Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Právě proto se autoritářské režimy tolik zajímají o „správnou výchovu“ dětí. Dělal to Hitler a další diktátoři, teď to dělá i Putin
Žáky, kteří teď v září nastoupili do ruských škol, čeká ve vzdělávacích osnovách poměrně významná změna. Budou se učit o národních hodnotách. Jsou pro ně připraveny besedy, které budou součástí širšího plánu o zavedení vlastenecké výchovy ve školách. Jak nedávno řekl ruské agentuře TASS šéf kremelského oddělení pro sociální projekty Sergej Novikov, školy po celé zemi budou od začátku září věnovat hodiny takzvaným „rozhovorům o důležitých věcech“.
Jde o další krok k posílení „duchovních a morálních základů ruské společnosti“ a o zlepšení „vlastenecké výchovy mladých lidí“. Tyto „rozhovory o důležitých věcech“ se zaměří na hodnoty ruské společnosti, které jsou podle Novikova zakotvené v národní bezpečnostní strategii země.
Školy po celém Rusku mají rovněž povinnost slavnostně vyvěšovat ruskou vlajku a hrát státní hymnu. Vláda podle dřívějších informací utratila za ruské vlajky a erby více než 970 milionů rublů, tedy bezmála 400 milionů korun.
Ruské snahy o vlasteneckou výchovu ve školách dostaly nový impulz po invazi na Ukrajinu, jejímž cílem je podle Kremlu „demilitarizovat a denacifikovat“ svého západního souseda. Moskva akci přirovnala k sovětskému válečnému úsilí proti nacistickému Německu za druhé světové války.
V mnoha ohledech se ale ruský prezident Vladimir Putin chová spíše jako nacistický vůdce Adolf Hitler, týká se to právě i ideologického působení na nejmladší generaci. Ostatně už v červenci podepsal Putin zákon, jímž založil Všeruské hnutí dětí a mládeže, které má podobné rysy jako Hitlerjugend. Sice nenese Putinovo jméno, ale ruský prezident má nad organizací kontrolu.
Někteří kritici zase upozorňují, že nově založené hnutí odpovídá duchu komunistické dětské organizace Pionýr. Ať je to, jak chce, v první řadě jde o tvrdou ideologickou masáž dětí a mladistvých ve stylu šovinistického nacionalistického vlastenectví. „Toto hnutí bude masovou neziskovou samosprávnou organizací. Bude zaměřena na přípravu dětí na plnohodnotný život ve společnosti, na utváření jejich pohledu na svět na základě tradičních hodnot, včetně národů Ruska, na rozvoj dětí a mládeže v tvůrčí činnosti, lásce a úctě k vlasti,“ napsal bezprostředně po Putinově podpisu web Gazeta.ru.
Myslí se ale samozřejmě na výchovu v mantinelech nastavených Kremlem, očekává se, že se členy organizace stane většina ruských dětí. „Žáci a studenti budou účastníky hnutí a dospělí budou jejich mentory. Mentory ale nebudou moci být zahraniční agenti a osoby, které s nimi spolupracují,“ uvedla dále Gazeta.ru.
Vladimir Putin podpořil vznik organizace symbolicky, na Mezinárodní den dětí. „Jsem si jistý, že Rusko v tomto složitém světě jenom utvrdí svou sílu, nezávislost, suverenitu. A není to práce zacílená v jednom určitém směru. Je tu i ekonomika i technologie, věda a mnoho dalších oblastí. Posílení občanské společnosti, vlastenecká výchova. Věřím, že je mezi nimi i silná občanská společnost, vlastenecké aktivity mládeže,“ prohlásil ruský diktátor.
Vytvořit novou generaci vlastenců má rovněž branné hnutí mládeže, které vzniklo už na podzim 2015, tedy rok po ruské anexi Krymu. Do svých řad přitom přilákalo desítky tisíc ruských dětí. Zakladatelem organizace zvané Junarmija je ministr obrany Sergej Šojgu a jeho cílem je opět „výchova mladé generace k vlastenectví a obraně státu“, ve stanovách nechybí ani základy pravoslaví.
„Vojenské a pracovní hrdinství našich otců a dědů je mravním příkladem dnešních obránců vlasti. Vyrůstá jim už nová generace,“ řekl před časem ministr Šojgu. Branná organizace s oficiálním názvem Všeruské vojenské a vlastenecké hnutí dětí a mládeže, jejíž vznik pochopitelně posvětil sám Putin, má pobočky ve všech ruských oblastech a republikách. Cílem bylo vytvořit specializovaná centra s jednotkami mladých výsadkářů, letců a tankistů.
