom podobně jako v Rusku „podezřelí z daňových úniků“ – skončil. Pro příklad netřeba chodit daleko: Když se před téměř třemi lety do téhož podezření dostal šéf CEFC China Energy Jie Ťien-ming, už o něm nikdo nikdy neslyšel (a na Pražském hradě po něm zůstala prázdná židle prezidentského poradce).
Proč tedy Kwokovo varování z roku 2018 nebral nikdo vážně? Odpověď nachází svůj původ v samotné osobě uprchlého realitního magnáta. Zaprvé, nikdo o něm mnoho určitého neví. Anglická podoba jeho jména zní Miles Kwok, ale v Číně vystupoval střídavě pod jmény Kuo Wen-güj (Guo Wengui) a Kuo Chao-jun (Guo Haoyun); někdy se jmenoval i Miles Guo, aby se to nepletlo. Stejně tak není jisté, jestli se narodil v roce 1970, nebo o dva roky dříve - v různých dokumentech stojí obě data.
Zadruhé, nikdo přesně neví, jakým způsobem nabyl své bohatství. Jak svůj příběh vypráví on sám, dostal se pod ochranu muže jménem Ma Ťien, jenž byl po roce 2000 náměstkem na ministerstvu pro státní bezpečnost. Jeho byznys jen kvetl, ačkoli si nikdy nepůjčil od státu ani pětník. (Respektovaná čínská zpravodajská organizace Caixin, zhruba obdoba amerického Bloombergu, nicméně říká, že ani jedno není pravda – že si Kwok napůjčoval celkem 89 milionů státních dolarů, a když je nebyl schopen splatit, vyhlásil bankrot. Kwok naopak tvrdí, že jsou to politicky motivované pomluvy.)
Pasti s medem
Jisté však je, že v roce 2014 zatkla policie Kwokova společníka. Kwok na nic nečekal, sebral peníze (a nejspíš ne málo - koupil si u Central Parku byt za 58 milionů dolarů; nebo 66 milionů, jak praví jiné zdroje) a utekl přes Pacifik do Ameriky. Dobře udělal, protože o pár dnů později policie sebrala i jeho ochránce Ma Ťiena. Měl prý sbírat kompromitující informace na pohlaváry včetně těch nejvyšších, a byl proto nebezpečný – stejně jako okruh jeho lidí, mezi něž Kwok patřil.
Tři roky po útěku do exilu se Kwok držel zpátky, ale v roce 2017 začal mluvit do novin – a jedna historka byla neuvěřitelnější než druhá. Povídal o tom, jak na sebe protikorupční úředníci navzájem nasazují dívky lehkých mravů coby „medové pasti“, i o tom, jak se jim nadouvají kapsy rozkradenými penězi.
Nejvíce to odnesl šéf protikorupčního tažení prezidenta Si Ťin-pchinga – a tudíž prakticky druhý nejmocnější muž v zemi –, jistý Wang Čchi-šan. Kwok barvitě vyprávěl, jak byl přítomen tomu, že Wangovi dával přímé pokyny úředníček, který jej měl z nějakých důvodů omotaného kolem (nepochybně velmi dlouhého) prstu kvůli Wangově aféře s jakousi místní herečkou. Popisoval i způsob, jímž si Wang přišel na desítky milionů dolarů ze stavebního konglomerátu HNA Group (firmy, jež má jen v USA nainvestováno na 35 miliard dolarů). Příběhy se jen rojily.
Nedůvěryhodný zdroj
Pekingští komunisté reagovali na Kwokovy historky tak rozhořčeně, že – jak to komentovaly newyorské Timesy – na nich muselo něco být. Kwok však zároveň jedním dechem popisoval, jak nikdy nenosí jedny slipy dvakrát, a to, že je nejpohlednějším Číňanem v Americe široko daleko. Navíc se spřáhl se Stevem Bannonem, kdysi pravou rukou Donalda Trumpa, jenž je znám svým pohrdáním fakty; vystupoval v rozhlasových pořadech organizací, v nichž měl Bannon hlavní slovo. Zkrátka a dobře - důvěryhodný zdroj vypadá jinak než Miles Kwok. Proto si také mainstreamová média dávají pekelný pozor, aby si jej držela na distanc.
Teď však Alibabu stihlo právě ono podezření, o němž Kwok - tehdy osamoceně - mluvil. Ani osud jejího zakladatele Jacka Ma není jasný. Je docela dobře možné, že zatímco hvězda jednoho superúspěšného čínského podnikatele v Číně pohasíná, dodá to druhému z nich za oceánem více úcty, po níž tolik prahne.
