Plynovod Síla Sibiře 2 má propojit bohatá naleziště plynu z poloostrova Jamal na západě Sibiře až do Asie. Fakticky by tím Kreml kompenzoval ztráty odbytu na evropském trhu. Pro komunistický režim v Pekingu ale projekt takovou váhu nemá, protože chce závislost na zemním plynu po roce 2030 výrazněji snižovat ve prospěch obnovitelných zdrojů. Navíc se poukazuje na finanční náročnost celé stavby. 

Putinova návštěva Číny je přitom první zahraniční cestou ruského diktátora za největším a nejmocnějším ruským spojencem, čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, od začátku přepadení Ukrajiny v únoru 2022.

Důležitost zvýšení exportu ruského plynu do Číny podtrhuje i to, že s Putinem do říše středu letí šéfové dvou ruských energetických molochů, Alexej Miller z Gazpromu a Igor Sečin z Rosněfti. Propagovaný plynovod Síla Sibiře 2 má objemem téměř kompenzovat nikdy nezprovozněný Nord Stream 2, plánovaná kapacita má činit až padesát miliard kubíků plynu ročně. Ruští představitelé přitom už v minulých měsících jednali se zástupci Číny i Mongolska o trase tohoto plynovodu.

Pro Kreml se jedná o zásadní projekt

Vedoucí pracovník Globálního energetického centra amerického think-tanku Atlantická rada Joseph Webster zdůraznil, že pro Rusko se jedná o zásadní projekt, protože by Kremlu v dlouhodobém horizontu zajistil stabilní finanční příjmy. Ekonomické vazby se Západem jsou přetrhané a Evropa se dokázala velmi rychle bez ruského plynu obejít.

Zásadní háček pro Putina a spol. je v tom, že Si a jeho komunisté o další ruský plyn až tak nestojí. Projekt totiž bude čelit řadě finančních a technických problémů, aby mohl být realizován. Pochyby vyvolávají i finanční vyhlídky společnosti Gazprom. Ekonomická síla Ruska, a tím i vyjednávací pozice od začátku války na Ukrajině značně upadly a Číňané si toho jsou velmi dobře vědomi. 

Webster ale předpokládá, že by plynovod mohl dostat zelenou, protože Si Ťin-pching upřednostní geopolitické zájmy před čistě ekonomickými. „Rusové už nějakou dobu prosazují dohodu, protože je vývoj jejich ekonomiky nepříznivý. Rusko-čínský vztah je silný a zdá se, že Si Ťin-pching i Putin hodlají položit další základy, aby zůstali jako vůdci svých zemí,“ dodal. 

Debaty o plynovodu začaly jen pár týdnů před okupací Ukrajiny, když Putin navštívil Čínu během olympijských her v Pekingu. Od té doby Moskva neustále připomíná, že je připravena stavbu zahájit. Letos v březnu, když čínský vůdce přijel do Moskvy, Putin hovořil o tom, že už je dohoda prakticky vyjednána. Za plynovod Síla Sibiře 2 v květnu v Pekingu lobboval i ruský premiér Michail Mišustin. 

Čínu s Ruskem už spojuje plynovod Síla Sibiře, jehož výstavba byla dojednána po anexi Krymu v roce 2014. Plynovod byl spuštěn v roce 2019. V roce 2025 má dosáhnout kapacity 38 miliard kubických metrů plynu ročně. Spojuje největší asijský trh s východosibiřskými nalezišti zemního plynu.

Čína váháním tlačí cenu dolů

Australský analytik a odborník na čínsko-ruské vztahy Jon Yuan Jiang je přesvědčen, že Čína váhá s uzavřením dohody s Ruskem o dalším plynovodu také proto, aby získala co nejvýhodnější cenu za tranzit plynu. I on však poukázal na to, že není jisté, kolik plynu bude čínská ekonomika potřebovat po roce 2030, protože plánuje zásadně zvýšit instalovaný výkon elektráren z obnovitelných zdrojů. 

Sporná je i celá finanční stránka projektu. Není jasné, kolik by nová dohoda s Čínou přinesla Kremlu peněz. Podle investiční firmy BCS Global Markets by mohl Gazprom inkasovat okolo dvanácti miliard dolarů ročně. Pro ruský rozpočet by to znamenalo příjem ve výši 4,6 miliardy dolarů, což je polovina průměrných měsíčních příjmů za export plynu a ropy v roce 2023.

Peking se navíc snaží diverzifikovat import fosilních energetických komodit a nebýt závislý pouze na jednom dodavateli, respektive na jedné zemi. Čína uzavřela dlouhodobé kontrakty na dodávky zkapalněného zemního plynu z Kataru, Spojených států nebo Austrálie. Prostřednictvím plynovodů dováží plyn také z Turkmenistánu.