Členy hnutí se mohou stát ruští školáci po dosažení jedenácti let. Organizace vydává vlastní noviny a časopis, jednotlivé oddíly vedou důstojníci ruské armády v záloze.
Podoby s nacistickou Hitlerjugend se prostě nelze zbavit – zvláště ve světle ruské agrese na Ukrajině. Podle představ Adolfa Hitlera měl být život dětí a dorostu také jasně naplánovaný: v deseti letech patří do organizace Jungvolk, ve čtrnácti do Hitlerjugend, potom do nacistické strany NSDAP, pracovní služby, Wehrmachtu… „Tato mládež se přece neučí nic jiného než německy myslet, německy jednat,“ prohlásil Hitler v roce 1938. Stačilo by, aby místo slova „německy“ bylo „rusky“, a těžko by někdo poznal, že to nevyřkl šéf Kremlu v roce 2022, ale jiný zločinec o více než osmdesát let dříve.
Uznávaný německý novinář, publicista a historik Guido Knopp ve své knize Hitlerova mládež napsal: „Začínalo to často zdánlivě nenápadně. Kdo chtěl jako mladý člověk v Hitlerově říši něco prožít, nacházel v Hitlerjugend lákavou nabídku na využití volného času. Táboráky, romantika pod stany – to představovalo dobrodružství a nové zážitky, vytvářelo smysl pro společenství. Tam, kde se záměrně působí na city, aby se kontroloval rozum, je mládež snadnou kořistí.“
A připomíná, jaký byl vzor dokonalého mládežníka: „Uznávaný byl aktivní, disciplinovaný chlapec, nadšeně se podřizující pořádku hlásanému diktátorským režimem, aniž by se na něco ptal. V kurzu byl poslušný dorost – potrava pro děla v Hitlerově válce.“
A zatímco v Rusku zakládal brannou mládežnickou organizaci ministr obrany Sergej Šojgu, v nacistickém Německu byl oficiální hlavou mládežnického hnutí Baldur von Schirach, který byl po válce v norimberském procesu odsouzen k dvaceti letům vězení. V roce 1935 se do nacistické organizace zapojilo už na čtyři milionů dětí a mladistvých, což představovalo polovinu německé mládeže ve věku od deseti do osmnácti let. Ctižádostivému říšskému vůdci mládeže Schirachovi to ale nestačilo. Chtěl do Hitlerových služeb všechny.
V novoročním provolání 1936 vyhlásil Rok německé mládeže. Poprvé měl být do Hitlerjugend zařazen celý jeden ročník. „Všechna mládež vůdci,“ znělo heslo náborové kampaně. I když – stejně jako dnes v Rusku – platilo, že vstup je dobrovolný, nátlak na rodiče a jejich děti byl enormní. Kampaň byla účinná, takže Schirach mohl 19. dubna 1936, v předvečer Hitlerových narozenin, oznámit, že jeho výzvy uposlechlo devadesát procent desetiletých dětí. „Mnoho tisíc soukmenovců ze všech vrstev našeho národa posílá vůdci k narozeninám své dary. Mládež však daruje sebe sama,“ řekl Baldur von Schirach.
Německý historik Guido Knopp ve své knize Hitlerova mládež připomíná, že Hitlerjugend nefungovala jako jednolitý celek. „Byli v ní nadšenci, kteří zčásti dodnes vyprávějí o krásných časech v Hitlerjugend a ve Svazu německých dívek, ale také nenápadní, a těch byla pravděpodobně většina, kteří v ní jen vegetovali a za války měli především zájem na tom, aby přežili. Pak tu byla také malá skupina odpůrců, která se snažila působit proti režimu,“ napsal historik.
