Že je pro kremelského šéfa Vladimira Putina dokončení projektu Nord Stream 2 velmi důležité, ukazuje jeho reakce na kompromis mezi Německem a Spojenými státy, které už nebudou hrozit sankcemi německým firmám a fakticky souhlasily s dokončením plynovodu. 

„Ruský prezident ocenil neochvějnou loajalitu německé strany ohledně dokončení tohoto čistě komerčního projektu, jehož cílem je posílit energetickou bezpečnost Německa,“ zdůraznil Kreml a de facto přiznal, že se nejedná pouze o ekonomický projekt, ale také o geopolitický úspěch, jenž má oslabit východní Evropu, zejména Ukrajinu a Polsko.

Podle kritiků si Putin dokázal obtočit kolem prstu nejprve kancléře z SPD Gerharda Schrödera a po roce 2005 také Angelu Merkelovou z CDU, jež v září ve své funkci definitivně skončí. Vše se točí okolo projektu Nord Stream, který výrazně ovlivňuje podobu dodávek zemního plynu do Evropy. 

V roce 2005, ještě před volbami, Schröder hostil v Berlíně Putina a dojednali první fázi projektu plynovodu pod Baltem, který byl dokončen v roce 2011. Nyní se historie opakuje, končící kancléřka odchází do politického důchodu v době, kdy ji za lobbing pro ruský plyn chválí Kreml.

Sázka na ruský plyn

Na německé politické scéně hraje podpora zemního plynu z Ruska zásadní roli. V době, kdy příští rok skončí veškeré jaderné elektrárny v zemi a odpojují se také uhelné bloky, bude nutné stavět nové plynové elektrárny. A pod Baltem bude z Ruska přímo do Německa proudit 110 miliard kubíků plynu ročně. 

To se samozřejmě negativně dotkne tranzitu plynu přes Ukrajinu a Polsko. Tyto východoevropské země se cítí naopak chováním Berlína podvedeny, protože se mohou dostat pod daleko větší tlak Moskvy při jednáních o nových dodávkách plynu. 

V rámci EU je dokončení plynovodu vnímáno jako posílení vlivu Ruska na Německo, potažmo na celou Unii, i když to nechtějí němečtí politici přiznat. Na druhou stranu se upozorňuje, že Ukrajina do tranzitních plynovodů, jež mají maximální kapacitu 160 miliard kubíků ročně, dostatečně neinvestuje. 

Aby nedocházelo k únikům zemního plynu, musel by Kyjev do infrastruktury nalít okolo šesti miliard eur (154 miliard korun). Plynovody pod Baltem jsou proti nim vysoce moderní a tranzit bude pro německé odběratele mnohem levnější. Gazprom přitom Ukrajině platí ročně za tranzit plynu dvě miliardy eur. 

Německo nyní dováží plyn ze tří hlavních zdrojů. Z Nizozemska, Norska a Ruska. Nizozemci ale už oznámili, že po roce 2030 fosilní zdroj přestanou těžit. Tím se zvýší důležitost dodávek z Ruska. Američané naopak doufají, že Berlín bude více využívat dodávky zkapalněného plynu LNG. K tomu ale zatím chybí dostatek terminálů. 

Milovníci Ruska

Nejvyšší patra německé politiky ovlivňují příznivci vstřícného přístupu k ruskému režimu, takzvaní Russlandversteher. Schröder se dokonce po odchodu z kancléřství stal šéfem výboru akcionářů konsorcia firem Nord Stream AG. A sedí také v dozorčí radě státem ovládaného těžaře ropy Rosněfť. 

V roce 2005 to ještě vypadalo, že se dá s Putinem jednat, a byl v rámci EU nahlížen méně kriticky než po anexi Krymu v roce 2014. I proto se v německých novinách objevují komentáře, že poslední krok Merkelové je jednou z největších zahraničněpolitických chyb, protože vystaví Ukrajinu mnohem většímu tlaku Moskvy. Putin totiž zdůrazňuje, že Ukrajinci jsou součástí ruského národa.

Přívětivý postoj německé vlády k ruskému plynu je rovněž motivován růstem cen energií v Německu, které jsou jedny z nejvyšších v rámci EU kvůli přechodu na obnovitelné zdroje a nutnosti budovat novou energetickou infrastrukturu. Politici chtějí rozšíření Nord Streamu prodat voličům jako jedinou možnost, jak ceny energií udržet na uzdě. Z toho má pochopitelně radost Vladimir Putin, svého času agent KGB ve východním Německu.