V Německu se zintenzivňuje diskuse o tom, zda nepřehodnotit dosavadní politiku bývalé kancléřky Angely Merkelové, která v roce 2011 po havárii v japonské Fukušimě rozhodla o tom, že se Německo jako první velká průmyslová země zbaví jaderných zdrojů, což vedlo k tomu, že se výrazně zvýšila závislost země na dovozu zemního plynu z Ruska.
Teprve napadení Ukrajiny Ruskem otevřelo německým politikům oči a poslední krok Putina a „jeho“ Gazpromu, kdy vypnul dodávky plynu Polsku a Bulharsku, zesílil volání po tom, aby se Německo k jádru vrátilo. V provozu má stále tři elektrárny, jež mají skončit ke konci roku.
Obyvatelé Německa souhlasí s tím, aby se jádro podílelo na výrobě elektřiny i v dalších letech. V Bádensku-Württembersku, jež vede dlouhá léta zelený premiér Winfried Kretschmann, se 57 procent obyvatel vyslovilo pro to, aby byla životnost jaderné elektrárny Neckarwestheim prodloužena. V Belgii už vláda rozhodla o tom, že dva reaktory Doel 4 a Tihange 3 neodstaví v roce 2025, ale o deset let později.
Jádro bere na milost i bavorský premiér z CSU Markus Söder. Zbývající tři bloky mají fungovat déle a podpořil i to, aby byly v průmyslovém a bohatém Bavorsku zprovozněny už odstavené elektrárny a mohly vyrábět elektřinu pro deset milionů lidí. Stačí „pouze“ změnit stávající energetický zákon o atomové energii, protože řada bloků stále splňuje přísná kritéria pro bezpečný provoz.
Ideologická nenávist? Nejen
Problém pro pokračování jádra v Německu spočívá hlavně v ideologické „nenávisti“ vůči atomu. Zelení ministři energetiky Robert Habeck a životního prostředí Steffi Lemkeová odmítají, aby se protijaderné směřování země změnilo. Jádro je podle nich příliš drahé a nebezpečné.
Prodloužení životnosti jaderných bloků naráží i na technické komplikace. Zdůrazňuje to ministryně životního prostředí v Bádensku-Württembersku Thekla Walkerová ze Zelených. Druhý blok elektrárny Neckarwestheim potřebuje nové speciální palivo, jehož výroba ale trvá rok a půl, takže se zdroj stejně bude muset na konci roku odstavit. Neprobíhají ani zákonné bezpečnostní kontroly, jež by umožnily prodloužení životnosti. Zaměstnanci elektrárny mají navíc v mnoha případech připraveny smlouvy pro odchod do předčasného důchodu, argumentuje Stuttgart.
Samotné energetické firmy, jež elektrárny provozují, nechtějí případnou změnu energetické politiky příliš komentovat. Mluvčí EnBW, jež provozuje elektrárnu Neckarwestheim, uvedl, že současná legislativa neumožňuje Německu vyrábět energii z jádra po skončení tohoto roku. Plánované odpojení bloku by bylo obtížné zastavit. Pokud by ale existovala silná politická vůle legislativu změnit, bylo by možné v provozu pokračovat.
Společnost PreussenElektra, jež provozuje bavorskou elektrárnu Isar 2, nicméně připustila, že provoz může bez problémů pokračovat i po konci roku 2022. „Další provoz by byl technicky i personálně proveditelný a mohl by probíhat bez přerušení v nadcházející zimě,“ uvedla firma.
Bavorská vláda zvažuje i zprovoznění zdroje Gundremmingen, který byl odstaven na konci roku 2021. Skupina RWE, jež elektrárnu vlastní, ale namítla, že technické překážky jsou velmi vysoké, protože už bylo vydáno povolení k demontáži bloku.
Třetí elektrárnou, která vyrábí elektřinu, je Lingen v Emslandu v Dolním Sasku. Také zde už mají naplánováno, že ke konci roku dojde jaderné palivo a blok přestane vyrábět proud, oznámila RWE. Pokračování provozu by vyžadovalo novou legislativu a také odstranění technických překážek. Navíc by to ani nevyřešilo závislost na ruském plynu.
Prodloužení životnosti by snížilo závislost na plynu
Stejný pohled zastává šéf Technologického institutu v Karlsruhe (KIT) Holger Hanselka. Výroba elektřiny ve zbývajících třech elektrárnách je podle něj poměrně malá. Z jádra se v těchto třech blocích loni vyrobilo 33 terawatthodin elektřiny, z plynu to ale bylo třikrát více, devadesát terawatthodin. Navíc se vyrobilo z černého uhlí dalších 54 terawatthodin energie. Na ruský plyn připadá padesát terawatthodin elektřiny, ruské uhlí stojí za výrobou 27 terawatthodin.
Prodloužení provozu tří bloků by ale částečně snížilo závislost na dovozu energetických surovin z Východu. Hanselka poukázal na to, že Německo bude muset vždy dovážet energie z dalších zemí, protože nemá dostatek prostoru pro větrné a fotovoltaické systémy, které by poptávku po energiích mohly plně uspokojit.
Další komplikací je i to, že řada plynových a uhelných elektráren dodává pro domácnosti i teplo, nikoli pouze elektřinu. Proto nebude jednoduché je odstavit, poukázal Torsten Höck ze Svazu energetických společností v Bádensku-Württembersku. Plyn se navíc používá i v chemickém průmyslu jako surovina při výrobě hnojiv.
Samotné německé ministerstvo hospodářství a energetiky, které vede zmíněný expředseda Zelených Habeck, ve svých materiálech uvádí, že zbývající tři jaderné bloky mohou se stávajícím palivem vydržet vyrábět elektřinu po dobu osmdesáti dní v roce 2023. Levnější a jednodušší variantou bude využití spalování uhlí v případě vysoké poptávky po elektřině. Pokud by mělo jádro v Německu pokračovat, musí finální politické rozhodnutí padnout do konce května, aby se provozovatelé mohli na změnu připravit.