Pro příslušníky Hitlerjugend byl nepřítelem číslo jedna Žid. „Pro nás bylo tím nejsamozřejmějším na světě, že Žid je zlý. To se říkalo stále znovu a my si při tom nic nemysleli. Byla to výuka dějepisu, tomu jsme se museli učit,“ cituje německý historik Knopp ve své knize Hanse Negela (ročník 1927). A německá Židovka Evelyn Eigermannová, která se narodila v roce 1929, později vzpomínala: „Pokaždé, když jsme šly ze školy, stáli tam kluci z Hitlerjugend, honili nás po městě a bili.“
Pro ruské děti jsou teď ti špatní Ukrajinci. Pro Rádio Svobodná Evropa to popsala například jedenáctiletá dívka z ukrajinského Mariupolu, kterou ruští okupanti odvezli i s její rodinou na určitou dobu do Moskvy. Dívka pak skončila v tamním dětském táboře, kde byly vedle ukrajinských dětí také ruské. Jeden ruský chlapec jí například tvrdil, že ruští vojáci nezabíjejí děti. „Víš, že teď už nejsi Ukrajinka? Teď jsi Ruska,“ říkaly jí jiné děti s odkazem na to, že Mariupol padl do ruských rukou. Dívka vyprávěla také o chlapci, který si hrál s dvěma panáčky z lega. Jeden byl ruský voják a druhý ukrajinský, načež ruský panáček zastřelil toho ukrajinského.
Jindy zase jistý žák nakreslil vlajku Ruska a vedle vlajku Ukrajiny a mezi ně srdíčko. Ruský kluk ale řekl, že Rusko je dobré a Ukrajina špatná, a ukrajinskou vlajku smazal. Při hodině hudby pak učitelka přikázala ukrajinským dětem, že se musí naučit ruskou hymnu. Jedenáctiletá Ukrajinka také vyprávěla, jak ji ruské děti ponižovaly za její původ. A její maminka dodala, že ruští žáci věřili učitelům, podle nichž ukrajinská letadla shazují plyšové hračky, v nichž jsou ukryté bomby, aby zabily právě ruské děti.
Ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec na začátku září uvedl, že Rusko nezákonně odvezlo více než sedm tisíc ukrajinských dětí. Podle některých odhadů jich ale může být podstatně více. „Rusko ztěžuje navracení dětí, a dokonce zjednodušilo své zákony o adopci. Dosud bylo vráceno pouze 51 dětí,“ sdělil Lubinec v rozhovoru pro Hlas Ameriky. „I to je porušení mezinárodního práva a názorný příklad toho, že Ruská federace páchá genocidu ukrajinského národa.“
V ukrajinských školách na okupovaných územích se zase ruské úřady snaží stůj co stůj zavést ruskou výuku. Samozřejmě s patřičným ideologickým podtextem. Zprávy z médií dokládají četné případy nátlaku a zastrašování učitelů, aby veřejně podporovali válečné úsilí a učili své žáky o tom, co Kreml nazývá „zvláštní vojenskou operací“. Navíc jakékoli zmínky o ukrajinské historii nebo kultuře jsou ve školách na těchto územích zakázané.
Jak se blížil nový školní rok, tlak se ještě zvýšil. Ukrajinský ministr školství Serhij Škarlet dokonce hovořil o zvěrstvech, když okupanti tamní učitele údajně mučí. „Zatýkají v Chersonské oblasti za vyučování ukrajinských školních osnov a pálí ukrajinské knihy. Ve 21. století je to barbarství,“ konstatoval ministr Škarlet. Kreml navíc nabízí vysoké platy ruským kantorům, pokud pojedou učit na okupovaná území.
Ukrajinští učitelé jsou navíc i pod tlakem, že budou označeni za kolaboranty, pokud se podvolí ruským úřadům. „Musíme velmi jasně rozlišovat, zda byl dotyčný k práci donucen pod nátlakem, či dokonce v ohrožení života, nebo zda spolupracoval dobrovolně, nebo to byla dokonce jeho iniciativa,“ řekl nedávno ukrajinský ombudsman pro vzdělávání Serhij Horbačov.
Netýká se to jen ukrajinských kantorů, ale i jejich ruských kolegů tisíce kilometrů na východ. Několik učitelů bylo za protiválečné výroky potrestáno pokutou, či dokonce propuštěno.
Známý je třeba případ učitelky angličtiny Iriny Genové, kterou udali její žáci osmé třídy. Nahráli si ji, když řekla, že považuje za správné, že nemůžou na sportovní závody v cizině, dokud se Rusko nezačne chovat civilizovaně. Na obsazených územích zase ruští okupanti vyhrožují rodičům, že jim odeberou děti, pokud je nepošlou do vybraných škol, kde se učí podle kremelských not.
