Nežijeme alternativní dějiny. Docela parádně se tady rozjíždí další vlna covidu s novými mutacemi. Do toho tady máme celkem slušnou krizi v nejdůležitějším průmyslovém odvětví, rostoucí ceny energií, které ještě nejsou pořádně zachyceny ve statistikách inflace, zašmodrchanou povolební situaci s prezidentem, který je na urgentní péči. Banka společenské důvěry, kterou jsme měli k dispozici na začátku pandemie, v únoru 2020, je fuč. Místo toho máme blbiny hodné nějakého fiskálního imbecila v podobě odpuštění DPH. Rašín by nás zabil.

Čistě z intelektuálního hlediska žijeme tady a teď zajímavou dobu, protože otestuje českou společnost, nakolik je schopna zvládnout opakované dávky stresu, když už je unavená těmi předchozími a je rozbitá. Jakkoli byla schopná vygenerovat docela přesvědčivou parlamentní většinu, stalo se to za cenu toho, že mnoho hlasů propadlo, a tihle voliči se necítí být reprezentováni.

Fakt nás nečeká snadná zima. Potřebujeme racionální vedení v éře populismu, jež bude natolik přesvědčivé a kompetentní, aby utlumilo agresi, která je pod povrchem.

Li by řekl, že jsme idioti

Zkouším si představit, jak by na takový covid při dostupnosti vakcín reagoval nejefektivnější státník druhé poloviny 20. století, singapurský premiér Li Kuang­-jao, který předsedal proměně chudého, válkou rozmláceného ostrova, jejž Malajsie nechtěla do federace, v jeden z nejbohatších států na světě.

Nepochybně by řekl, že kdo nemá medicínský důvod pro to, aby odmítl vakcinaci zadarmo, bude si platit veškeré léčebné výlohy z vlastního spořicího zdravotního účtu (Medical Savings Account). Na ten si každý v Singapuru povinně ukládá peníze od roku 1984 a premiér Li jeho zavedení zdůvodnil slovy, že nechce „absolutně žádné kverulanty ani černé pasažéry“. Pravda, byl to přísný pán, ale individuální zdravotní účty jsou mimo jakoukoli pochybnost součástí nejefektivnějšího systému zdravotnictví na světě, měřeno výsledky za peníze.

Obojí naráz nelze

Takto přísný model není pro Čechy. Zjevně nemáme tuto společenskou dohodu mezi očkovanými a neočkovanými s přihlédnutím k lidem, kteří mají rozumné důvody.

Ale druhý extrém je čisté přihlášení se k individuální svobodě volby při sanování veškerých nákladů této volby ze společného měšce veřejného zdravotního pojištění. Na to nemáme a mít ani nebudeme. Mezitím je spousta odstínů evropské šedi, od povinného očkování pro kritický personál přes přesvědčovací kampaně s různou mírou sofistikovanosti a podnětů až po diskriminaci těch neočkovaných oproti těm očkovaným.

V jednom mají vždycky pravdu Slováci. V tom přísloví, že „žrať aj sr*ť naraz, to nejde“. To je takové lokálně moudré, to si opakujme.