Ruský ministr školství Sergej Kravcov už v dubnu oznámil, že plánuje zavést povinnou výuku dějepisu pro studenty již od sedmi let, přičemž důraz bude kladen na popírání toho, že Rusko špatně zacházelo s jinými státy, zejména s Ukrajinou a Běloruskem. Kravcov rovněž uvedl, že ministerstvo doplní učebnice dějepisu o „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině.
Podstatná část výuky je zaměřena proti „škodlivým dezinformacím o Rusku“. Ministr Kravcov to zdůvodnil tím, že od počátku „speciální operace na Ukrajině“ se mezi školáky a studenty šíří mnoho „zcela nepravdivých informací o vlasti“ – navíc v ruštině. „Jazyk je samozřejmě součástí lidu, duší lidu. A rozhodně bychom neměli dovolit, aby ho někdo zneužíval. Proti vlastním lidem. To je naprostá pravda,“ podpořil zaměření výuky sám Putin.
Ruský prezident také nařídil ruským školám, že od září musejí jmenovat oddané „vlastenecké poradce pro výchovnou práci“. Všechny tyto kroky směřují k tomu, aby se dětem už od útlého věku vštěpovalo přesvědčení o ruské neomylnosti a velkoleposti. V učebnicích se zase objevily pasáže o „boji za nezávislost Donbasu“. Poradci pak mají dohlížet na to, jestli se „duchovně-morální“ hodnoty vysvětlují žákům ve správném kontextu.
„Studenti by se díky tomu měli na konci školní docházky stát skutečnými vlastenci, připravenými sloužit a bránit vlast,“ uvedlo ruské ministerstvo školství. Ostatně ve stejném stylu se nesla i poselství říšského vůdce mládeže Baldura von Schiracha v dobách „tisícileté“ třetí říše.
„Dětská psychika je velice tvárná a myšlení ještě není dostatečně kritické. Není tedy problém děti přesvědčit a indoktrinovat,“ citovaly Seznam Zprávy psychoterapeuta Tibora Brečku. „Dítě do puberty zpravidla bez problémů akceptuje dospělé autority a nekriticky přejímá to, co mu dospělí předávají,“ vysvětlil a poukázal právě na fanatičnost příslušníků Hitlerjugend.
Citovaný německý publicista a historik Guido Knopp dal své knize o německé mládeži za Hitlera podtitul Ztracená generace. I když byla válka už dávno prohraná, šestnáctiletí, patnáctiletí, a dokonce i čtrnáctiletí stále bez odporu táhli do nesmyslného boje. „Zemřít za vůdce, národ a vlast byla nesporně čest a povinnost, tak nás to přece učili,“ vzpomínal po mnoha letech jeden z mladíků, který měl štěstí, že přežil. Právě až poté, co utichly zbraně, mohla tato generace přemýšlet, co to vlastně bylo za vlast, za kterou se měli obětovat.
„Mnoho chlapců a dívek se v prvních poválečných letech těžce vyrovnávalo s novou demokracií,“ uvádí Knopp a cituje několik bývalých členů Hitlerjugend. „Byli jsme opravdu fyzicky i psychicky vyčerpaní. Když k tomu pak ještě přibylo poznání, že to všechno bylo nesmyslné a zbytečné, že všechny oběti byly zbytečné, že zbytečně padl přítel, že rodina zbytečně ztratila bratra, dospěli jsme k úplnému rozhořčení,“ vzpomínal Peter Broenisch, kterému bylo na konci války osmnáct.
Tehdy šestnáctiletý Hans Jürgen Habenicht zase uvedl, že „všechno, v co jsem tehdy věřil, se ukázalo jako nicotné, zcela nicotné“. A Gregor Dorfmeister, kterému bylo na konci války také šestnáct, dodal: „Často jsem se setkával s otázkou, co nás motivovalo, a dnešní neznalý teenager se přirozeně ptá, proč jste byli tak pitomí. Na to mohu jen odpovědět: Díky Bohu, že můžete dnes tyto otázky klást. My bychom je tehdy nesměli vyslovit.“
Uvidíme, jaké otázky si bude po letech klást dnešní generace ruských chlapců a dívek, kteří jsou v podobném věku jako kdysi členové Hitlerjugend. A jak se budou vyrovnávat s tím, co rozpoutal jejich prezident Vladimir Putin na Ukrajině.
